ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.371.2001.1
sp. zn. 33 Odo 371/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyň A) M. B., B) Mgr. H. P., proti žalovaným 1) J. H., 2) M. H., zemřelé dne …, o 8 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 30 C 372/95, o dovolání právního předchůdce žalobkyň JUDr. B. G., CSc., zemřelého …, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. června 1999 č. j. 12 Co 427/99 - 65, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 16. prosince 1998 č. j. 30 C 372/95 - 46 zastavil řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. června 1998 č. j. 12 Co 859/97 - 37, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Plzeň - město ze dne 18. listopadu 1996 č. j. 30 C 3725/95 - 18, pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání ve lhůtě stanovené ve výzvě. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 23. 12. 1998.
Proti usnesení podal žalobce dne 8. 2. 1999 odvolání a současně požádal soud o prominutí zmeškání lhůty k podání tohoto odvolání.
Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 20. dubna 1999 č. j. 30 C 372/95 - 56 neprominul žalobci zmeškání lhůty k podání odvolání proti usnesení Okresního soudu Plzeň - město ze dne 16. 12. 1998 č. j. 30 C 372/95 - 46. Vyšel ze zjištění, že žalobce byl od 8. 11. 1998 v pracovní neschopnosti a do dne 7. 1. 1998 trvalo jeho ústavní ošetřování. Usnesení soudu prvního stupně bylo žalobci doručeno dne 23. 12. 1998, překážka podání odvolání proti tomuto usnesení na straně žalobce trvala od 24. 12. 1998 do 7. 1. 1999, kdy byla ukončena jeho hospitalizace. Žalobce neprokázal, že zmeškaný úkon učinil do 15 dnů po odpadnutí této překážky, když odvolání proti usnesení soudu prvního stupně, které mu bylo doručeno 23. 12. 1998 podal až 8. 2. 1999 zároveň se žádostí o prominutí zmeškání lhůty k podání tohoto odvolání.
Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 1. června 1999 č. j. 12 Co 427/99 - 65 potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že mu v průběhu řízení byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Žalobce nepřevzal usnesení soudu prvního stupně dne 23. 12. 1998, neboť se nezdržoval v místě svého bydliště, protože byl hospitalizován v nemocnici. Po celou dobu byl práce neschopný a nemohl činit jakoukoliv pracovní činnost, tedy i sepis odvolání. Navrhl zrušení rozhodnutí soudů obou stupňů.
V průběhu dovolacího řízení žalobce dne … 2002 zemřel. Povaha řízení umožňuje pokračovat v dovolacím řízení s dědici zemřelého, kterými jsou pozůstalé dcery - závětní dědičky M. B. a Mgr. H. P., které dědictví neodmítly (§107 o. s. ř.).
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „o. s. ř.“ (část dvanáctá, hlava I, bod 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení majícím právnické vzdělání, ve smyslu §240 odst. 1 o. s. ř., stalo se tak ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., opírá se o možný případ přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Plzni a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Dovolání v této věci není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle §237 odst. 1 o. s.ř je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí (s výjimkou rozhodnutí uvedených v odstavci 2) pokud v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení vyjmenovaným.
Dovolatel namítá vadu podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., která je dána, jestliže nesprávným postupem soudu v průběhu řízení byla účastníkovi odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. O vadu, která je z hlediska §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. významná, se přitom jedná jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný, jestliže se postup projevil v průběhu řízení a nikoli také při rozhodování. Rozhodne-li soud nesprávně, případné vady při samotném rozhodování mohou být v dovolacím řízení přezkoumány jen tehdy, je-li dovolání proti usnesení přípustné podle §238a nebo §239 o. s. ř.
V daném případě nelze hodnotit postup odvolacího soudu v průběhu řízení jako nesprávný. Z provedeného dokazování průkazy o trvání pracovní neschopnosti bylo zjištěno, že žalobce byl prokazatelně v ústavním léčení ve Fakultní nemocnici K. V. v P. do 23. 12. 1998, kdy byl podle sdělení nemocnice propuštěn. Téhož dne osobně převzal usnesení Okresního soudu Plzeň - město č. j. 30 C 372/95, o čemž svědčí jeho podpis na doručence založené ve spise. Tvrzení dovolatele, že rozhodnutí mu nebylo řádně doručeno, neboť se ve svém bydlišti nezdržoval a žádnou poštu nepřebíral, bylo vyvráceno znaleckým posudkem soudního znalce z oboru písmoznalectví JUDr. J. S. ze dne 12. 11. 2000, podle kterého je podpis na doručence založené na č. l. 46 p.v. spisu pravým podpisem JUDr. B. G., CSc. Žalobce byl hospitalizován do 7. 1. 1999. Soudy tak dospěly ke správnému závěru, že překážka, která bránila stěžovateli v podání odvolání odpadla dne 7. 1 1999 jeho propuštěním z nemocnice do domácího léčení. Žalobce neprokázal, že jeho nemoc mu bránila k podání odvolání.Tím, že žalobce podal odvolání až dne 8. 2. 1999, zmeškal i patnáctidenní lhůtu stanovenou k jeho podání podle §58 odst. 1 o. s. ř. V rozhodnutí odvolacího soudu o potvrzení rozhodnutí soudu prvního stupně tedy nelze spatřovat odnětí možnosti jednat před soudem (§237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.) a tím, že soud prvního stupně žalobci neprominul zmeškání lhůty k podání odvolání, mu žádná újma na jeho procesních právech nebyla způsobena.
V řízení tak nedošlo k vadě podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., ani k jiné z vad uvedených v §237 odst. 1 o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu o neprominutí zmeškání lhůty k podání odvolání nevyplývá ani z §238a o. s. ř. (mezi taxativně vyjmenovanými případy není uvedeno) a ani z §239 odst. 1, 2, neboť nejde o usnesení ve věci samé.
Dovolání bylo proto jako nepřípustné odmítnuto /§243b odst. 4, §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř./.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 a §142 odst. 1 o.s. ř., když úspěšným žalovaným žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 21. ledna 2003
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu