ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.112.2003.1
sp. zn. 33 Odo 112/2003-131
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně Z. I. s. r. o., zastoupené Mgr. Z. D., advokátem, proti žalovanému Ing. B. Č., zastoupenému JUDr. K. K., advokátem, o zaplacení 23 670,60 Kč, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 10 C 5/97, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. října 2002, č. j. 11 Co 155/2001-105, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 17. 10. 2002, č. j. 11 Co 155/2001-105, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 13. 11. 1997, č. j. 10 C 5/97-25, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 23 670,60 Kč, a rozhodnuto o nákladech řízení. Současně rozhodl odvolací soud o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000. Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se totiž dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“. V posuzovaném případě bylo dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, tj. podle o. s. ř. a odvolací soud v tomto smyslu nepochybil, neboť rozsudek soudu prvního stupně, který byl napaden řádným opravným prostředkem (odvoláním), byl vydán dne 13. 11. 1997.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2, věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle ustanovení §159 o. s. ř. je v právní moci rozsudek, který byl doručen, a který nelze napadnout odvoláním.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že zástupci žalobkyně, Mgr. Z. D., advokátu, i zástupci žalovaného, JUDr. K. K., advokátu, byl rozsudek odvolacího soudu doručen shodně dne 21. 11. 2002; tohoto dne tudíž nabyl právní moci. Lhůta k podání dovolání uplynula v pondělí 23. 12. 2002 (srov. §57 odst. 2 o. s. ř.). Dovolání žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu bylo předáno k poštovnímu doručení jako zásilka č. R 087318 u pošty Praha 47 dne 20. 1. 2003.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o. s. ř.), bylo v souladu s ustanoveními §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat – odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §432b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobkyni náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. dubna 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu