ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.939.2002.1
sp. zn. 33 Odo 939/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně D. M., proti žalovanému L. S., o zaplacení částky 11 425 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 9 C 236/96, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2002 č. j. 16 Co 17/2002-165, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 6. dubna 2000 č. j. 9 C 236/96 – 105 ve znění doplňujícího usnesení ze dne 14. dubna 2000 č. j. 9 C 236/96 – 110 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 11 425 Kč s 18 % úrokem od 24. 7. 1995 do 30. 6. 1996 a s 21 % úrokem od 1. 7. 1996 do zaplacení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. května 2002 č. j. 16 Co 17/2002-165 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé co do jistiny potvrdil, co do příslušenství pohledávky a v nákladových výrocích rozsudek soudu prvního stupně zrušil, a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, v němž namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§241 odst. 3 písm. c) o. s. ř.] a odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci [§241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.]. Dovolatel navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000, dále jen „o. s. ř.“).
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a po přezkoumání věci ve smyslu §242 odst. 3 o. s. ř. dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.).
Podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a) až g).
Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [§238 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ] nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [§238 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. Dovolání v těchto věcech však není podle §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč.
V dané věci žalovaný napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé co do jistiny ve výši 11 425 Kč, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.
Podle §238 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není tedy v této věci dovolání proti napadenému výroku rozsudku odvolacího soudu přípustné.
Přípustnost dovolání v dané věci není založena ani podle §237 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatel netvrdí a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v tomto ustanovení.
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle §243b odst. 4 věty první a §218 odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4 o. s. ř. ve spojení s §224 odst. 1, §151 odst. 3 a §142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný nebyl v dovolacím řízení úspěšný a žalobkyni žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 23. ledna 2003
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu