ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.15.2003.1
sp. zn. 33 Odo 15/2003-78
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně A. P., zastoupené opatrovníkem O. P., právně zastoupené JUDr. I. S., advokátkou, proti žalované I. J., zastoupené JUDr. J. Š., advokátem, o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 107/2000, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. dubna 2002 č. j. 22 Co 441/2001 - 48, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 17 325 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. J. Š., advokáta.
Odůvodnění:
Žalobou se původně žalobci a) M. P. a b) A. P. domáhali po žalované zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím.
Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 17. července 2001 č. j. 14 C 107/2000 – 17 uložil žalované zaplatit žalobcům 100 000 Kč s 21 % úroky od 31. 7. 1997 do zaplacení; právo na náhradu nákladů řízení žalobcům nepřiznal. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce půjčil dne 29. 10. 1996 žalované 100 000 Kč a peníze jí předal bez stanovení termínu splatnosti. Soud žalobě vyhověl, protože po výzvě žalobců k vrácení půjčené částky nejpozději do 30. 7. 1997 se dluh stal splatným a žalovaná vypůjčenou částku nevrátila. Odmítl právní názor žalované, že částku 100 000 Kč z poskytnuté půjčky si žalovaná započetla vůči žalobcům, kterým zaplatila částku 200 000 Kč z titulu zrušení zřízeného věcného břemene, které se následně smluvně nerealizovalo. Okresní soud v Příbrami rozsudkem ze dne 29. 10. 1997 č. j. 7 C 158/97 – 17, který nabyl právní moci dne 13. 3. 1998, sice uložil tehdejším žalovaným A. a M. P. zaplatit tehdejší žalobkyni I. J. společně a nerozdílně 100 000 Kč s příslušenstvím, ale v uvedené věci o částce 100 000 Kč nebylo rozhodnuto meritorně z titulu poskytnuté půjčky, bylo rozhodováno o jiném nároku. Výši úroků stanovil soud s přihlédnutím k nař. vlády č. 142/1994 Sb., podle něhož by ke dni 31. 7. 1997 náležely úroky ve výši 26 %, jsa limitován žalobci požadovanými úroky ve výši 21 %.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 12. března 2002 č. j. 22 Co 441/2001 – 39 rozhodl, že procesním nástupcem žalobce M. P., zemřelého dne 4. 1. 2002, je jeho manželka, žalobkyně A. P. Poté Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. dubna 2002 č. j. 22 Co 441/2001 – 48 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl; žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i soudem odvolacím. Krajský soud se ztotožnil se skutkovými závěry okresního soudu, nesouhlasil však s jeho právním závěrem. Učinila-li totiž I. J. v žalobě, doručené dne 2. 9. 1997 ve věci vedené Okresním soudem v Příbrami pod sp. zn. 7 C 158/97, projev vůle směřující k započtení, byl tento jednostranný úkon ve smyslu §580 obč. zák. projevem směřujícím k zániku její pohledávky vůči A. P. a M. P. (tehdejším žalovaným) z titulu půjčky ve výši 100 000 Kč, proto v přezkoumávané věci dluh žalované vůči žalobcům z půjčky zanikl dříve, než byla podána jejich žaloba dne 26. 5. 2000.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání z důvodů podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., neboť má za to, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení. Namítá, že odvolací soud nevzal v úvahu, že od počátku bylo záměrem žalované dosáhnout postupné legalizace odcizení majetku občanů (obou původních žalobců) s mentálním handicapem, a i když k rozhodnutí o omezení způsobilosti k právním úkonům žalobkyně došlo až v roce 2000, kdy jí byl také ustanoven opatrovník, stav mentálního handicapu trval již dlouhodobě, a to i v době, kdy byly prováděny právní úkony, v nyní posuzované věci. Dovolatelka nesouhlasí se závěrem konstatovaným v řízení u Okresního soudu v Příbrami, vedeném pod sp. zn. 7 C 158/97, že žalovaná předala žalobkyni a tehdejšímu žalobci - jejímu zesnulému manželovi, finanční částku za zrušení zřízeného věcného břemene. Dovolatelka nepovažuje rozsudek odvolacího soudu za správný a navrhla, aby byl tento rozsudek zrušen a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná navrhla zamítnutí dovolání, neboť se domnívá, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§240 odst. 1 o. s. ř.), účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátkou (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř. a neshledal dovolání důvodným.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně interpretoval (vyložil nesprávně podmínky obecně vyjádřené v hypotéze právní normy a v důsledku toho nesprávně aplikoval vlastní pravidlo, stanovené dispozicí právní normy).
Podle §580 obč. zák. mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejichž plnění je stejného druhu, zaniknou započtením, pokud se vzájemně kryjí, jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení.
Obecně platí, že proti splatné pohledávce nelze započíst pohledávku, která dosud splatná není (§581 odst. 2 věta druhá obč. zák.).
K zániku závazku započtením nedochází automaticky, když se pohledávky setkaly, ale na základě projevu vůle. Kompenzační projev lze učinit až poté, co se obě pohledávky setkaly, tj. v okamžiku, kdy se stala splatnou pohledávka s pozdější splatností.
V daném případě měla žalobkyně vůči žalované pohledávku z titulu půjčky, jejíž splatnost nastala podle §563 obč. zák. na základě výzvy ke splacení - nejpozději v červenci 1997. Žalovaná měla zároveň vůči žalobkyni z titulu zrušení zřízeného věcného břemene, které se následně smluvně nerealizovalo, pohledávku ve výši 200 000 Kč, jejíž splatnost nastala nejpozději doručením žaloby (2. 9. 1997), podané u Okresního soudu v Příbrami dne 8. 8. 1997 (věc vedená pod sp. zn. 7 C 158/97). V uvedené žalobě učinila žalobkyně vůči žalované (v dané věci žalovaná vůči žalobkyni) zároveň projev vůle směřující k započtení ve smyslu §580 obč. zák. co do částky 100 000 Kč. Jestliže odvolací soud na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že důsledkem projevu vůle žalované vůči žalobkyni, jež směřoval k započtení podle §580 obč. zák., byl zánik jejího dluhu u žalobkyně z titulu půjčky ve výši 100 000 Kč, nelze odvolacímu soudu vytknout nesprávné právní posouzení dané věci.
Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívalo, jinými slovy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. V tomto směru jsou pak dovolací námitky žalobkyně ohledně úmyslu žalované dosáhnout postupné legalizace odcizení majetku občanů s mentálním handicapem a ohledně omezení způsobilosti žalobkyně k právním úkonům pro právní posouzení věci právně irelevantní, když právní úkon (půjčení peněz) učinila žalobkyně v roce 1996 a k rozhodnutí o omezení její způsobilosti k právním úkonům došlo až v roce 2000.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Protože nebylo zjištěno a ani dovolatelkou tvrzeno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen takovými vadami, Nejvyšší soud České republiky, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř. ), dovolání žalobkyně podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalovaná právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta (účelně vynaloženým nákladem byl shledán sepis vyjádření k dovolání při předmětu řízení 100 000 Kč) ve výši 17 250 Kč /část dvanáctá hlava první bod 10 zákona č. 30/2000 Sb., §3 odst. 1, §10 odst. 3, §16 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif)/ a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75 Kč (§13 odst. 3 vyhl.č. 177/1996 Sb.), tedy celkem ve výši 17 325 Kč.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 17. dubna 2003
JUDr. Kateřina Hornochová, v. r.
předsedkyně senátu