ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.900.2002.1
sp. zn. 33 Odo 900/2002-140
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové v právní věci žalobkyně K. V. s. r. o., zastoupené JUDr. L. G., advokátem, proti žalované K., pojišťovně, a. s., o 263 100 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 10 Cm 533/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 9. května 2002, č. j. 29 (10) Cm 533/96 – 113, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně mezitímním rozsudkem ze dne 21. dubna 2000 č. j. 10 Cm 533/96 - 74 rozhodl, že žaloba je co do svého základu důvodná (výrok I.), a že o výši nároku žalobkyně, jakož i o náhradě nákladů řízení, rozhodne konečným rozsudkem (výrok II.). Vyšel ze zjištění, že mezi žalobkyní jako provozovatelem nestátního zdravotnického zařízení a žalovanou (resp. právním předchůdcem žalované) byla dne 15. 11. 1994 uzavřena pojistná smlouva pro pojištění odpovědnosti za škodu při poskytování zdravotní péče v návaznosti na zákon č. 160/1992 Sb. Dne 3. 11. 1995 byla způsobena firmě P. s. r. o. škoda tím, že poruchou pračky používané k praní prádla ze zařízení žalobkyně byla vyplavena provozovna poškozeného s následkem škody. Žalovaná odmítla tuto pojistnou událost odškodnit s tím, že žalobkyně má sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu vzniklou v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, čímž se rozumí odborný zdravotnický úkon, přičemž pojištění odpovědnosti za jiné škody, vzniklé při provozní činnosti, které lze pojistit v rámci komplexního pojištění podnikatelů, žalobkyně u žalované sjednáno neměla. Soud dospěl k závěru, že uzavřená pojistná smlouva se vztahuje na odpovědnost za škodu, která vznikla jinému, jak je uvedeno v čl. 2., bodě 1. smlouvy, tedy nejen fyzické osobě, ale i právnické osobě, když činností v souvislosti s poskytováním zdravotní péče není jen činnost při přímém výkonu zdravotní péče, ale i další související činnosti, kterými je v daném případě i praní utěrek, lékařských obleků a bryndáků ze zdravotnického zařízení žalobkyně. Jestliže žalobkyně způsobila v souvislosti s poskytováním zdravotní péče jinému škodu, za kterou odpovídá podle §420 obč. zák., došlo k pojistné události ve smyslu všeobecných pojistných podmínek č. 101, a žalovaná byla povinna plnit. Protože zjištění nároku vyžaduje podrobné dokazování, rozhodl soud jen o základu nároku.
K odvolání žalované Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 9. května 2002, č. j. 29 (10) Cm 533/96 – 113 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žaloba není co do základu důvodná, a ve výroku II. tak, že o nároku žalobkyně a o náhradě nákladů řízení rozhodne soud prvního stupně v konečném rozsudku. Dospěl k závěru, že soud prvního stupně své rozhodnutí založil na nesprávném výkladu termínu „v souvislosti s výkonem zdravotní péče“, když nepřihlédl k rozhodujícímu obsahu smluvního ujednání, kterým je předmět pojištění, jež je vymezen v čl. 1 smlouvy tak, že žalobkyně je pojištěna pro případ své odpovědnosti za škodu podle §16 zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních. Pro posouzení toho, co je pojistnou událostí je tedy obsah předmětného ust. §16, které stanoví, že provozovatel nestátního zařízení je povinen před zahájením činnosti uzavřít smlouvu s pojišťovnou, vykonávající činnosti na území České republiky, o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou občanům v souvislosti s poskytováním zdravotní péče. Jestliže tedy předmětem pojištění je v daném případě pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou občanům (pouze fyzickým osobám), nelze takto vymezený předmět pojištění vykládat šířeji, jak učinil soud prvního stupně, který článek 2. smlouvy, v němž je uvedeno, že pojištění se vztahuje na odpovědnost za škodu, která vznikla „jinému“, vyložil tak, že předmětem pojištění je v dané věci i pojištění právnických osob.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které odůvodnila tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným shledává závěr, že pojištění podle uzavřené smlouvy se vztahovalo jen na pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou v souvislosti s poskytováním zdravotní péče - pouze občanům. Poukazuje, že již z názvu smlouvy, a zejména z jejího obsahu je zřejmé, že smluvený rozsah pojištění je širší, než jen pojištění ve smyslu §16 zákona č. 160/1992 Sb. Jestliže se v textu smlouvy odkazuje na §16 cit. zákona, je to jen proto, aby bylo zřejmé, že bylo učiněno zadost zákonné povinnosti pojištění sjednat. Seznam výluk pojištění, uvedený ve smlouvě, by podle závěru, který učinil odvolací soud, ztrácel z valné části smysl. Dovolatelka proto navrhla, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.), je přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a opírá se o způsobilý dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř., rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumal podle §242 o. s. ř. a neshledal dovolání důvodným.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. může spočívat v tom, že soud na správně zjištěný skutkový stav věci aplikoval nesprávný právní předpis, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.
Předmětem dovolacího přezkumu je otázka, zda z pohledu uplatněného dovolacího důvodu odvolací soud správně posoudil, že žalovaná není povinna plnit žalobkyni z uzavřené pojistné smlouvy pro pojištění odpovědnosti při poskytování zdravotní péče v nestátním zdravotnickém zařízení za situace, kdy žalobkyně způsobila škodu právnické osobě důsledkem poruchy pračky používané k praní prádla ze zdravotnického zařízení.
Podle §788 odst. 1 obč. zák. se pojistitel pojistnou smlouvou zavazuje poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, nastane-li nahodilá událost ve smlouvě blíže označená, a fyzická nebo právnická osoba, která s pojistitelem pojistnou smlouvu uzavřela, je povinna platit pojistné.
Podle odstavce druhého §788 obč. zák. jsou součástí pojistné smlouvy všeobecné pojistné podmínky pojistitele (pojistné podmínky), na něž se pojistná smlouva odvolává, a které jsou k ní připojeny nebo byly před uzavřením smlouvy tomu, kdo s pojistitelem smlouvu uzavřel, sděleny.
V dané věci žalobkyně uzavřela s žalovanou pojistnou smlouvu, jejímž předmětem je podle čl. 1 pojištění žalobkyně jako provozovatele nestátního zdravotnického zařízení pro případ jeho odpovědnosti za škodu podle §16 zákona č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních. Podle čl. 7, bodu 4. smlouvy platí pro pojištění ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 160/1992 Sb., Všeobecné pojistné podmínky (dále jen VPP) č. 101 obecná část a č. 600 zvláštní část pojištění odpovědnosti za škodu a smluvní ujednání. Podle čl. I. VPP č. 600 má pojištěný právo, aby pojišťovna za něho nahradila škodu vzniklou jinému v souvislosti s činností nebo vztahem pojištěného, blíže určeným ve smlouvě. Blíže je pojištění odpovědnosti za škodu v dané věci pak vymezeno článkem 1 smlouvy odkazem na §16 zákona č. 160/1992 Sb., který stanoví, že provozovatel nestátního zařízení je povinen před zahájením činnosti uzavřít smlouvu s pojišťovnou, vykonávající činnosti na území České republiky, o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou občanům v souvislosti s poskytováním zdravotní péče.
Dovolací soud dospěl k závěru, že právní posouzení věci odvolacím soudem je správné, jestliže odvolací soud dovodil, že povinnost poskytnout pojistné plnění z pojistné smlouvy žalovaná nemá, protože předmětem pojištění je v daném případě pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou občanům, tedy pouze fyzickým osobám, a nikoliv právnickým osobám. V dané věci odvolací soud správně vyložil obsah pojistné smlouvy v souladu s §35 odst. 2 obč. zák., podle něhož právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Smyslem uzavíraného pojištění, jak i sama dovolatelka uvádí ve svém dovolání, bylo dostát povinnosti sjednat pojištění podle §16 zákona č. 160/1992 Sb. Jestliže uvedené ustanovení, citované v článku 1 smlouvy, mělo jednoznačně zajistit pojištění provozovatelů nestátního zdravotnického zařízení při jejich odpovědnosti za škodu způsobenou „občanům“ v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, a z jiných ustanovení smlouvy nevyplývá, že by se pojištění vztahovalo i na odpovědnost za škodu způsobenou právnickým osobám, nelze jen z formulace uvedené v článku 2 smlouvy, že pojištění se vztahuje na odpovědnost za škodu, která vznikla „jinému“, usuzovat, že pojištění se vztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou nejen fyzickým, ale i právnickým osobám.
Dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. není v dané věci naplněn a rozhodnutí odvolacího soudu, stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně, je z hlediska dovolatelkou uplatněného dovolacího důvodu správné.
Podle §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud povinen i bez návrhu přihlédnout i k vadám uvedeným v §237 o. s. ř. a k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Protože nebylo zjištěno a ani dovolatelkou tvrzeno, že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v §237 odst. 1 o. s. ř. nebo jinou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a uplatněný dovolací důvod nebyl naplněn, Nejvyšší soud České republiky, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.), dovolání žalobce podle §243b odst. 1 o. s. ř. zamítl.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. v návaznosti na §224 odst. 1, §142 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř. Žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalované, podle obsahu spisu, v řízení o dovolání náklady, na jejichž náhradu by měla právo, nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 20. března 2003
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu