ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.319.2003.1
sp. zn. 33 Odo 319/2003-82
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobkyně Tepelné hospodářství, s.r.o. Postoloprty, se sídlem v Postoloprtech, Dvořákova 549, zastoupené JUDr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem v Lounech, Beneše z Loun 50, proti žalovanému M. V., bytem XY, zastoupenému JUDr. Otakarem Moravcem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, o zaplacení částek 520,10 Kč s příslušenstvím a 4 808 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 10 C XY, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. listopadu 2002, č.j. 47 Co XY, takto:
I Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího zástupce, JUDr. Karla Davida, advokáta se sídlem v v Lounech, Beneše z Loun 50.
Odůvodnění:
Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 520,10 Kč, která představuje poplatek z prodlení za opožděné proplacení faktur č. 970371 a 970397, a částky 4.808 Kč, kterou žalovaný žalobkyni dluží za dodávku tepelné energie za měsíc leden 1998.
Okresní soud v Lounech rozsudkem ze dne 19. dubna 2001 č.j. 10 C XY ve znění opravného usnesení ze dne 12. 2. 2002 č.j. XY uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 520,10 Kč s 26% úrokem od 19. 3. 1998 do zaplacení a částku 4 808 Kč s 0,5 % poplatkem z prodlení za každý den od 27. 3. 1998 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Současně rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 5. listopadu 2002 č.j. 47 Co XY rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech dovolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu má zásadní právní význam, neboť je nutné posoudit, zda znalecký posudek může být nahrazen úvahou o věrohodnosti výpovědi účastníka řízení. V dovolání žalovaný vytýká odvolacímu soudu, že nepostupoval správně, pokud se spokojil s dosud provedenými důkazy a řízení nedoplnil o znalecký posudek, jímž by mohlo být prokázáno, že žalovaný neměl objektivně možnost do měřícího zařízení zasahovat, resp. s ním manipulovat.
Žalobkyně s dovoláním nesouhlasila a navrhla, aby bylo jako nepřípustné odmítnuto, neboť rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění, které nepřevyšuje limit stanovený §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř.; připomíná, že toto ustanovení platí absolutně, i kdyby jinak podmínky přípustnosti podle §237 odst. 1 o. s. ř. splněny byly.
Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výrocích o věci samé, kterými byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, přičemž předmětem řízení před odvolacím soudem byly nároky žalobkyně proti žalovanému ve výši 520,10 Kč a 4 808 Kč; přípustnost dovolání proti jednotlivým výrokům je třeba posuzovat samostatně, neboť není rozhodující, že o obou nárocích bylo rozhodnuto jedním rozhodnutím. Protože dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitých nárocích žalobkyně, z nichž žádný nepřevyšuje 20 000 Kč (k příslušenství těchto pohledávek – jak bylo výše uvedeno – se přitom nepřihlíží), je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., a Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) jej bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání (§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.).
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jejího práva spočívají v odměně advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 1 500 Kč (srov. část dvanáctou, hlavu první zákona č. 30/2000 Sb., §3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. 1, §16 odst. 1, §17 odst. 1, písm. a/ a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazba výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení /advokátní tarif/, po připočtení částky 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), celkem ve výši 1 575 Kč. V dovolacím řízení neúspěšnému žalovanému dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalobkyni uhradil; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně 17. června 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková
předsedkyně senátu