ECLI:CZ:NS:2003:33.ODO.998.2002.1
sp. zn. 33 Odo 998/2002-120
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobců A) Ing. L. F., a B) J. F., proti žalovaným 1) Ing. J. D., a 2) Ing. P. D., zastoupených JUDr. J. P., advokátem, o zaplacení 21 463 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 17 C 132/2000, o dovolání žalobce A) Ing. Luboše Fialy proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. dubna 2002 č. j. 31 Co 129/2002 - 97, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení
Odůvodnění:
Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 22. února 2002 č. j. 17 C 132/2000 - 88 zastavil odvolací řízení, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek z odvolání ani ve lhůtě stanovené soudem ve výzvě. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. dubna 2002 č. j. 31 Co 129/2002 - 97 usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil. Dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že požádal Českou advokátní komoru o přidělení advokáta, který bezplatně vypracuje dovolání, jež bude dodatečně soudu doručeno.
Ve smyslu ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb. se dovolání proti usnesení odvolacího soudu projedná a rozhodne podle občanského soudního řádu ve znění účinném po 1. 1. 2001, neboť odvolací soud vydal usnesení dne 30. dubna 2002.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř. a k tomu oprávněným subjektem (žalobcem), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Za podmínek stanovených ustanovením §237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí ve věci samé. Rozhodnutím ve věci samé je rozhodnutí o předmětu řízení, pro nějž se řízení vede. Jde-li o spor mezi účastníky, kteří proti sobě stojí v postavení žalobce a žalovaného, je „věcí samou“ nárok uplatněný v žalobě. V posuzovaném případě by rozhodnutím ve věci samé bylo rozhodnutí o žalobcem uplatněném nároku na zaplacení částky 21 463 Kč s příslušenstvím. Dovoláním napadeným usnesením však odvolací soud nerozhodoval o žalobcem uplatněném nároku, nýbrž potvrzoval usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno. Přípustnost dovolání proto nelze v intencích ustanovení §237 o. s. ř. uvažovat.
Protože napadené usnesení odvolacího soudu je svou povahou rozhodnutím nemeritorním, bylo namístě posoudit přípustnost dovolání podle ustanovení §239 o. s. ř. Toto ustanovení sice přiznává účastníku možnost podat dovolání proti nemeritornímu rozhodnutí odvolacího soudu, ovšem jen v případech, které jsou zde ve výčtu výslovně uvedeny. Usnesení o potvrzení usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení podle (§9 odst. 1 zákona č. 46/2001 Sb., o soudních poplatcích), zastaveno z důvodu nezaplacení soudních poplatků, ve výčtu uvedeno není; nelze proto přípustnost dovolání v dané věci podle ustanovení §239 o. s. ř. dovodit.
Lze uzavřít, že dovolání žalobce není přípustné podle ustanovení §237 o. s. ř., jehož se žalobce výslovně dovolával. ani podle ustanovení §239 o. s. ř. či ostatních ustanovení o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobce podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné bez jednání odmítl.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 4, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy ostatním účastníkům náklady v souvislosti s dovolacím řízením nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně 21. března 2003
JUDr. Kateřina Hornochová, v.r.
předsedkyně senátu