ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.100.2002.1
sp. zn. 4 Tz 100/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 14. ledna 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. K., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 12. 1995, sp. zn. 4 T 225/95, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 12. 1995, sp. zn. 4 T 225/95, a řízením, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §272c odst. 1 tr. zák. ve znění účinném do 30. 6. 2002, a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného M. K.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Pardubicích se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 12. 1995, sp. zn. 4 T 225/95, byl obviněný M. K. uznán vinným trestným činem vyhýbání se výkonu civilní služby podle §272c odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že jako řádně uznaný k výkonu základní vojenské služby požádal dne 31. 5. 1993 o zařazení do výkonu civilní služby, a když mu bylo Okresním úřadem v P. vyhověno, tuto civilní službu odmítl vykonávat. Podle §272c odst. 1 tr. zák. a §53 odst. 2 písm. b) tr. zák. byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši sedm tisíc Kč. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, uložen náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 9. 1. 1996.
Proti citovanému rozhodnutí podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. K. stížnost pro porušení zákona. Okresnímu soudu v Pardubicích vytýká, že tímto trestním příkazem porušil zákon v ustanoveních §272c odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Z obsahu trestního spisu vyplývá, že obviněný byl vyzván k nástupu civilní služby do G. C. v P., kam však nenastoupil a i výkon civilní služby odmítl s poukazem na své náboženské přesvědčení, které mu to nedovoluje. Okresní soud v Pardubicích proto pochybil, pokud skutek kvalifikoval jako trestný čin nenastoupení civilní služby podle §272c odst. 1 tr. zák., neboť správně měl být kvalifikován podle §272a tr. zák. Byť jsou oba trestné činy ohroženy stejnou trestní sazbou, obviněný byl užitím nesprávné právní kvalifikace poškozen. Užití právní kvalifikace podle §272c odst. 1 tr. zák. znamená, že by obviněnému hrozilo při jejím užití další trestní stíhání, neboť novela trestního zákona, účinná od 1. 7. 2002 stanoví, že opakovaný trestní postih je vyloučen pouze u trestných činů kvalifikovaných podle §272a a §272b tr. zák., nikoli však u trestného činu kvalifikovaného podle §272c odst. 1 tr. zák. (nyní §272d tr. zák. po novele provedené zákonem č. 134/2002 Sb.). Pokud Okresní soud v Pardubicích skutek nesprávně kvalifikoval jako trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby podle §272c odst. 1 tr. zák. a nikoli jako stejný trestný čin podle §272a tr. zák., porušil zákon v neprospěch obviněného.
Závěrem stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného M. K. v namítaném rozsahu, podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř., případně podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že obviněný M. K. dostal v lednu 1993 povolávací rozkaz k nástupu vojenské základní služby, který však nepřevzal, a poté dne 31. 5. 1993 učinil prohlášení podle §1 odst. 1 zákona č. 18/1992 Sb, o civilní službě, že mu jeho náboženské přesvědčení výkon vojenské služby nedovoluje, přičemž tímto aktem mu vznikla povinnost výkonu civilní služby ve smyslu citovaného zákona. Okresní úřad v P., referát sociálních věcí, vydal dne 20. 6. 1995 podle §3 odst. 3 zákona č. 18/1992 Sb., o civilní službě, povolávací příkaz č. j. 593/cs/95/286, jímž byl obviněný povolán k civilní službě do G. C. nemocnice v P., s nástupem dne 20. 7. 1995 v 8.00 hod., kteroužto službu však obviněný nenastoupil. Obviněný poté v průběhu let 1993 – 1995 opakovaně žádal o odklad výkonu civilní služby a poté o zproštění civilní služby, avšak tyto žádosti byly opakovaně kompetentními orgány zamítnuty. Obviněný dne 18. 7. 1995 zaslal pracovnici G. C. nemocnice v P.paní D. dopis, v němž jí sdělil, že výkon civilní služby uvedeného data ani nikdy jindy v budoucnu nenastoupí, neboť i výkon civilní služby by byl v rozporu s jeho náboženským přesvědčením, přičemž si je vědom toho, že zřejmě bude za toto jednání trestně stíhán. Pokud na základě těchto skutkových zjištění okresní soud v souladu s podanou obžalobou jednání obviněného kvalifikoval jako trestný čin vyhýbání se výkonu civilní služby podle §272c odst. 1 tr. zák., je tato právní kvalifikace činu nesprávná.
Výklad trestního zákona (účinného v době rozhodování okresního soudu), konkrétně hlavy jedenácté oddílu druhého o trestných činech proti civilní službě, je nutno provést systematicky z hlediska řazení jednotlivých zákonných ustanovení. Z tohoto řazení a v nich uvedených forem jednání je zřejmé, že nejprve přichází v úvahu nenastoupení civilní služby po doručení povolávacího příkazu, a teprve poté, již ve výkonu civilní služby, spáchání dalších jednání, jejichž trestnost upravují ustanovení §272c a 272d tr. zák. Takovému pojetí výkladu citovaných ustanovení odpovídá i slovní znění nadpisů uvozujících jednak §272a a §272b tr. zák., jednak §272c a §272d tr. zák. Zatímco první dvě ustanovení jsou uvozena nadpisem „nenastoupení civilní služby“, pak v nadpisu dalších ustanovení se již uvádí „vyhýbání se civilní služby“. Trestného činu vyhýbání se výkonu civilní služby podle §272c odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo odpírá konat civilní službu. Pachatelem tohoto trestného činu tak může být pouze osoba, která má povinnost k výkonu civilní služby a již tuto službu nastoupila. Trestného činu nenastoupení civilní služby podle §272a tr. zák. (v tehdy účinném znění) se dopustil ten, kdo v úmyslu vyhnout se trvale civilní službě tuto službu nenastoupí do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím příkaze. Správně tak mělo být jednání obviněného M. K. vzhledem k skutkovým zjištěním posouzeno jako trestný čin nenastoupení civilní služby podle §272a tr. zák.
Oba trestné činy - §272a i §272c odst. 1 tr. zák. byly v kritické době ohroženy stejnou trestní sazbou, tj. trestem odnětí svobody na šest měsíců až tři roky. Důsledkem užití nesprávné právní kvalifikace činu je možnost případného dalšího trestního postihu obviněného, neboť novela trestního zákona ve znění zákona č. 134/2002 Sb., účinná od 1. 7. 2002, stanoví, že opakovaný trestní postih je vyloučen pouze pro trestný čin podle §272a a §272b tr. zák., nikoli však pro trestný čin podle §272c odst. 1 tr. zák., nyní podle novely podle §272d tr. zák.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15. 12. 1995, sp. zn. 4 T 225/95, a řízením, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §272 odst. 1 písm. c) tr. zák. (ve znění účinném do 30. 6. 2002) v neprospěch obviněného M. K. Podle §269 odst. 2 tr. ř. poté napadený trestní příkaz zrušil, jakož zrušil i všechna další rozhodnutí, na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §170 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Pardubicích, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Bude na soudu prvního stupně, aby ve věci po řádném vyhodnocení všech důkazů znovu rozhodl, přičemž Okresní soud v Pardubicích bude při svém rozhodování vázán v intencích ustanovení §270 odst. 4 tr. ř. právním názorem Nejvyššího soudu, který byl v této věci vysloven, a současně musí respektovat i ustanovení §273 tr. ř. upravující zákaz reformace in peius.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. ledna 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á