ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.300.2003.1
sp. zn. 33 Odo 300/2003-42
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce V. H. S., zastoupeného JUDr. J. Z., advokátem, proti žalované M. M., zastoupené JUDr. M. Š., advokátem, o určení splatnosti půjčky, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 9 C 126/2002, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. října 2002, č. j. 35 Co 490/2002-27, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 625 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce, JUDr. J. Z., advokáta.
Odůvodnění:
Okresní soud v České Lípě rozsudkem ze dne 18. června 2002 č.j. 9 C 126/2002-21 určil, že půjčka z dohody o finanční bezúročné půjčce uzavřené dne 7. 3. 1994 je splatná dnem 31. 12. 2002. Žalovanou uznal povinnou zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 3 600 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 9. října 2002 č.j. 35 Co 490/2002-27 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a žalovanou uznal povinnou nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 6 275 Kč do 1 měsíce od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť se domnívá, že „ve vztahu k určení splatnosti se jedná o rozhodnutí, která jsou dovolacím soudem řešena rozdílně“ a že ve vztahu k nákladům řízení došlo k posouzení otázky v rozporu s hmotným právem, neboť pominuto zůstalo ustanovení §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. Pokud jde o rozhodnutí ve věci samé, nesouhlasí dovolatelka se závěrem odvolacího soudu dovozujícím, že v posuzovaném případě by určení splatnosti půjčky ve splátkách bylo s přihlédnutím k majetkovým poměrům žalované i k době poskytnutí půjčky, v rozporu s dobrými mravy. Namítá, že mělo být zohledněno, že žalovaná nemůže pro svůj zdravotní stav vykonávat práci, pro kterou je vyučena, a že účelem půjčky bylo poskytnutí peněz na nákup a rekonstrukci nemovitostí, sloužících k chovu koní, tj. k rozvoji podnikatelské činnosti, a k bydlení. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem, řádně zastoupeným advokátem (srov. §241 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v §237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se nejedná, neboť odvolací soud potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce podle §237 odst. 3 o. s. ř. zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V projednávané věci odvolací soud založil své rozhodnutí na tom, že při určení doby splatnosti dluhu musí být brán v potaz jak zájem dlužníka, aby nebyl určenou dobou splatnosti poškozen, tak současně i zájem věřitele na zaplacení dluhu. Uzavřel, že zjištění o tom, že pracovní možnosti žalované (dlužnice) jsou výrazně omezené, je nutné uvažovat v kontextu se zjištěním, že žalovaná je vlastnicí nemovitostí výrazné hodnoty, i s přihlédnutím k tomu že půjčka byla žalované poskytnuta před více než 8 lety, aniž byla vázána na výsledky jejího podnikání. Dovodil, že okolnosti případu tak, jak byly zjištěny již soudem prvního stupně (odvolací soud tato skutková zjištění převzal), neumožňují určit splatnost dluhu ve splátkách, jak požadovala žalovaná, a že není v rozporu s dobrými mravy požadovat po žalované plnění dluhu ve zhruba 6 měsíční lhůtě od vydání rozsudku soudu prvního stupně.
Zjištění okolností daného případu je zjištěním skutkovým; právním posouzením pak je až aplikace příslušné právní normy na zjištěný skutkový stav. Soulad s dobrými mravy je v případě aplikace ustanovení 564 ObčZ posuzován vždy v intencích konkrétních, tj. jedinečných, okolností případu. Logicky lze proto očekávat, že přimyká-li se posouzení souladu s dobrými mravy ke zjištěným konkrétním okolnostem případu, nemohou být jednotlivá soudní rozhodnutí vzájemně srovnávána a nelze se s úspěchem dovolávat zásadního právního významu dovoláním napadeného rozhodnutí s argumentací, že „rozhodnutí o určení splatnosti dluhu jsou dovolacím soudem řešena rozdílně“, jak to v dovolání činí žalovaná.
Skutkovým zjištěním odvolacího soudu se dovolací soud za situace, kdy je uplatněna přípustnost dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. zabývat nemohl. Důsledkem toho pak je nezbytně posouzení rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí, které nemá zásadní právní význam ve shora uvedeném smyslu. Protože ani jiný důvod přípustnosti dovolání dovolací soud v posuzovaném případě neshledal, a dovolatelka jej ostatně ani netvrdí, není podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolání přípustné.
Protože žalovaná napadla dovoláním výslovně i výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení, tedy výrok který - ač je formálně součástí rozsudku - má povahu usnesení, bylo namístě uvážit přípustnost dovolání rovněž v intencích ustanovení §238, §238a a §239 o.s.ř. Ustanovení §237 o.s.ř. totiž upravuje přípustnost dovolání výlučně proti usnesení odvolacího soudu ve věci samé, přičemž pojem „věc sama“ je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně tak, že jde o předmět, ohledně něhož se řízení vede – tedy žalobou uplatněný nárok, o němž má být v řízení věcně rozhodnuto.
Ustanovení §238 upravuje přípustnost dovolání proti usnesení o obnově řízení a po povolení obnovy řízení.
Podle §238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto a) ve věci konkursu a vyrovnání, b) o žalobě pro zmatečnost, c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí, e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí, f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí, g) o povinnostech vydražitele uvedeného v §336m odst. 2 (§336n) a v §338z odst. 2.
Podle §239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží, b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle §104 odst. 1, b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka,o zastavení řízení podle §107 odst. 5, o vstupu do řízení namísto dosavadního účastníka (§107a), o přistoupení dalšího účastníka (§92 odst. 1) a o záměně účastníka (§92 odst. 2).
Podle §239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§75a).
Žádným ze shora citovaných ustanovení není připuštěno dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení; dovolání žalované není proto ani v tomto směru přípustné.
Lze uzavřít, že za dané procesní situace, kdy nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání upravené v §237 a z hlediska jiného ustanovení o.s.ř. dovolání v posuzované věci zvažovat nelze, dovolací soud podle §243b odst. 5, věty prvé, o.s.ř. ve spojení s §218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. dovolání žalované jako nepřípustné bez jednání odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
V dovolacím řízení vznikly žalobci v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložené náklady, které spočívají v odměně za vyjádření k dovolání ve výši 1 550 Kč (srov. §7 písm. e/, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení), s připočtením paušální částky 75,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb – advokátní tarif). Protože dovolání žalované bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalobci nahradila; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalobce v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. června 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu