ECLI:CZ:NS:2003:32.ODO.90.2003.1
sp. zn. 32 Odo 90/2003-127
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) E. M., B) Ing. J. L., a C) JUDr. P. P., proti žalovaným 1) A. I., spol. s r.o., a 2) A. I. s.r.o., o určení neplatnosti kupní smlouvy, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 7 C 420/98, o dovoláních žalobců A) a C) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 30. září 2001, č.j. 27 (28) 273/2000-88, takto:
I. Dovolání se odmítají.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 1. března 2000, č.j. 7 C 420/98-60, řízení mezi žalobcem B) a žalovanými zastavil (bod I. výroku), žalobu zamítl (bod II. výroku) a dále rozhodl, že ve vztahu mezi žalobcem B) a žalovanými nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku) a žalobcům A) a C) uložil společně a nerozdílně zaplatit náklady řízení žalovaným (bod IV. výroku).
Krajský soud v Brně v záhlaví označeným usnesením připustil zpětvzetí žaloby žalobců A) a C), rozsudek soudu prvního stupně v bodech II. a IV.výroku zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil (první výrok). Odvolací soud dále uložil žalobcům A) a C) zaplatit žalovaným náklady řízení před soudy obou stupňů (druhý a třetí výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu v rozsahu jeho druhého a třetího výroku podali žalobci A) a C) dovolání, jejichž přípustnost opřeli o ustanovení §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a důvodnost o ustanovení §241a odst. 2 písm. b) téhož právního předpisu (dovolatelé citují tento právní předpis ve znění účinném od 1. ledna 2001). Odvolacímu soudu vytkli nesprávné právní posouzení věci co do rozhodnutí o nákladech řízení a snesli argumenty na podporu svého názoru o existenci uplatněného dovolacího důvodu. Navrhli, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Podle části dvanácté, hlavy I., bodu 17., zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak tomu bylo i v dané věci, jelikož odvolací soud věc ve shodě s částí dvanáctou, hlavou I., bodem 15., zákona č. 30/2000 Sb. rovněž věc projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů, jak sám výslovně zmínil v důvodech usnesení.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání obou žalobců směřují výslovně do výroků usnesení odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (majících s ohledem na §167 odst. 1 o. s. ř. povahu usnesení).
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu, nejde-li o usnesení ve věci samé, je obecně přípustné pouze za podmínek uvedených v ustanoveních §237 a §238a o. s. ř.
Podle ustanovení §238a o. s. ř. dovolání žalobců přípustná nejsou, neboť je nelze podřadit žádnému z usnesení vyjmenovaných v tomto ustanovení.
Zbývá tak posoudit podmínky přípustnosti dovolání určené v ustanovení §237 o. s. ř. Jelikož vady řízení ve smyslu §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. „zmatečnosti“), k nimž je povinen dovolací soud přihlížet z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) a jejichž existence činí zmatečným (s výjimkami zakotvenými v §237 odst. 2 o. s. ř.) každé rozhodnutí odvolacího soudu, dovolatelé nenamítali a z obsahu spisu rovněž nevyplývají, nejsou dovolání přípustná ani podle §237 o. s. ř.
Tento závěr s sebou nese konečné posouzení obou podaných dovolání jako nepřípustných. Nejvyšší soud je proto, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.), podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. usnesením odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanoveními §243b odst. 4, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř. Jelikož žalobci A) a C) z procesního hlediska zavinili (tím, že podali nepřípustná dovolání), že jejich dovolání byla odmítnuta, nemají právo na náhradu těchto nákladů a žalovaným v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. srpna 2003
JUDr. Miroslav Gallus,v.r.
předseda senátu