ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.600.2003.1
sp. zn. 33 Odo 600/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Vladimíra Velenského ve věci žalobce J. H., zastoupeného, advokátem, proti žalované Č. p., a.s., o zaplacení částky 192.799,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 1 Cm 437/97, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. února 2003, č.j. 2 Cmo 320/2001-78, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal zaplacení částky 192.799,70 Kč s příslušenstvím jako plnění z pojistné smlouvy uzavřené dne 23. 3. 1992 s žalovanou, neboť vloupáním do jeho objektu č. 1 ve V. mu v této výši vznikla škoda.
Krajský soud v Ostravě mezitímním rozsudkem ze dne 19. ledna 2001 č.j. 1 Cm 437/97-60 rozhodl, že nárok žalobce je uplatněn po právu. Stanovil, že o výši nároku a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí. Soud prvního stupně zjistil, že dne 23. 3. 1992 účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou krádeží vloupáním, která se týkala i movitých věcí umístěných v objektu žalobce ve V. č. 1. Ve dne 4. – 6. 9. 1993 došlo k vloupání do tohoto objektu, z něhož byly odcizeny věci, finanční hotovost a způsobena škoda na zařízení. Součástí pojistné smlouvy byly pojistné podmínky, jimž sice zabezpečení věcí neodpovídalo, žalovaný je však přesto povinen plnit. Vznik práv a povinností z pojistné smlouvy nebyl totiž podle soudu prvého stupně vázán na splnění podmínky zabezpečení pojištěných věcí, a pokud žalovaná po celou dobu existence pojištění přijímala pojistné, je povinna nést důsledky smlouvy a nevázat výplatu pojistného plnění na žádné další podmínky.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. února 2003 č.j. 2 Cmo 320/2001-78 rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu na zaplacení částky 192.799,70 Kč s 15 % úroky od 30.11.1993 do zaplacení zamítl. Dále rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Jako správná převzal skutková zjištění soudu prvního stupně, které doplnil tím, že při vloupání do objektu vnikl pachatel vstupními jednokřídlovými dveřmi, opatřenými zámkem FAB po rozlomení jeho vložky, přičemž poškodil obyčejný štítek zámku. Překonal i další dvoje dveře a dvoje mříže, zajištěné stejným způsobem. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dospěl k závěru, že žalované povinnost poskytnout plnění nevznikla, neboť zabezpečení pojištěných věcí neodpovídalo pojistným podmínkám. Podle ustanovení §788 odst. 2 občanského zákona jsou tyto pojistné podmínky součástí pojistné smlouvy. Z čl. 8 bodu I pojistných podmínek PPKL91 vyplývá, že došlo-li k odcizení pojištěné věci krádeží vloupáním, poskytne pojišťovna plnění do limitu uvedených v bodech II a III tohoto článku. Podle bodu II písm. a) čl. 8 pojistných podmínek pojišťovna poskytne plnění do výše 50.000,- Kč, jsou-li v době pojistné události movité věci umístěny v uzamčené místnosti, jejíž dveře jsou opatřeny zámkem s cylindrickou bezpečností vložkou zabraňující vyhmatání a bezpečnostním štítkem zabraňujícím rozlomení vložky. V daném případě dveře nebyly opatřeny zámkem s cylindrickou bezpečností vložkou ani bezpečnostním štítkem. O takovouto situaci však pro žalovaného povinnost plnění z pojistné smlouvy nevyplývá.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, přičemž jeho přípustnost vyvozuje §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Dovolací důvod spatřuje v ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukazuje na to, že pachatel při vloupání překonal dvoje dveře a dvoje mříže opatřené celkem šestí zámky FAB, z toho čtyřmi visacími, z čehož lze vyvodit, že objekt mohl být zajištěn lépe než ukládají pojistné podmínky. Soud měl proto zkoumat, zda takovéto zabezpečení je přinejmenším kvalitativně srovnatelné s tím, které vyžadují pojistné podmínky. Navrhuje proto, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) zjistil, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, je podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu podle §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat pouze z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Ze spisu nevyplývá, že by řízení trpělo vadami zmatečnosti uvedenými v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b), odst. 3 o. s. ř., jakož i jinými vadami řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolatel je ani netvrdí.
Žalobce tvrdí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2. písm. b) o. s. ř.). Nesprávným právním posouzením věci je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl použít, nebo sice aplikoval správný předpis, ale nesprávně ho vyložil, popřípadě ze správných skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle dovolatele odvolací soud nesprávně vyložil ustanovení §788 odst. 1, 2 občanského zákona ve spojení s ustanovením §261 odst. 6 obchodního zákoníku, účinného v době uzavření smlouvy. Podle první věty §261 odst. 6 obchodního zákoníku(účinného v době uzavření pojistné smlouvy), smlouvy mezi osobami uvedenými v odstavcích 1 a 2, které nejsou upraveny v hlavě II této části zákona a jsou upraveny jako smluvní typ v občanském zákoníku, se řídí příslušnými ustanoveními o tomto smluvním typu v občanském zákoníku a obchodním zákoníkem. Podle §788 odst. 1 občanského zákona pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvou uzavřela je povinna platit pojistné. Podle §788 odst. 2 občanského zákona součástí pojistné smlouvy jsou všeobecné pojistné podmínky pojistitele, schválené orgánem státního dozoru v pojišťovnictví (pojistné podmínky), na něž se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny nebo byly uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny.
Z výše uvedených ustanovení vyplývá, že nárok na pojistné plnění vzniká pojištěnému jenom při splnění předpokladů dohodnutých v pojistné smlouvě. V daném případě předpoklady pro vznik nároku stanoví čl. 8 Všeobecných pojistných podmínek pojištění pro případ škod způsobených krádeží vloupáním nebo loupežným přepadením PPKL91, schválených Ministerstvem financí ČR pod č.j. 103/15724/1992, které tvoří součást pojistné smlouvy. Podle čl. 8 bod I všeobecných pojistných podmínek došlo-li k odcizení pojištěné věci krádeží vloupáním, poskytne pojišťovna plnění do limitů uvedených v bodech II a III tohoto článku, které odpovídají způsobu a kvalitě zabezpečení pojištěných věcí v době pojistné události. Podle čl. 8 bod II písm. a) výše uvedených podmínek činí minimální limit 50.000,- Kč, přičemž požadovaným způsobem zabezpečení movitých věcí, jsou-li v době pojistné události umístěny v uzamčené místnosti, je opatření dveří této místnosti zámkem s cylindrickou bezpečností vložkou, zabraňující vyhmatání a bezpečnostním štítem, zabraňujícím rozlomení vložky.
V daném případě by proto vznikl žalobci nárok na plnění pouze tehdy, pokud by dveře uzamčené místnosti, v níž byly umístěny odcizené věci, byly opatřeny zámkem s cylindrickou bezpečnostní vložkou a bezpečnostním štítem. To je kvalitativně nejnižší způsob zabezpečení, který si účastníci pro vznik nároku domluvili. Nemůže však být srovnatelný s nainstalováním bezpečnostně méně účinných zámků a štítů, byť by jich byl větší počet. Šlo by totiž o nahrazení domluveného způsobu zabezpečení z hlediska kvality, pouhým kvantitativním hlediskem. Pokud tedy v daném případě pachatel překonal dvoje dveře a dvoje mříže zabezpečené zámky s FAB s obyčejnou vložkou a obyčejným štítem, znamenalo to pro něj pouze více překážek pro vniknutí do místností, kde byly pojištěné věci umístěny. Žádná z nich však nepředstavovala mezi účastníky domluvený způsob zabezpečení těchto věcí, tedy opatření dveří zámkem s cylindrickou bezpečností vložkou a bezpečnostním štítem, přičemž pouze s tímto způsobem zabezpečení bylo plnění z pojistné smlouvy domluveno.
Odvolací soud proto správně použil na zjištěný skutkový stav ustanovení §788 odst. 1, 2 občanského zákona (ve spojení s §261 odst. 6 obchodního zákoníku), přičemž toto ustanovení správně vyložil. Uplatněný dovolací důvod proto naplněn není. Protože je rozhodnutí odvolacího soudu správné, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle §243b odst. 2 o. s. ř. zamítl.
Podle výsledku dovolacího řízení by měla právo na náhradu nákladů tohoto řízení žalovaná, žádné náklady jí však v tomto řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1, §246 odst. 3 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. prosince 2003
JUDr. Kateřina Hornochová,v.r.
předsedkyně senátu