ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.989.2002.1
sp. zn. 33 Odo 989/2002-66
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně L. H., zastoupené JUDr. T. H., advokátkou, proti žalovanému V. B., zastoupenému JUDr. I. P., advokátem, o zaplacení částky 42 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 7 C 257/99, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24. července 2002 č. j. 19 Co 592/2000 - 56, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 24. července 2002 č. j. 19 Co 592/2000 - 56 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prostějově rozsudkem ze dne 2. května 2000 č. j. 7 C 257/99 - 31 uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 42 700 Kč s 21% úrokem z prodlení od 5. 10. 1996 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě provedených důkazů uzavřel, že žalobkyně, jako prodávající, a žalovaný, jako kupující, uzavřeli ve smyslu §588 obč. zák. kupní smlouvu, jejímž předmětem byl vrak nákladního automobilu AVIA FURGON SPZ PV 77 - 83 na náhradní díly. Žalobkyně předala žalovanému náhradní díly, avšak žalovaný nezaplatil žalobkyni dohodnutou kupní cenu ve výši 42 700 Kč.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 24. července 2002 č. j. 19 Co 592/2000 - 56 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Zatímco soud prvního stupně uvěřil tvrzení žalobkyně a vycházel ze zjištění, že účastníci řízení uzavřeli kupní smlouvu, jejímž předmětem byla koupě vraku vozidla na náhradní díly za kupní cenu ve výši 42 700 Kč se splatností do 30. 11. 1996, odvolací soud uzavřel, že žalobkyně své důkazní břemeno o tom, že uzavřela s žalovanou kupní smlouvu o prodeji nákladního automobilu za kupní cenu ve výši 42 700 Kč, neprokázala; a naopak tak uvěřil tvrzení žalovaného.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Je přesvědčena, že v řízení prokázala uzavření kupní smlouvy s žalovaným, jejímž předmětem byly náhradní díly motorového vozidla AVIA FURGON určeného po havárii v roce 1994 k totální likvidaci za kupní cenu 42 700 Kč. Hodnotu použitelných náhradních dílů stanovila Česká pojišťovna při likvidaci pojistné události. Kupní cenu se žalovaný zavázal zaplatit do konce roku 1996. Podle této smlouvy žalovaný provedl rozebrání vozidla, ponechal si pro sebe náhradní díly a zbytek odvezl do kovošrotu. Toto bylo potvrzeno samotnou výpovědí žalovaného, výpovědí T. R., F. M. a Ing. D. H. Kupní smlouva byla uzavřena v ústní formě v roce 1994. K úhradě sjednané kupní ceny vystavila žalobkyně fakturu č. 103 ze dne 4. 10. 1996 se splatností téhož dne, kterou žalovaný převzal a podepsal dne 4. 10. 1996 s tím, že bude zaplaceno do 30.11.1996 (výpověď žalovaného a svědka Ing. J. Ch.). Odvolací soud nesprávně dovodil, že žalobkyně dovozovala uzavření kupní smlouvy ze zaslané faktury ze dne 4.10.1996 a dále, že předmětem kupní smlouvy bylo evidované motorové vozidlo. S odkazem na uvedené dovolatelka navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 dále jen „o. s. ř.“ (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony); po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. k tomu legitimovanou osobou (žalobkyní) řádně zastoupenou advokátkou (§240 odst. 1, §241 odst. 1, 2 o. s. ř.) a že jde o rozsudek proti němuž je dovolání přípustné podle §238 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) napadený rozsudek ve smyslu §242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dovolání shledal - z jiných než namítaných důvodů - opodstatněným.
Dovolací soud je podle §242 odst. 3 věty první o. s. ř. vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich obsahovým vymezením. Z úřední povinnosti posuzuje pouze vady taxativně vyjmenované v §237 odst. 1 o. s. ř. (tzv. zmatečnost) a - je-li dovolání přípustné - jiné vady řízení, pokud mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.; zatímco vady způsobující zmatečnost rozhodnutí odvolacího soudu tvrzeny nebyly a jejich existence nevyplývá ani ze spisu, trpí řízení jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Zásada, podle níž odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně (§213 odst. 1 o. s. ř.) neznamená (zejména s přihlédnutím k zásadám přímosti a ústnosti), že by se odvolací soud mohl bez dalšího odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně, zejména pokud bylo čerpáno z výpovědí, popřípadě přednesů účastníků řízení a svědků. V takovém případě je třeba, aby odvolací soud ve smyslu §213 odst. 2 o. s. ř. opakoval důkazy, které byly provedeny soudem prvního stupně, neboť při hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) spolupůsobí kromě věcného obsahu výpovědi, který je zachycen obsahem protokolu, i další skutečnosti, které v protokole zachyceny být nemohou (např. přesvědčivost vystoupení vypovídající osoby, plynulost a jistota výpovědi, ochota vypovídat přesně na dané otázky apod.). Má-li tedy odvolací soud pochybnosti o správnosti skutkových závěrů soudu prvního stupně, ke kterým tento soud dospěl hodnocením provedených důkazů, musí zopakovat důkazy, ze kterých soud prvního stupně vycházel, popřípadě provést k objasnění rozhodných skutečností další důkazy (srov. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR pod čísly 64/66 a 92/68). Neučiní-li tak, lze považovat jeho skutkové závěry za nepodložené, učiněné v rozporu s §132, §211 a §213 o. s. ř.; odvolací řízení je v takovém případě postiženo vadou ve smyslu §241 odst. 3 písm. b) o. s. ř.
Odvolacímu soudu lze v posuzovaném případě vytknout, že shora uvedené zásady dostatečně nerespektoval, neboť přestože z §213 odst. 1 o. s. ř. vyplývá, že odvolací soud není vázán skutkovým stavem, jak jej zjistil soud prvního stupně, neznamená to, že by se bez dalšího mohl odchýlit od jeho skutkových zjištění, jež byly soudem prvního stupně čerpány nejen z písemných důkazů, ale především z výpovědi účastníků řízení i svědků, slyšených při jednáních soudu prvního stupně. Pominul tak, že uvažuje-li odvolací soud o tom, že se odchýlí od takových skutkových zjištění, která soud učinil na základě bezprostředně před ním provedených svědeckých důkazů, je nutné, aby tyto důkazy sám opakoval a zjednal si tak rovnocenný podklad pro případné odlišné hodnocení důkazů promítající se do skutkových závěrů.
Skutkový závěr odvolacího soudu, že žalobkyně neprokázala, že uzavřela s žalovaným kupní smlouvu, jejímž předmětem byl nákladní automobil Avia Furgon SPZ PV 77 - 83, se zásadně liší od skutkového závěru, k němuž dospěl soud prvního stupně, když konstatoval, že žalobkyně uzavřela ústně s žalovaným kupní smlouvu o prodeji vraku výše uvedeného nákladního automobilu na náhradní díly za kupní cenu 42 700 Kč. Soud prvního stupně na základě hodnocení všech důkazů ve smyslu §132 o. s. ř. řešil skutkový spor účastníků ohledně uzavření kupní smlouvy ve prospěch verze žalobkyně, neboť byla podpořena svědeckými výpověďmi Ing. D. H. a J. Ch., kterým přiznal význam z hlediska závažnosti a věrohodnosti, zatímco tvrzení žalovaného neuvěřil. Ostatní svědecké výpovědi nebyly shledány pro posouzení věci důležitými. Pokud jde o listinné důkazy, důležitým byla shledána soudem prvního stupně pouze faktura ze dne 4. 10. 1996, kterou žalovaný podepsal, z něhož si soud ověřil její převzetí žalovaným a skutečnost, že žalovaný věděl o existenci předmětné pohledávky žalobkyně vůči žalovanému a že splatnost kupní ceny byla sjednána po dohodě se žalovaným. Odvolací soud naproti tomu při jednání dne 24. července 2002 - aniž opakoval důkaz výslechem účastníků řízení a svědků Ing. J. Ch. a Ing. D. H. (§213 odst. 2 o. s. ř.) - provedl pouze jeden listinný důkaz - doklad ze dne 1. 11. 1994, jímž zplnomocnila žalobkyně žalovaného k demontáži předmětného automobilu, avšak ani z protokolu a ani z odůvodnění rozsudku nevyplývá, že by z této listiny učinil skutkové zjištění - uvěřil verzi žalovaného, že kupní smlouva nebyla účastníky řízení uzavřena. Tomuto tvrzení uvěřil pouze na základě listinných důkazů provedených soudem prvního stupně s tím, že pokud žalobkyně prokazovala uzavření kupní smlouvy ze zaslané faktury ze dne 4. 10. 1996, kdy vozidlo bylo sešrotováno v listopadu 1994 (doklad podnikatele Extra transport, výkupna surovin) a náhrada pojišťovny z titulu likvidace škody na předmětném vozidle byla definitivně ukončena vyplacením částky 125 600 Kč dne 16. 12. 1994 (doklad České pojišťovny) neprokázala existenci kupní smlouvy, ačkoliv soud prvního stupně vyšel z výpovědí svědků. Tyto provedené důkazy odvolací soud nejenže neopakoval, ale ani se jimi nezabýval, i když odlišné skutkové zjištění, které je významné pro právní posouzení věci, učinil soud prvního stupně na podkladě těchto důkazů. Odvolací soud v souvislosti s výše prezentovaným právním závěrem zmiňuje výslovně pouze uvedené listinné důkazy a dále zprávu Policie ČR, dopravního inspektorátu v P., podle které bylo vozidlo vyřazeno z provozu dne 15. 12. 1999 a posledním držitelem byla žalobkyně. Na základě skutkových závěrů odlišných od těch, k nimž dospěl soud prvního stupně, s odkazem na §220 odst. 1 o. s. ř. pak rozsudek soudu prvního stupně změnil, maje za to, že vyšel ze stejného skutkového stavu věci jako soud prvního stupně.
Lze uzavřít, že řízení před odvolacím soudem je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.); Nejvyšší soud České republiky napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 1 a 2 o. s. ř.). Námitkami uvedenými v dovolání se za tohoto stavu věci nemohl blíže zabývat. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 17. dubna 2003
JUDr. Kateřina Hornochová, v. r.
předsedkyně senátu