ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.462.2003.1
sp. zn. 33 Odo 462/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobkyně Č. s., a.s., proti žalovanému M. C., zastoupenému, advokátem, o zaplacení částky 56.146,35 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 4 C 539/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. února 2003 č.j. 28 Co 5/2003-179, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 56.146,35 Kč s příslušenstvím jako ceny za dodávku tepla a teplé užitkové vody do domu čp. 25 v S., spotřebovaných žalovaným v období od 1. 1. 1995 do 30. 6. 1995.
Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 20. září 2002 č.j. 4 C 539/96-155 žalobu na zaplacení částky 56.146,35 Kč s 19 % úroky od 15. 11. 1995 do zaplacení zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení a soudním poplatku. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně byla vlastníkem domu čp. 27 a čp. 28 v S., přičemž z kotelny umístěné v prvním z domů dodávala na základě hospodářské smlouvy teplo a teplou užitkovou vodu předchozímu vlastníkovi sousedního domu čp. 25. V těchto dodávkách žalobkyně pokračovala i v době od 1. 1. 1995 do 30. 6. 1995, kdy již byl vlastníkem domu žalovaný, aniž by s ním o nich uzavřela smlouvu. Protože pro jednotlivé domy nebyla instalována samostatná měřidla spotřeby, soud ustanovil znalce, který stanovil poměr podlahové plochy domu čp. 25 k podlahové ploše zbývajících domů 54,72 %. Soud prvního stupně však jeho závěry nepovažoval za dostatečné. Uzavřel, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno o takovémto poměru vytápěných ploch a jemu odpovídajícímu procentuálnímu vyjádření v celkových nákladech na vytápění a dodávku teplé vody.
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 18. února 2003 č.j. 28 Co 5/2003-179 byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žalobě byl zcela vyhověno. Dále bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel z toho, že pokud nebyla osazena samostatná měřidla spotřeby, je rozhodný poměr vytápěných ploch (§4 odst. 1 tehdy platné vyhlášky č. 197/1957 Ú. l.). Po opětovném provedení důkazů dospěl k závěru, že poměr vytápěné plochy domu čp. 25 k podlahové ploše zbývajících domů činí 54,72 %. Ze znaleckého posudku M. S. a hospodářské smlouvy z 18. 2. 1991 uzavřené mezi žalobkyní a předchozím odběratelem zjistil, že vytápěná plocha domu čp. 25 činí 810,9 m2. Náklady na jeden m2 vytápěné plochy všech tří objektů jsou 179,067,- Kč. Výměře 810,9 m2 odpovídá částka 145.205,43 Kč. Z toho bylo odečteno 20 % proto, že spotřeba nebyla účtována podle měřících zařízení (toto snížení odpovídá ustanovení §9 odst. 3, písm. a) vyhlášky č. 186/1991 Sb.). Snížené náklady jsou 116.164,35 Kč a po odpočtu zálohy 60.000,- Kč zbývá zaplatit ještě 56.164,35 Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, přičemž jeho přípustnost vyvozuje z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Má za to, že závěr odvolacího soudu o tom, že vytápěná plocha domu čp. 25 činila 810,90 m2 , což je z celkové plochy všech objektů 54,72 %, je pouze jeho subjektivním názorem, který není opřen o žádné relevantní důkazy. Tyto skutečnosti objektivně nezjistil ani znalec, který nemohl měřit vytápěnou plochu, ale vycházel pouze z výpočtů žalobkyně. Rozsudek proto spočívá na nesprávném hodnocení důkazů.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a je podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je nedůvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat pouze z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Ze spisu nevyplývá, že by řízení trpělo vadami zmatečnosti uvedenými v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., jakož i jinými vadami řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatel je ani netvrdí.
Uplatněný dovolací důvod je třeba přezkoumat podle jeho obsahu. Dovolatel má za to, že z žádného důkazu (ani ze znaleckého posudku) nevyplývá skutkový závěr odvolacího soudu o poměru 54,72 m2 vytápěné plochy domu čp. 25 k vytápěné ploše domů čp. 26 a 27 v S. Uplatňuje tedy dovolací důvod podle §241a odst. 3 o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí vychází ze skutkových zjištění, která nemají podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Skutkovým zjištěním, které nemá oporu v provedeném dokazování, je třeba rozumět výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení §132 o. s. ř., protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo proto, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuelně věrohodnosti, je logický rozpor, nebo jestliže výsledek hodnocení důkazů odporuje ustanovením §133 až 135 o. s. ř. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze usuzovat pouze ze způsobu, jak je soud provedl. Naproti tomu dovolacím důvodem nemůže být samotné hodnocení důkazů (jejich důležitosti, zákonnosti, pravdivosti, věrohodnosti; nelze proto namítat, že soud měl uvěřit jinému svědkovi, že některý důkaz není pro skutkové zjištění důležitý apod.).
Nesprávnost provedení důkazů dovolatel nenamítá. Namítá však jejich nesprávné hodnocení odvolacím soudem, jakož to, že z žádného důkazů nevyplývá jeho skutkový závěr o poměru vytápěných ploch. Hodnocení důkazů z hlediska důležitosti, zákonnosti, pravdivosti a věrohodnosti však dovolacím důvodem být nemůže. Nelze však souhlasit ani s tvrzením dovolatele, že z žádného důkazu nevyplývá poměr vytápěných podlahových ploch.
Znalec M. S. uváděl, že nemohl změřit, jaká byla vytápěná plocha domu čp. 25 v žalovaném období, neboť došlo k jeho přestavbě. Ve znaleckém posudku však výslovně uvádí, že k závěru o poměru podlahových ploch došel na základě jednak porovnání obestavěného prostoru s vytápěnou plochou uváděnou žalobkyní, dále pak na základě rozúčtování nákladů za dodávky tepla a teplé vody za předchozí období. Poměr 54,72 % výměry připadající na dům čp. 25, čemuž odpovídá plocha 810,9 m2 pak ze znaleckého posudku vyplývá. Dovolací soud ho rovněž dovozuje z předchozí hospodářské smlouvy o dodávce tepla a teplé vody ze dne 18.2.1991, v níž je uvedeno, že vytápěná plocha čp. 25 činí 810,9 m2. Oba tyto důkazy jsou v souladu s vyčíslením nákladů žalobkyně. Odvolací soud důkazy provedl zákonným způsobem (listiny přečetl), zhodnotil je jako věrohodné, přičemž dané skutkové závěry z nich vyplývají, takže nemohou být dovolacím soudem již dále přezkoumávány (tedy ani zpochybňovány). Proto i on musí vycházet z toho, že vytápěná plocha domu čp. 25 činila v žalovaném období 810,9 m2, což je 54,72 % celkové plochy všech tří vytápěných domů. Náklady na 1 m2 vytápěné plochy jsou 179,067,- Kč, na 810,9 m2 připadá 145.205,43 Kč. Protože každé odběrné zařízení není samostatně vybaveno měřidlem, náleží odběrateli sleva 20 % z ceny dodaného tepla, což činí 29.041,08 Kč (§7 odst. 3, 5, §9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 186/1991 Sb. Ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoje ČR o hospodaření s teplem, řízení soustav centralizovaného zásobování teplem a o ochranných pásmech (v té době účinné). Po odečtení zálohy 60.000,- Kč tak zbývá k zaplacení 56.164,35 Kč.
Uplatněný dovolací důvod tedy dán není. Protože je rozhodnutí odvolacího soudu správné, dovolací soud dovolání žalovaného zamítl (§243b odst. 2 o. s. ř.).
Vzhledem k úspěchu ve věci by měla právo na náhradu nákladů dovolacího řízení žalobkyně, žádné náklady jí však nevznikly (§243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. prosince 2003
JUDr. Kateřina Hornochová,v .r.
předsedkyně senátu