ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.23.2003.1
sp. zn. 33 Odo 23/2003- 158
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce J. Š., zastoupeného JUDr. D. Ř., advokátkou, proti žalovanému M. B., zastoupenému JUDr. I. S., advokátkou, o 61 661,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 40/2001, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 1. října 2002, č. j. 28 Co 273/2002-145, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 10. 2002, č. j. 28 Co 273/2002-145, rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 22. 5. 2002, č. j. 14 C 40/2001-129, ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 61 661,20 Kč s příslušenstvím, potvrdil a ve výroku o nákladech řízení změnil tak, že žalovanému se náhrada nákladů nepřiznává. Současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž zpochybňuje toliko správnost výroků, kterými mu nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále rovněž jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným) zastoupeným advokátem (srov. §241 o. s. ř.), neshledal dovolání přípustným.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Žalovaný napadl dovoláním jednak výrok rozsudku, jímž byl odvolacím soudem změněn výrok rozsudku soudu prvního stupně o nákladech řízení, jednak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení odvolacího, přičemž oběma výroky bylo rozhodnuto tak, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává. Zmíněné výroky - ač jsou formálně součástí rozsudku - mají povahu usnesení, a bylo proto namístě uvážit přípustnost dovolání v intencích ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. Ustanovení §237 o.s.ř. totiž upravuje přípustnost dovolání výlučně proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, přičemž pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto.
Ustanovení §238 upravuje přípustnost dovolání proti usnesení o obnově řízení a po povolení obnovy řízení.
Podle §238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto
a) ve věci konkursu a vyrovnání,
b) o žalobě pro zmatečnost,
c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,
d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,
e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,
f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,
g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338za odst. 2.
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo
a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,
b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo
a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1,
b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka,o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího
soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
Protože žádným z uvedených ustanovení není připuštěno dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není dovolání žalovaného v posuzované věci přípustné. Nejvyšší soud České republiky proto podle §243b odst. 5 věty prvé o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. dovolání žalovaného jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat z pohledu v něm uplatněných dovolacích důvodů.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §254 odst. 1, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť žalovaný s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 27. února 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu