ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.990.2002.1
sp. zn. 33 Odo 990/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně M. V., zastoupené, advokátem, proti žalovanému JUDr. P. D., zastoupenému, advokátkou, o zaplacení 3 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. 11 C 51/96, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. února 2002, č. j. 20 Co 530/2000-113, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 7 575 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám, advokátky.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 2. 2002, č. j. 20 Co 530/2000-113, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 20. 3. 2000, č. j. 11 C 51/96-82 ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení 3 000 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 17 % za dobu od 12. 12. 1995 do zaplacení; ve výroku o nákladech řízení rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání.
Žalovaný navrhl dovolání odmítnout, případně zamítnout.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2000. Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony se totiž dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tedy podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 – dále jen opět jen „o. s. ř.“. V posuzovaném případě bylo dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu – jak vyplývá přímo z odůvodnění tohoto rozhodnutí – vydáno po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, tj. podle o. s. ř. a odvolací soud v tomto smyslu nepochybil, neboť rozsudek soudu prvního stupně, který byl napaden řádným opravným prostředkem, byl vydán 20. 3. 2000.
Dovolací soud dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.
Podle ustanovení §240 odst. 1, věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení §240 odst. 2, věty druhé o. s. ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Podle ustanovení §159 o. s. ř. je v právní moci rozsudek, který byl doručen, a který nelze napadnout odvoláním.
V posuzovaném případě bylo zjištěno, že zástupci žalobkyně, JUDr. I. J., advokátovi se sídlem ve Z., N. 599, i zástupkyni žalovaného, JUDr. M. R., advokátce se sídlem ve Z., nám. T. č. 588, byl rozsudek odvolacího soudu doručen shodně dne 7. 3. 2002; nabyl tak tohoto dne právní moci. |Lhůta k podání dovolání uplynula v pondělí 8. 4. 2002. Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu bylo předáno k poštovnímu doručení jako zásilka č. R 014477 u pošty Z. 3 až dne 3. 5. 2002.
Protože dovolání bylo podáno po marném uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání dovolání, jejíž zmeškání nelze prominout (§240 odst. 2, věta první o. s. ř.), bylo v souladu s ustanoveními §243b odst. 4, věty první a §218 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. – aniž byl dovolací soud oprávněn se jím blíže zabývat – odmítnuto.
V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem účelně vynaložené náklady, které spočívají v odměně za vyjádření k dovolání ve výši 7 500 Kč (srov. část dvanáctou hlavu první zákona č. 30/2000 sb., §3 odst. 1, §10 odst. 3, §14 odst. 1, §15, §16 odst. 2 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení a usnesení Nejvyššího soudu České republiky publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 70/2001), s připočtením paušální částky 75 Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb – advokátní tarif). Protože dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, soud jí ve smyslu ustanovení §243b odst. 4, věty první, §224 odst. 1 a §146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř. uložil, aby tyto náklady žalovanému nahradila; ve smyslu ustanovení §149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 24. ledna 2003
JUDr. Ivana Zlatohlávková, v.r.
předsedkyně senátu