ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.163.2003.1
sp. zn. 33 Odo 163/2003-180
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobců: A) J. K., B) M. V., C) PhDr. D. N., D) J. H., E) J. H., F) J. H., G) B. T., H) R. M., a CH) J. T., všech – s výjimkou žalobce ad F) – zastoupených JUDr. J. S., advokátem, proti žalovaným: 1) Ing. M. P. a 2) L. P., oběma zastoupeným JUDr. V. P., advokátkou, o 16 533 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 15 C 2/96, o dovolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. března 2002, č. j. 15 C 2/96-128, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2002, č. j. 11 Co 252/2002-154, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. března 2002, č. j. 15 C 2/96-128, se zastavuje.
II. Dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2002, č. j. 11 Co 252/2002-154, se odmítá.
III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit na nákladech řízení žalobcům ad A), B), C), D), E), G), H) a CH), kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, částku 2 175 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce JUDr. J. S., advokáta.
IV. Ve vztahu mezi žalobcem ad F) a žalovanými nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Původními žalobci byl žalobou (ve znění jejího rozšíření) vůči žalovaným uplatněn nárok na zaplacení celkem 16 533 Kč s příslušenstvím.
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 17. 12. 1997, č. j. 15 C 2/96-29, žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobců Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 9. 1999, č. j. 29 Co 239/99-55, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 12. 1997, č. j. 15 C 2/96-29 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Poté, co dva z původních žalobců zemřeli a Obvodní soud pro Prahu 4 rozhodl o pokračování řízení s jejich právními nástupci, uložil žalovaným rozsudkem ze dne 15. 3. 2002, č. j. 15 C 2/96-128, povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobcům 16 533 Kč s úrokem z prodlení ve výši 21 % od 22. 1. 1997 do zaplacení; pokud byly úroky z prodlení požadovány za dobu delší, v tomto rozsahu žalobu zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 9. 2002, č.j. 11 Co 252/2002-154 rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 3. 2002, č. j. 15 C 2/96-128 potvrdil, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 3. 2002, č. j. 15 C 2/96-128, i proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 9. 2002, č.j. 11 Co 252/2002-154, podali žalovaní dovolání. Přípustnost dovolání dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř. s tím, že odvolacím soudem byl potvrzen v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto jinak než v dřívějším rozsudku proto, že soud prvního stupně byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který jeho dřívější rozsudek zrušil. Dovolatelé jsou rovněž přesvědčeni, že přípustnost dovolání lze dovodit i podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., neboť odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že proti jeho rozsudku lze podat dovolání, přičemž rozhodnutím „byla řešena otázka, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, případně která byla rozhodována rozdílně“; soudy obou stupňů pak podle názoru dovolatelů řešily tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále rovněž jen „o. s. ř.“) dospěl v prvé řadě k závěru, že není funkčně příslušný k projednání dovolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 3. 2002, č. j. 15 C 2/96-128.
Nejvyšší soud České republiky rozhoduje v občanském soudním řízení o mimořádném opravném prostředku – dovolání – proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (srov. §236 odst. 1 o. s. ř.).
Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 3. 2002, č. j. 15 C 2/96-128, v této věci není rozhodnutím odvolacího soudu; jde o rozhodnutí soudu prvního stupně a již z tohoto důvodu je jeho přezkum dovolacím soudem vyloučen; občanský soudní řád proto ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání podaného proti takovému rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. §10a o. s. ř.).
Protože nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud České republiky řízení o dovolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 3. 2002, č. j. 15 C 2/96-128, zastavil (srov. §104 odst. 1 o. s. ř.).
Zabývaje se dále dovoláním žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu, dovolací soud po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněnými subjekty (žalovanými) řádně zastoupenými advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena a) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Dovolání podle odstavce 1 není přípustné
a) ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží,
b) ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení (srov. §237 odst. 2 o. s. ř).
Z obsahu spisu se podává, že dovoláním dotčeným výrokem rozsudku odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžité částce 16 533 Kč, přičemž příslušenství uvedené částky je z pohledu přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. irelevantní. Dovolání žalovaných není proto ve smyslu §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné a dovolací soud jej bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.).
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §237 a z hlediska jiného ustanovení přípustnost dovolání v posuzované věci zvažovat nelze, Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 5 věty prvé o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
V dovolacím řízení vznikly žalobcům ad A), B), C), D), E), G), H) a CH) v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložené náklady, které spočívají v odměně za vyjádření k dovolání ve výši 2 100 Kč (srov. §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení), s připočtením paušální částky 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb – advokátní tarif). Protože dovolatelé z procesního hlediska zavinili, že řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně bylo zastaveno, a protože dovolání žalovaných proti rozsudku odvolacího soudu bylo odmítnuto, soud jim ve smyslu ustanovení §243b odst. 5, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalobcům nahradili; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o. s. ř. jsou žalovaní povinni náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval. Žalobci ad F) pak v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 28. dubna 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu