ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.1009.2003.1
sp. zn. 33 Odo 1009/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně České republiky – Úřadu práce Karviná, Karviná – Nové Město, tř. Osvobození 1388/60a, proti žalovanému V. A., o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 18 C 141/2001, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. května 2002, č.j. 10 Co 386/2002-31, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 30. července 2001, č.j. 18 C 141/2001-12, uznal žalovaného povinným do 3 dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s 10% úrokem z prodlení od 28. 9. 2000 do zaplacení; současně rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku.
Usnesením ze dne 7. února 2002, č.j. 18 C 141/2001-24, Okresní soud v Karviné odvolání žalovaného směřující proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 30. července 2001, č.j. 18 C 141/2001-12, odmítl pro opožděnost, a rozhodl o nákladech řízení.
Odvolání žalovaného směřující proti usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 7. února 2002, č.j. 18 C 141/2001-24, bylo usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 27. března 2002, č.j. 18 C 141/2001-27, rovněž pro opožděnost odmítnuto.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. května 2002, č.j. 10 Co 386/2002-31, usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 27. března 2002, č.j. 18 C 141/2001-27, k odvolání žalovaného jako správné potvrdil. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž po výtce, že po celou dobu sporu nebyl nikým kompetentním vyslechnut, vyjadřuje nesouhlas s tím, že by měl vracet dotaci, která mu byla poskytnuta za účelem vytvoření pracovního místa.
Dovolání bylo podáno včas k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným), není však v dané věci přípustné.
Vzhledem k tomu, že usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně odmítl odvolání žalovaného, není rozhodnutím ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto), lze přípustnost dovolání, které směřuje proti takovému rozhodnutí, uvažovat pouze z pohledu ustanovení §239 o. s. ř. upravujícího přípustnost dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu.
Podle §239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka,o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
Jak je ze shora citovaného ustanovení §239 o. s. ř. zřejmé, případ, kdy odvolací soud potvrdil usnesení, kterým soud prvního stupně odmítl odvolání účastníka řízení – tak, jak tomu bylo v posuzovaném případě - není v tomto ustanovení uveden. Lze tudíž uzavřít, že dovolání žalovaného směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný; dovolací soud proto dovolání žalovaného bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.), aniž se jím mohl zabývat z pohledu v něm uplatněných námitek.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243c odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy v dovolacím řízení neúspěšný žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 16. prosince 2003
JUDr. Ivama Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu