ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.354.2003.1
sp. zn. 33 Odo 354/2003-150
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně S., a.s., zastoupené prof. JUDr. M. B., CSc., advokátem, proti žalované P. A.-Č. P., a.s., zastoupené JUDr. H. H., advokátkou, o zaplacení 5 205 000 USD s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 41 Cm 73/97, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17. února 2003 č. j. 9 Cmo 553/2002-139, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 28. srpna 2002 č. j. 41 Cm 73/97-115 zamítl žalobu o nároku na zaplacení částky 5 205 000 USD s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Žalobkyně podala proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání a poté vzala žalobu v celém rozsahu zpět. Vrchní soud v Praze proto usnesením ze dne 17. února 2003 č. j. 9 Cmo 553/2002-139 rozsudek soudu prvního stupně ze dne 28. srpna 2002 č.j. 41 Cm 73/97-115 zrušil, řízení zastavil a uložil žalobkyni, aby zaplatila žalované na náhradě nákladů řízení částku 785 200 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení před soudy obou stupňů vyšel odvolací soud z §224 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a z §146 odst. 2 věty první o. s. ř. Přestože žalobkyně v podání, kterým byla žaloba vzata zpět, uvedla, že účastnice uzavřely dohodu o narovnání a rovněž se zavázaly nést náklady řízení každá ze svého, úkon žalované, kterým by se výslovně svého práva na náhradu nákladů řízení vzdala, ve spisu doložen nebyl. Soud proto nemohl přihlédnout k tvrzení žalované o existenci mimosoudní dohody o náhradě nákladů řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu, a to části výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, podala žalobkyně dovolání. Dovolání zdůvodnila tím, že nedopatřením při podání zpětvzetí žaloby v podatelně odvolacího soudu dne 30. 12. 2002 nebo při prezentaci tohoto podání žalobkyně u odvolacího soudu, došlo zřejmě k tomu, že tomuto soudu bylo zpětvzetí žaloby předloženo bez přílohy, tj. bez písemného vyjádření žalované z 27. 12. 2002. Chybu odvolacího soudu spatřuje dovolatelka za této situace v tom, že rozhodoval o povinnosti k náhradě nákladů řízení předčasně, aniž by zjistil skutečný stav věci. Neměl-li odvolací soud vyjádření žalované přímo v příloze zpětvzetí žaloby, nesporně si vyžádal od žalované vyjádření, zda souhlasí se zpětvzetím žaloby. Odvolacímu soudu nic nebránilo dotázat se žalované i na její nárok na náhradu nákladů řízení, zvláště, kdy žalobkyně uváděla, že se účastnice řízení nároku na náhradu nákladů řízení vzdaly. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud ČR usnesení odvolacího soudu v dovoláním napadené části zrušil a věc vrátil zpět odvolacímu soudu, aby o nákladech řízení opětovně rozhodl.
Dovolání v dané věci není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Proti usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek stanovených v §237 o. s. ř., pokud bylo odvolacím soudem rozhodováno ve věci samé. O takový případ se v této věci nejedná.
Dovolání proti usnesení odvolacího soudu je dále přípustné podle §238 o. s. ř., musí se však jednat o usnesení odvolacího soudu, kterým odvolací soud potvrdil nebo změnil usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o žalobě na obnovu řízení nebo o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí po povolení obnovy řízení. V dalších taxativně vymezených věcech (např. ve věci konkurzu a vyrovnání, ve věci výkonu rozhodnutí, apod.) je dovolání přípustné podle §238a o. s. ř. Z žádného ustanovení (a to ani z ustanovení §239 o. s. ř.) však nevyplývá přípustnost dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení. Za této situace je nepochybné, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně – aniž by se mohl věcí zabývat – podle ustanovení §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. května 2003
JUDr. Zdeněk Des,v. r.
předseda senátu