ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.272.2003.1
sp. zn. 33 Odo 272/2003-92
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Ing. E. J., zastoupené Mgr. L. K., advokátkou, proti žalovanému J. K., zastoupenému JUDr. L. N., advokátkou, o zaplacení 486 899,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 7 C 18/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. dubna 2002 č. j. 21 Co 92/2001 - 59, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. dubna 2002 č. j. 21 Co 92/2001 - 59 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v v Hradci Králové usnesením ze dne 2. dubna 2002 č. j. 21 Co 92/2001 - 59 odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10. července 2000 č. j. 7 C 18/99 - 36, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 486 899,20 Kč 23% úrokem z prodlení od 1. 10. 1998 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud vycházel ze zjištění, že rozsudek soudu prvního stupně doručovaný žalovanému do vlastních rukou na adresu jeho bydliště, byl po opakovaném bezvýsledném pokusu o doručení uložen na poště dne 14. 7. 2000 a ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. se považuje za doručený dnem 17. 7. 2000. Posledním dnem 15ti denní odvolací lhůty byl den 1. 9. 2000. Protože odvolání bylo podáno na poště dne 8. 12. 2000, stalo se tak až po uplynutí odvolací lhůty uvedené v ustanovení §204 odst. 1 o. s. ř.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá, že zásilku obsahující rozsudek soudu prvního stupně nelze považovat za doručenou náhradním způsobem dne 17. 7. 2000, jelikož nebyl splněn zákonný předpoklad fikce tzv. náhradního doručení, že adresát se v místě doručení zdržuje. V době doručování se totiž dovolatel na adrese Č., nezdržoval, jelikož od roku 1996 bydlí s manželkou S. K. na adrese H. Zásilka mu tak byla doručena až dne 27. 11. 2000, kdy si ji na soudě prvního stupně fakticky převzal. Odvolání tak podal včas a navrhuje, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a že jde o usnesení, proti němuž je dovolání podle ustanovení §238a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Z obsahu dovolání je zřejmé, že dovolatel brojí výlučně proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem (§241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.) když namítá, že soud v důsledku chybné aplikace ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. nesprávně posoudil včasnost jeho odvolání.
Právním posouzením věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda-li a komu soud právo přizná či neuzná (jaká mají účastníci podle dispozice právní normy práva a povinnosti). Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tj. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, anebo ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry.
Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se doručuje účastníkům, popřípadě jejich zástupcům do vlastních rukou (§158 odst. 2 o. s. ř.).
Podle ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, z ustanovení §47 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že písemnost mu může být doručena uložením na poště nebo u orgánu obce jen tehdy, jestliže se v místě doručování zdržuje; z tohoto hlediska je rozhodný den, kdy se doručovatel poprvé pokusil adresátovi písemnost doručit (kdy jej nezastihl) a kdy mu proto zanechal uvědomění, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že první pokus o doručení zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně, určené do vlastních rukou žalovaného, byl učiněn dne 13. 7. 2000, kdy byla na adrese D. S. K. n. O., zanechána výzva, druhý pokus pak dne 14. 7. 2000, kdy byla písemnost uložena na poště R. nad K. a adresát byl o tom vyrozuměn. Z obsahu spisu dále vyplývá, že žalovaný převzal zásilku osobně na soudě prvního stupně dne 27. 11. 2000 (úřední záznam ze dne 27. 11. 2000 na č. l. 46). Z otisku podacího razítka pošty obsaženého na obálce, v níž se nacházelo odvolání žalovaného se podává, že odvolání bylo podáno k poštovní přepravě jako zásilka R 010658 dne 8. 12. 2000.
Soud prvního stupně provedl důkazy k prokázání dovolacího tvrzení, jímž žalovaný zpochybňoval naplnění předpokladů účinnosti náhradního doručení rozsudku soudu prvního stupně s poukazem na to, že se v době doručování rozsudku tj. v době od roku 1996 v místě doručení nezdržoval, neboť byl nemocen a bydlel ve společné domácnosti se svou manželkou. Dovolatel a svědkyně S. K. při výslechu dne 16. 10. 2002 před soudem prvního stupně uvedli, že se žalovaný v době doručování rozsudku soudu prvního stupně nezdržoval na adrese D. S. K. n. O., neboť byl nemocen (potvrzení o pracovní neschopnosti od 30. 6. do 12. 8. 2000 na č. l. 72) a zdržoval se v této době na drese H. Rovněž svědkyně J. V., zaměstnankyně žalovaného – D. S. K. n. O. uvedla, že si konkrétně na den 14. 7. 2000 nevzpomíná, avšak si pamatuje, že žalovaný byl v pracovní neschopnosti, na základě které ho omlouvala telefonicky z jednání u soudu a později zasílala poštou soudu potvrzení o pracovní neschopnosti žalovaného. Svědkyně S. S., poštovní doručovatelka, uvedla, že žalovaného nikdy, tedy ani dne 14. 7. 2000, na adrese D. S. v K. n. O. nezastihla.
Z uvedených důkazů učinil dovolací soud závěr, že žalovaný se dne 14. 7. 2000 nezdržoval v místě, kde mu byl poštou doručován rozsudek soudu prvního stupně. Nebyly proto splněny předpoklady vyžadované ustanovením §47 odst. 2 o. s. ř. pro uložení této písemnosti na poště a pro její doručení tímto náhradním způsobem. Závěr soudu o tom, že se den 17. 7. 2000 považuje za den doručení rozsudku soudu prvního stupně žalovanému, proto nemůže být v souladu se zákonem.
Protože usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci, Nejvyšší soud České republiky je zrušil (§243b odst. 1 a §243b odst. 2 o. s. ř.) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Právní názor uvedený v tomto usnesení je pro odvolací soud závazný. V novém rozhodnutí odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního a řízení dovolacího (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 18. června 2003
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu