ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.226.2003.1
sp. zn. 33 Odo 226/2003-72
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce J. T., zastoupeného JUDr. V. K., proti žalované N. Z., zastoupené Mgr. I. Č.-P., advokátkou, o zaplacení 130 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 17 C 30/98, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2002, č. j. 19 Co 39/2002-54, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 15. 2. 2002, č. j. 19 Co 39/2002-54, odmítl pro opožděnost odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 11. 11. 1998, č. j. 17 C 30/98-20, jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 130 000 Kč s příslušenstvím, a rozhodnuto o nákladech řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“. Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000). V posuzovaném případě bylo dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, tj. podle o. s. ř. a odvolací soud v tomto smyslu nepochybil, neboť rozsudek soudu prvního stupně, který byl napaden odvoláním, byl vydán dne 11. 11. 1998 (srov. bod 15, části dvanácté, hlavy I. zmiňované novely). Má-li být dovolání posouzeno podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2000, je tato úprava rozhodující rovněž pro posouzení včasnosti dovolání.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2, věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle ustanovení §159 o. s. ř. je v právní moci rozsudek, který byl doručen, a který nelze napadnout odvoláním (to platí s ohledem na ustanovení §167 odst. 2 o. s. ř. rovněž pro usnesení).
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že usnesení odvolacího soudu bylo zástupci žalobce, JUDr. V. K., obecnému zmocněnci, doručeno dne 3. 4. 2002 a zástupkyni žalované, JUDr. I. Č. – P., advokátce, dne 2. 4. 2002; nabylo tudíž právní moci dne 3. 4. 2002 a lhůta k podání dovolání proti němu uplynula dne 3. 5. 2002. Dovolání žalované proti usnesení odvolacího soudu bylo předáno k poštovnímu doručení jako zásilka č. R 084237 u pošty Praha 6 dne 31. 5. 2002.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o. s. ř.), bylo v souladu s ustanoveními §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat – odmítnuto.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §432b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobci náklady v souvislosti s dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 29. května 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu