ECLI:CZ:NS:2003:4.TDO.56.2003.1
sp. zn. 4 Tdo 56/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2003 dovolání, které podala v neprospěch obviněných J. B., P. E. a M. B., nejvyšší státní zástupkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 2 To 100/02, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 63 T 2/02, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 63 T 2/02, byli obvinění J. B., P. E. a M. B. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěni obžaloby městského státního zástupce v Praze ze dne 8. 2. 2002, sp. zn. KZv 2184/97, pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, 3 tr. zák., kterého se měli dopustit tím, že dne 31. 10. 1997, v době mezi 21. 15 – 21. 30 hod., provedli společně přepadení Obvodní pošty v P., tím způsobem, že zatím, co obviněný E. hlídal před budovou, vnikli obvinění B. a B. po žebříku postaveném na korbě dříve odcizeného motorového vozidla zn. Avia a 31, zaparkovaného před budovou pošty, otevřeným oknem do pokladny pošty, umístěné v prvním patře, kde na pokladníky namířili pistole, potom obviněný B. stáhl na zem a spoutal pokladní H. B., a obviněný B. úderem pistolí do hlavy srazil na zem a spoutal K. M., poté z trezoru odcizili částku 28 564 390, 50 Kč, z pokladny vylezli zpět oknem a následně z místa odjeli již dříve odcizeným a před budovou pošty dříve zaparkovaným motorovým vozidlem zn. Škoda Favorit, neboť nebylo prokázáno, že tento skutek spáchali obžalovaní.
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byli poškození K. M., H. B., Česká pošta s.p., P., a K. p. a. s., P., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti zprošťujícímu rozsudku podal odvolání státní zástupce Městského státního zastupitelství v Praze, které Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 5. 9. 2002 usnesením sp. zn. 2 To 100/02 podle §256 tr. ř. zamítl.
Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen Městskému státnímu zastupitelství v Praze dne 6. 11. 2002, obviněnému J. B. dne 6. 11. 2002, jeho obhájci JUDr. Š. R. dne 6. 11. 2002, obviněnému M. B. dne 7. 11. 2002, jeho obhájkyni JUDr. J. K. dne 6. 11. 2002, obviněnému P. E. dne 7. 11. 2002, jeho obhájci JUDr. K. H. dne 6. 11. 2002.
Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podala nejvyšší státní zástupkyně, zastoupená podle §8 odst. 2 zák. č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, svým prvním náměstkem, v neprospěch obviněných J.o B., P. E. a M. B. dne 31. 12. 2002 dovolání u Městského soudu v Praze, v němž byly uplatněny dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř. V obecné rovině dovolatel uvedl, že vydáním usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 2 To 100/02, jako soudu druhého stupně, byl naplněn dovolací důvod zakotvený v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., neboť jím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně uvedenému v ustanovení §265a odst. 2 písm. b) tr. ř. a v řízení předcházejícím vydání dovoláním napadeného usnesení soudu druhého stupně bylo rozhodnuto zprošťujícím výrokem, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí, a rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku (§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.)
V podrobnostech dovolatel upřesnil, že soudy obou stupňů se při svém rozhodování neřídily právním názorem Nejvyššího soudu, který ve věci rozhodoval v řízení o stížnosti pro porušení zákona pod sp. zn. 8 Tz 44/99, přičemž v rozsudku ze dne 27. 4. 1999 zaujal právní názor k problematice použitelnosti poznatků získaných metodou pachové identifikace, jako důkazu v trestním řízení. Dovolatel poukázal zejména na to, že soudy ve svých původních rozhodnutích přecházejících rozsudku Nejvyššího soudu zaujaly stanovisko, že metoda pachové identifikace není důkazem použitelným před soudem a jde výlučně o kriminalistickou metodu. S tímto názorem se Nejvyšší soud neztotožnil a odkázal na ustanovení §89 odst. 2 tr. ř. s tím, že se jedná o specifický nepřímý důkaz, který je třeba s ohledem na jeho charakteristiku, jako důkaz v trestním řízení hodnotit velmi obezřetně v souvislosti s obsahem ostatních důkazů. Zároveň je podle Nejvyššího soudu třeba mít na zřeteli, zda byl nalezen pouze ojedinělý otisk pachové stopy nebo více takových otisků, kde a kdy byly otisky pachových stop nalezeny, u kolika z nich byla zjištěna shoda se srovnávací pachovou konzervou, s jakým časovým odstupem byla tato shoda zjištěna, jakož i další významné okolnosti charakterizující každý konkrétní případ použití metody pachové identifikace. Teprve po náležitém zhodnocení výsledků získaných použitím metody pachové identifikace z naznačených hledisek mohou orgány činné v trestním řízení činit přesvědčivé závěry o tom, zda určitá skutečnost byla či nebyla prokázána. Ve svém rozsudku Nejvyšší soud upozornil též na okolnost, že jako svědek nebyl vyslechnut S. P., který podle příslušného úředního záznamu viděl pachatele loupežného přepadení pošty odjíždět z místa činu osobním automobilem zn. Škoda – Favorit a všiml si, že jeden z pachatelů sundal kuklu z hlavy, usedl do vozidla a vozidlo řídil. Podle citovaného úředního záznamu by byl S. P. schopen sestavit portrét tohoto pachatele a poznal by jej.
Podle názoru dovolatele je zcela nepochybné, že v případu byla zajištěna celá řada pachových stop, zejména ve vozidle zn. Avia a osobním vozidle zn. Škoda – Favorit, přičemž jich bylo s osobami obviněných ztotožněno 19. Otisky pachových stop, které byly ve shora uvedených automobilech, na sáčcích s penězi a na samém místě činu zajištěny, prokazují, že obvinění tyto automobily užívali a manipulovali s nástroji, kterých bylo při spáchání trestné činnosti bezprostředně použito (kovová pouta, klíče od mříže vyloupeného trezoru) a manipulovali s odcizenými penězi, resp. s jejich sáčky, které pachatelé zanechali na korbě odcizeného vozidla zn. Avia. Otisky stop podle dovolatele dokazují hlavní skutečnost, totiž to, že obvinění spáchali shora popsanou trestnou činnost. Jde tudíž o přímý důkaz svědčící o jejich vině, který je s ohledem na svoji specifičnost vyhodnocován použitím jiných prostředků – v konkrétním případě pomocí metody pachové identifikace. Dále dovolatel zpochybnil hodnocení ostatních důkazů, zejména výpovědi svědkyně Ing. T. a znaleckého posudku znalce z oboru motorových vozidel, strojů a zařízení, z jehož závěru vyplývá, že pachatel krádeže vozidla zn. Avia užitého při přepadení musel mít klíč k uvolnění spínací skříňky vozidla, když tato byla odcizena bez současného odcizení klíčů. Klíče od kanceláří a areálu firmy měl obviněný P. E. Městský soud v Praze též nerespektoval požadavek Nejvyššího soudu na výslech svědka S. P. strohým konstatováním, že se tohoto svědka nepodařilo k hlavnímu líčení předvolat.
Dovolatel poukázal na to, že v předmětné trestní věci došlo ke shora uvedenému zřejmému podcenění poznatků získaných metodou pachové identifikace v návaznosti na další opatřené důkazy, a došlo tudíž k nesprávnému právnímu posouzení ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a následnému vydání zprošťujícího výroku.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti dovolatel uzavřel, že senát Vrchního soudu v Praze se v usnesení ze dne 5. 9. 2002 sp. zn. 2 To 100/02, které vydal jako soud druhého stupně, ztotožnil s chybným závěrem soudu prvního stupně, tedy že nebylo prokázáno, že skutek uvedený v obžalobě spáchali obvinění. Nesprávné právní posouzení skutku soudem druhého stupně pak našlo svůj výraz v rozhodnutí podle §256 tr. ř. přesto, že v řízení předcházejícím vydání napadeného usnesení odvolacího soudu byly dány důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Rozhodnutí odvolacího soudu pak z těchto důvodů zakládá dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle §265k odst. 1 tr. ř. za podmínky uvedené v §265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2002, sp. zn. 2 To 100/02, jakož i jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 2002, sp. zn. 63 T 2/02, a všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále pak aby postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Městskému soudu v Praze, aby předmětnou věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Předsedkyně senátu soudu prvního stupně postupovala v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. a opis dovolání nejvyšší státní zástupkyně doručila všem obviněným a jejich obhájcům k vyjádření a případnému vyslovení souhlasu s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Ke dni svého rozhodnutí měl Nejvyšší soud takové vyjádření k dispozici od obviněných M. B. a P. E.
Obviněný M. B. vyslovil nesouhlas zejména s tvrzením dovolatele, že zajištěné pachové stopy na inkriminovaných místech dokazují, že obvinění spáchali trestný čin, ze kterého byli obžalováni. Dále uvedl, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně zcela pomíjí důkazy, které svědčí ve prospěch všech obviněných, a poukázal na okolnosti, které nebyly policejními orgány prověřovány. V závěru svého vyjádření pak obviněný B. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265j tr. ř. dovolání nejvyšší státní zástupkyně, jako nedůvodné zamítl.
Obviněný P. E. uvedl, že soudy obou stupňů jednaly v souladu s právním řádem. V podrobnostech se pak vyjádřil k jednotlivým námitkám dovolatele a zejména poukázal na to, že soud prvního stupně věnoval problematice pachových stop náležitou pozornost, a zdůraznil, že z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že pachové stopy se mohou na místo činu dostat i bez přítomnosti obviněných. V závěru svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit, a dále, zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byli obvinění zproštěni obžaloby. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou / §265d odst. 1 písm. a) tr. ř. / v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda existují některé důvody pro odmítnutí dovolání ve smyslu §265i odst. 1 tr. ř., neboť podle §265i odst. 3 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumá zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, jen v tom případě, neodmítne-li dovolání podle odstavce prvého.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tr. ř. Uvedený dovolací důvod svou první částí dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Jeho smyslem je tedy umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny. V posuzované věci však o takový případ nejde, neboť Vrchní soud v Praze jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o zamítnutí řádného opravného prostředku (odvolání státního zástupce) rozhodl podle §256 tr. ř. ve veřejném zasedání po náležitě provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem.
Přezkoumával-li odvolací soud rozhodnutí uvedené v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř. na podkladě řádného opravného prostředku (v posuzované věci na podkladě odvolání) věcně, a vzhledem k tomu, že neshledal takový řádný opravný prostředek důvodným jej zamítl (v případě odvolání podle §256 tr. ř.), je možno tento dovolací důvod uplatnit jen tehdy, bylo-li předcházející řízení zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody uvedenými v písm. a) až k) odst. 1 §265b tr. ř. Uplatnil-li dovolatel dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v této situaci, pak musí v návaznosti na tento obecný dovolací důvod namítat rovně i některý z předcházejících dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Dovolatel v posuzovaném případě uplatnil ohledně řízení, které předcházelo vydání napadeného unesení dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat jednak nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, a dále pak vadnost jiného hmotně právního posouzení, které spočívá v nesprávném posouzení některé další otázky, nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v posuzování jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva zejména trestního, ale případně i jiných právních odvětví. Není však možné namítat nesprávnost samotných skutkových zjištění ani nesprávnost hodnocení důkazů.
Důvody dovolání jako specifického mimořádného opravného prostředku, který byl nově zaveden zákonem č. 265/2001 Sb., jsou koncipovány v ustanovení §265b tr. ř. tak, že dovoláním není možné napadat skutková zjištění ani způsob hodnocení důkazů. Nejvyšší soud není další odvolací instancí, nemůže přezkoumávat a posuzovat způsob hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Nemůže tudíž ani změnit skutkové zjištění soudu prvního stupně, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v tomto řízení. V dovolacím řízení je Nejvyšší soud naopak povinen vycházet z již učiněných skutkových zjištění, a teprve v návaznosti na zjištěný skutkový stav, posuzovat hmotně právní posouzení skutku či hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád zná jiné mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
V tomto ohledu nemůže podané dovolání obstát, neboť námitky spočívající v hodnocení důkazů soudy obou stupňů, zejména pachových stop v souvislosti s výpovědí svědkyně či znaleckého posudku, stejně jako výhrada dovolatele, že soudy neprovedly výslech svědka v rozporu s nařízením Nejvyššího soudu, jsou v podstatě pouhou polemikou s tím, jak byl nalézacím soudem zjištěn skutkový stav, jak byly hodnoceny provedené důkazy, a jak se k odvolání státního zástupce postavil soud odvolací. V žádném případě však nejde o námitky, které by se týkaly otázky „právního posouzení skutku“, pro nějž byli obvinění zproštěni obžaloby, ani otázky „jiného hmotně právního posouzení“, tedy hmotně právního posouzení jiné právní otázky než je právní kvalifikace skutku, pro nějž byli obvinění zproštěni obžaloby. Ze strany dovolatele jde tudíž o námitky, které jsou v tomto typu řízení právně irelevantní, neboť stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud se pak dovolatel domáhá po Nejvyšším soudu jiného zhodnocení provedených důkazů, nutno poukázat na výše uvedený výklad a opětovně zdůraznit, že Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat postup soudů při hodnocení důkazů a zjišťování skutkového stavu, ale naopak je povinen vycházet z jejich skutkového zjištění.
S ohledem na to, že námitky dovolatele směřují výlučně do hodnocení důkazů a skutkových zjištění, nelze je podřadit pod žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř., tedy ani pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak dovolatel učinil. Proto Nejvyšší soud nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumat zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. František H r a b e c