ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.768.2003.1
sp. zn. 33 Odo 768/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Zdeňka Dese ve věci žalobce K. S., zastoupeného, advokátem, proti žalované S. – M., s.r.o., o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 4 C 165/2001, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. května 2003, č. j. 22 Co 130/2003-74, takto:
I. Dovolání se odmítá.
I. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se po žalované domáhal zaplacení 5 000 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení od 1. 7. 2001 do zaplacení s tím, že tato částka představuje nedoplatek smluvní odměny podle smlouvy o dílo uzavřené 1. 4. 2001.
Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou rozsudkem ze dne13. 6. 2002, č. j. 4 C 165/2001 - 44 uznal žalovanou povinnou zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s 10 % úrokem z prodlení z této částky od 1. 7. 2001 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 6. 5. 2003, č. j. 22 Co 130/2003-74 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž navrhla, aby dovolací soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Je přesvědčena, že v posuzovaném případě byla zkrácena na svých právech, nebo´t pro vydání rozsudku nebyly ani věcné, ani formální předpoklady.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalovanou), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,
b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,
c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 tohoto ustanovení přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
V dané věci žalovaná napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku o věci samé, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně přiznávající žalobci nárok na zaplacení částky 5 000 Kč.
Protože dovoláním dotčeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč (k příslušenství pohledávky – jak bylo výše uvedeno – se nepřihlíží), je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením §237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., a dovolací soud jej bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání (§243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 5, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalobci náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 27. listopadu 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu