ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.972.2002.1
sp. zn. 33 Odo 972/2002-120
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně D. p. h. m. P., akciové společnosti, zastoupené JUDr. J. B., advokátem, proti žalovanému E. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. v H., zastoupeného Mgr. R. G., advokátem, o zaplacení částky 208 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 19 C 152/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2001 č. j. 13 Co 824/2001-106, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. září 2001 č. j. 13 Co 824/2001-106 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné rozsudkem ze dne 12. dubna 2000, č. j. 19 C 152/99-50 uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 208 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný cestoval dne 22. 6. 1998 linkou č. 682 metra C provozované žalobkyní bez platného jízdního dokladu. Jízdné činilo 8 Kč a žalovanému byla dále vyměřena přirážka ve výši 200 Kč.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. září 2001 č. j. 13 Co 824/2001-106 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Rozhodl tak poté, co byl jeho předchozí rozsudek ze dne 15. září 2000 č. j. 13 Co 1088/2000-67 Nejvyšším soudem České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušen z důvodu, že odvolací soud ve smyslu §237 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř“) tím, že nepožádal věznici, v níž žalovaný vykonával trest odnětí svobody, o jeho předvedení k jednání podle §19 odst. 2 věty prvé vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, v tehdy platném znění, odňal žalovanému možnost jednat před soudem. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která podle jeho závěru mají oporu v provedeném dokazování a nejsou v rozporu s výsledky odvolacího řízení; taktéž právní závěry soudu prvého stupně posoudil odvolací soud jako správné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., přičemž dovolací důvod spatřuje v ustanovení §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. , vše ve znění účinném do 31. 12. 2000. Podle žalovaného mu odvolací soud odňal možnost jednat před odvolacím soudem, a to tím, že o odvolacím jednání nařízeném na 27. 9. 2001 neuvědomil jeho právního zástupce, který mu byl ustanoven rozhodnutím soudu prvního stupně. Právní zástupce žalovaného se tak nemohl dostavit k odvolacímu řízení a vykonávat kvalifikovaně procesní práva účastníka řízení. Dovolatel poukázal na výrokovou dikci rozhodnutí soudu prvního stupně o ustanovení jeho právního zástupce, z níž vyplývá, že právní zástupce byl ustanoven k zastupování žalovaného bez jakéhokoliv omezení. Navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že sporná částka mu nebyla dosud uhrazena, a proto na žalobě trvá.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12. 2000 – dále jen „o. s. ř.“). Tak je tomu i v daném případě, kdy byl rozsudek odvolacího soudu vydán po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000.
Podle části dvanácté hlavy I bodu 15 zákona č. 30/2000 Sb. se totiž odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. V posuzované věci byl rozsudek soudu prvního stupně vydán dne 12. dubna 2000.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou, přezkoumal přípustnost a současně důvod dovolání podle §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. a §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání je přípustné i důvodné.
Podle §237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu (s výjimkou rozhodnutí uvedených v odstavci 2 tohoto ustanovení, které však v této souvislosti nepřicházejí v úvahu), jestliže řízení trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení. Žalovaný namítá, že mu byla z výše uvedených důvodů v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem [§237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.].
Odnětím možnosti jednat před soudem, se rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává. Tím je i právo účastníka, aby byla jeho věc projednána v jeho přítomnosti. To ovšem neznamená, že by soud nemohl jednat a rozhodnout ve věci bez jeho přítomnosti, účastníku je však vždy povinen poskytnout možnost, aby věc v jeho přítomnosti projednána byla. Na účastníku pak je, zda svého práva využije, či nikoli.
Podle §30 odst. 1 o. s. ř. může být účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků, ustanoven zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. Podle §31 o. s. ř. má ustanovený zástupce stejné postavení jako zástupce na základě plné moci pro celé řízení, pokud nebyl ustanoven jen pro určité úkony. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má advokát, který byl ustanoven jako zástupce, stejné postavení, jako advokát, jemuž účastník udělil plnou moc. V posuzovaném případě byl žalovanému rozhodnutím soudu prvního stupně ustanoven zástupce, advokát Mgr. R. G. (viz č. l. 83). Z výroku tohoto usnesení přitom nevyplývá, že by byl tento zástupce ustanoven pouze pro nějaký konkrétní úkon, je proto od právní moci usnesení o svém ustanovení oprávněn ke všem úkonům, které může v řízení činit žalovaný jako účastník řízení (srov. §28 odst. 2 o. s. ř.).
Podle §49 odst. 1 o. s. ř. doručuje soud písemnosti pouze tomuto zástupci, účastníku jen tehdy, má-li v řízení něco osobně vykonat (§49 odst. 1 o. s. ř.), zástupce je proto také vždy nutné předvolat k jednání (srov. §49 odst. 1 ve spojení s §115 o. s. ř.). Z této úpravy procesního postavení zástupce účastníka logicky vyplývá, že shora uvedený závěr o porušení základního práva účastníka řízení, aby věc byla ve smyslu §101 odst. 2 o. s. ř projednána v jeho přítomnosti, se přiměřeně vztahuje i na situaci, kdy soud projedná věc v nepřítomnosti účastníkova zástupce bez jeho výslovného návrhu. Pokud má tedy účastník řízení zástupce s procesní plnou mocí, je soud povinen předvolání k jednání zaslat tomuto zástupci a jednat ve věci pouze v jeho přítomnosti, pokud tento zástupce nedá výslovný souhlas k jednání bez jeho přítomnosti nebo se ve smyslu §101 odst. 2 o. s. ř. nedostavil k jednání, na které byl řádně předvolán, ani nepožádal o odročení z důležitého důvodu.
Ze spisu se podává, že odvolací soud nařídil jednání ve věci na 27. 9. 2001 a předvolání k tomuto jednání doručil dne 28. 8. 2001 přímo žalovanému, který i v té době vykonával trest odnětí svobody, a to prostřednictvím vazební věznice v Ostravě. Žalovaný byl k jednání eskortován, jednání soudu se zúčastnil a odvolací soud vynesl rozsudek. Zástupce žalovaného, jak vyplývá ze spisu, nebyl k jednání řádně předvolán a o vydání rozsudku odvolacím soudem se dozvěděl až na základě svého telefonického dotazu učiněného u odvolacího soudu (srov. č. l. 112). Teprve poté mu byl napadený rozsudek dne 14. října 2002 doručen. Tento postup odvolacího soudu je v rozporu s §101 odst. 2 o. s. ř.; je nutno jej hodnotit jako nesprávný, neboť jím soud odňal žalovanému možnost jednat před odvolacím soudem. Tím byla naplněna podmínka §237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. Je tedy dána přípustnost dovolání a současně i dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. a) o. s. ř.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 2 věta za středníkem o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 25. února 2003
JUDr. Zdeněk Des, v.r.
předseda senátu