ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.580.2003.1
sp. zn. 33 Odo 580/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobkyně Z. I. s.r.o., proti žalovanému J. V., o zaplacení 24 682 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 9 C 1182/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 13. února 2002, č.j. 36 Co 13/2002-31, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci usnesením ze dne ze dne 13. února 2002, č.j. 36 Co 13/2002-31, potvrdil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 15. listopadu 2001, č.j. 9 C 1182/99-23, jímž bylo odmítnuto pro opožděnost odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 27. dubna 2001 č.j. 9 C 1182/99-16, kterým byla žalovanému stanovena povinnost zaplatit žalobkyni částku 24 681 Kč s příslušenstvím. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž rozepisuje svou verzi skutku, a vyjadřuje svůj názor na rozsudek soudu prvního stupně, který podle něho spravedlivě neposoudil počínání žalobkyně při sjednávání kontraktů. Dovolatel je přesvědčen, že odvolací soud jej nesprávně viní, že podal svoje odvolání proti rozsudku opožděně a připomíná, že „zásilku si řádně vyzvedl, nikdy její vyzvednutí neprodlužoval, protože nemá žádné výčitky“. Žádá, aby dovolací soud věc přezkoumal.
Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovaným subjektem (žalovaným), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento opravný prostředek přípustný.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených v §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky řízení, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě je rozhodnutím ve věci samé rozhodnutí o žalobkyní uplatněném nároku na zaplacení částky 24 681 Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobkyní uplatněném nároku, nýbrž potvrdil jako správné usnesení, jímž soud prvního stupně odmítl pro opožděnost odvolání žalovaného proti rozsudku, kterým bylo soudem prvního stupně rozhodnuto ve věci samé; již proto nelze přípustnost dovolání posoudit podle ustanovení §237 o. s. ř.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku řízení možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem pouze v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro opožděnost, ve výčtu uvedeno není a nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení §239 o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalovaného není přípustné ani podle ustanovení §237 o. s. ř., ani podle ustanovení §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší soud České republiky jej proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaný nemá na náhradu svých nákladů právo, a žalobkyni v souvislosti s dovolacím řízením náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. listopadu 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu