ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.237.2003.1
sp. zn. 33 Odo 237/2003-135
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce G. C. M., a. s., zastoupeného JUDr. V. C., advokátem, proti žalovaným 1) M. B., a 2) R. P., zastoupené JUDr. J. J., advokátkou, o 11 360 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 7 C 24/2000, o dovolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. října 2002 č. j. 12 Co 560/2002 - 116, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná 2) R. P. je povinna uhradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 635 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. V. C., advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v Klatovech rozsudkem ze dne 13. května 2002 č. j. 7 C 24/2000 - 96 uložil žalovaným 1) a 2) povinnost zaplatit žalobci 11.360 Kč s 23 % úrokem z prodlení od 16. 8. 1998 do zaplacení jdoucím k rukám JUDr. C. s tím, že plněním jedné ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé z nich a žalovaná l) je povinna zaplatit žalobci 7 952 Kč s 23 % úrokem z prodlení od 16. 8. 1998 do zaplacení. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalované 2) proti výrokům, kterými bylo žalobě vyhověno v rozsahu Kč 11.360 vůči oběma žalovaným a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 22. října 2002 č. j. 12 Co 560/2002 - 116 potvrdil výrok ve správném znění tak, že první a druhá žalovaná jsou povinny zaplatit žalobci 11 360 Kč s 23 % úrokem z prodlení za dobu od 16. 8. 1998 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním jedné ze žalovaných zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhé z nich. Současně potvrdil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná 2) dovolání, v něm vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci a také, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího sodu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla odmítnutí dovolání z důvodu jeho nepřípustnosti, neboť dotčeným výrokem odvolacího soudu nebylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 20 000 Kč.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou 2)) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1, 2 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání v dané věci směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není přípustné.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem; dovolací soud se proto vždy musí v prvé řadě zabývat jeho přípustností.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
V posuzovaném případě odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.
Jde-li o rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, je dovolání v dané věci přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. I při splnění uvedeného předpokladu přípustnosti však není dovolání přípustné, bylo-li dovoláním dotčeným výrokem rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží (§237 odst. 2 písm. a/ o. s. ř.).
Protože dovoláním dotčeným výrokem odvolacího soudu bylo v posuzovaném případě rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč (odvolací soud tímto výrokem potvrdil v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o 11.360 Kč s 23% úrokem z prodlení od 16. 8. 1998 do zaplacení), není ve smyslu ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolání směřující proti tomuto výroku přípustné.
Dovolání žalované 2) výslovně směřuje rovněž proti výrokům, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (dovolatelka napadá usnesení odvolacího soudu výslovně v plném rozsahu), proto bylo namístě uvážit přípustnost dovolání také vzhledem k těmto výrokům.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237, §238, 238a a §239. Ustanovením §237 o. s. ř. nemůže být přípustnost v daném případě založena již proto, že toto ustanovení připouští dovolání výlučně proti usnesením, kterými bylo rozhodnuto ve věci samé (pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede - tedy žalobou uplatněný nárok, o kterém má být v řízení rozhodnuto). Ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. zakládají přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu pouze v případech, které výslovně zmiňují. Žádné z těchto ustanovení však nezakládá přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Lze tedy uzavřít, že ani v této částí, jíž dovolání žalované 2) směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o nákladech řízení, není přípustné.
Za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §237 o. s. ř., Nejvyšší soud České republiky podle §243b odst. 5 věty prvé o. s. ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání žalované 2) jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. Podle výsledku dovolacího řízení má žalobkyně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají z odměny advokáta (účelně vynaloženým nákladem byl shledán sepis vyjádření k dovolání při předmětu řízení o zaplacení částky 11 360 Kč) ve výši 1 560 Kč /část dvanáctá hlava první bod 10 zákona 30/2000 Sb., §3 odst. 1, §10 odst. 3, §16, §15 v návaznosti na §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální odměny za zastoupení účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení (advokátní tarif) a z paušální částky náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. června 2003
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu