ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.495.2003.1
sp. zn. 33 Odo 495/2003-104
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce P. T., zastoupeného JUDr. M. B., advokátem, proti žalovaným 1) J. P. a 2) M. P., zastoupeným JUDr. I. P., advokátem, o zaplacení 175 140 Kč, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 4 C 452/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. května 2002 č.j. 12 Co 71972000-82, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným, kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení 9 075 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jejich zástupce JUDr. I. P., advokáta.
Odůvodnění:
Žalobce a tehdy rovněž žalující V. S., zemř. 22. 4. 2000, se domáhali po žalovaných, aby jim zaplatili společně a nerozdílně, každému částku 87 570 Kč s tím, že tyto částky žalobci za žalované uhradili na dani z převodu nemovitostí.
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 7. 12. 1999 č.j. 4 C 452/99-53 uznal žalované povinnými do 5 dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně zaplatit každému ze žalobců po 87 570 Kč, a rozhodl o nákladech řízení.
Krajský soud v Brně, který rozhodoval poté, kdy žalobkyně V. S. zemřela a do jejích práv vstoupil žalobce, rozsudkem ze dne 22. května 2002 č.j. 12 Co 71972000-82 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu, jíž se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení 175 140 Kč, zamítl. Současně rozhodl o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky řízení. Ve výroku o nákladech řízení státu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vytýkal odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Žalovaní navrhli, aby dovolání žalobce bylo odmítnuto, neboť bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění platném do 31. 12. 2000 – dále jen „o.s.ř.“. Tak je tomu i v posuzovaném případě, kdy byl dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních předpisů; skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních předpisů mimo jiné znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti dovolání.
Dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o.s.ř. může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v právním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2, věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li podáno ve lhůtě u odvolacího soudu nebo dovolacího soudu.
Podle ustanovení §211, §151 a §159 o.s.ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu nelze odvoláním napadnout, nabývá právní moci dnem, kdy byl doručen všem účastníkům řízení.
V posuzovaném případě z obsahu spisu vyplývá, že zástupci žalobce, JUDr. M. A., který žalobce zastupoval na základě plné moci ze dne 10. 9. 1999, byl rozsudek odvolacího soudu doručen ve smyslu ustanovení §47 odst. 2 o.s.ř. dnem 9. 9. 2002 (osobně si zástupce žalobce rozsudek odvolacího soudu převzal na poště B. 12 dne 16. 9. 2002), zástupci žalovaných, JUDr. I. P., advokátu, dne 6. 9. 2002, a nabyl tak právní moci dnem 9. 9. 2002. Lhůta k podání dovolání uplynula 9. 10. 2002. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu bylo podáno k přepravě na poště B. 11 jako doporučená zásilka R 013393 dne 13. 11. 2002.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání (na tomto závěru by nic nezměnilo ani počítání lhůty od doby faktického převzetí rozsudku zástupcem žalobce), jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o.s.ř.), bylo v souladu s ustanoveními §243b odst. 4, věta první a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím věcně zabývat – odmítnuto.
V dovolacím řízení vznikly žalovaným v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které v rozsahu, v jakém byly potřebné k účelnému bránění jeho práva, spočívají v odměně advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) ve výši 9 000 Kč (§3 odst. 1, §10 odst. 3, §15 v návaznosti na §14 odst. l, §16 odst. 1, §17 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazba výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení /advokátní tarif/, po připočtení částky 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem ve výši 9 075 Kč. V dovolacím řízení neúspěšnému žalobci dovolací soud podle §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. uložil, aby tyto náklady žalovaným uhradil; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o.s.ř. je žalobce povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám advokáta, který žalované v dovolacím řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li žalobce dobrovolně povinnost, kterou mu ukládá toto rozhodnutí, můžou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 29. července 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu