ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.101.2002.1
sp. zn. 4 Tz 101/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. ledna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. R., proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 T 187/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 T 187/2002, a v řízení předcházejícím b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §35 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného V. R.
V napadeném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 8. 2002, sp. zn.29 T 187/2002, se zrušují všechny výroky o trestech.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 5 se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 2 T 10/2002, byl obviněný V. R. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 11. 1. 2002 ve 12.15 hod. v Obchodním centru v Ú. n. L. odcizil 48 ks balení po 4 ks žiletek Gillette Mach 3 v hodnotě 228,- Kč za 1 balení – celkem v hodnotě 10.994,- Kč, 7 ks balení žiletek Gillette senzor Excel v hodnotě 499,90 Kč za 1 balení – celkem v hodnotě 3 499,30 Kč a 10 balení po 8 ks žiletek Gillette Mach 3 v hodnotě 409,80 Kč za jedno balení – celkem v hodnotě 4.098,- Kč. Věci následně uložil do batohu, vystlaného vložkou z hliníkové folie, která je přelepena lepenkou, bez placení prošel přes pokladnu, kde byl zadržen bezpečnostními pracovníky. Věci v celkové hodnotě 18.541,30 Kč byly vráceny poškozené organizaci Obchodnímu centru Ú. n. L. Za to byl obviněnému V. R. podle §247 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný V. R. podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému V. R. uložen trest propadnutí věci, a to batohu černomodročerveného, bez značky, o velikosti asi 70 cm na 30 cm, ve kterém je speciálně upravený vrch z alobalu, který je celý přelepen jak z vnější, tak z vnitřní strany lepenkou. Podle §57a odst. 1 tr. zák. byl uložen obviněnému V. R. trest zákazu pobytu na okrese Ú.n. L. na dobu 2 let. Rozsudek nabyl právní moci dne 14. 1. 2002.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2002, sp. zn. 70 T 7/2002, byl obviněný V. R. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. Uvedený trestný čin spáchal tím, že:
1) dne 2. 1. 2002 kolem 16.00 hod. v B. odcizil z OD společně se dvěma dosud neustanovenými muži 10 ks parfému Adidas, 1 ks za 489,- Kč, 10 ks parfému Excla Ulation, 1 ks za 549,- Kč a 5 ks parfému Excla Mation, 1 ks za 719,- Kč, a to tak, že zboží přenesl v upraveném batohu přes pokladní zónu, čímž T. S., a. s., P. způsobil celkovou škodu ve výši 13 975,- Kč, přičemž se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 11. 1998, sp. zn. 4 T 181/98, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., které nabylo právní moci dne 5. 12. 1998, k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, který vykonal dne 3. 3. 1999,
2) dne 11. 1. 2002 ve 12.15 hod. v Obchodním centru v Ú. n. L. odcizil 48 ks balení po 4 ks žiletek Gillette Mach 3 v hodnotě 228,- Kč za 1 balení – celkem v hodnotě 10.994,- Kč, 7 ks balení žiletek Gillette senzor Excel v hodnotě 499,90 Kč za 1 balení – celkem v hodnotě 3.499,30 Kč a 10 balení po 8 ks žiletek Gillette Mach 3 v hodnotě 409,80 Kč za jedno balení – celkem v hodnotě 4.098,- Kč. Věci následně uložil do batohu, vystlaného vložkou z hliníkové folie, která je přelepena lepenkou, bez placení prošel přes pokladnu, kde byl zadržen bezpečnostními pracovníky. Věci v celkové hodnotě 18.541,30 Kč byly vráceny poškozené organizaci Obchodnímu centru Ú. n. L., přičemž se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 11. 1998, sp. zn. 4 T 181/98, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., které nabylo právní moci dne 5. 12. 1998, k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, který vykonal dne 3. 3. 1999.
Za to byl obviněnému V. R. podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §37a tr. zák. uložen společný trest odnětí svobody v trvání 11 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný V. R. podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §37a tr. zák. byl zrušen výrok o vině, výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad, z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 2 T 10/2002, který nabyl právní moci dne 14. 1. 2002. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému V. R. uložen trest propadnutí věci, a to batohu černomodročerveného, bez značky, o velikosti asi 70 cm x 30 cm, ve kterém je speciálně upravený vrch z alobalu, který je celý přelepen jak z vnější, tak z vnitřní strany lepenkou. Podle §57a odst. 1 tr. zák. byl uložen obviněnému V. R. trest zákazu pobytu na okrese Ú. n. L. v trvání 2 let a trest zákazu pobytu ve statutárním městě B. v trvání 4 let.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2002, sp. zn. 70 T 7/2002, podal obviněný V. R. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 4. 2002, sp. zn. 42 To 77/2002, podle §256 tr.ř. zamítnuto.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 T 187/2002, byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že 30. 12. 2001 v P., v H. T. odcizil se samostatně stíhaným P. K., z volného prodeje 43 balení žiletek Gillette Mach 3 v celkové hodnotě 22.317,- Kč, zboží ukryl v batohu, u pokladny jej nezaplatil a následně byl zadržen pracovníkem ostrahy, přestože byl trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 9. 11. 1998, sp. zn. 4 T 181/98, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., které nabylo právní moci dne 5. 12. 1998, k trestu odnětí svobody v trvání 5 měsíců, který vykonal dne 3. 3. 1999.
Tímto rozsudkem byl obviněný V. R. podle §247 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 2 tr. zák. odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 měsíců, pro jehož výkon byl obviněný V. R. podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému V. R. uložen trest propadnutí věci, a to batohu černomodročervené barvy, bez značky, o velikosti 70 cm x 30 cm, ve kterém je speciálně upravený vak z alobalu. Podle §57a odst. 1 tr. zák. byl uložen obviněnému V. R. trest zákazu pobytu na okrese Ú. n. L. a na území města P. na dobu 2 let. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 2 T 10/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek byl vyhotoven jako zjednodušený podle §314d odst. 3 tr. ř. a nabyl právní moci dne 29. 8. 2002.
Proti pravomocnému rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 T 187/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. R. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §37a tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že Obvodní soud pro Prahu 5 neshromáždil všechny potřebné písemnosti týkající se věci, a to spis Městského soudu v Brně, z něhož by bylo možno zjistit, že rozsudkem ze dne 11. 3. 2002, sp. zn. 70 T 7/2002, byl výrok o vině i o trestech uložených rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 2 T 10/2002, již zrušen. Další pochybení spočívá podle ministra spravedlnosti v tom, že Obvodní soudu pro Prahu 5 nepovažoval jednotlivé skutky krádeže, kterých se obviněný V. R. dopustil, za jednotlivé útoky pokračujícího trestného činu krádeže, nýbrž za samostatné trestné činy krádeže vzdor tomu, že šlo o pokračování trestného činu ve smyslu §89 odst. 3 tr. zák.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 T 187/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného V. R. ve vytýkaném směru, podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil v celém výroku o trestech a dále postupoval podle §270 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
V případě posuzovaných trestních věcí se obviněný V. R. dopustil ve dnech 30. 12. 2001, 2. 1. 2002 a 11. 1. 2002 jednání, která naplnila vždy skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle §247 tr. zák. Jednání ze dne 11. 1. 2002 bylo Okresním soudem v Ústí nad Labem v rozsudku ze dne 14. 1. 2002, sp. zn. 2 T 10/2002, kvalifikováno jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a obviněnému V. R. byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, trest propadnutí věci a trest zákazu pobytu.
Městský soud v Brně, který následně rozhodoval o jednání obviněného V. R. ze dne 2. 1. 2002, považoval jednotlivá jednání obviněného V. R. z 2. 1. a 11. 1. 2002 za dílčí útoky pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. Podle §37a tr. zák. rozsudkem ze dne 11. 3. 2002, sp. zn. 70 T 7/2002, zrušil v rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem výrok o vině o pokračujícím trestném činu a celý výrok o trestu, a poté znovu rozhodl o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, a obviněnému V. R. uložil za pokračující trestný čin krádeže jako společný trest nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 11 měsíců, trest propadnutí věci a trest zákazu pobytu.
Za této situace rozhodoval Obvodní soud pro Prahu 5 o jednání obviněného V. R. ze dne 30. 12. 2001. Nejvyšší soud se v této souvislosti zabýval nejprve námitkou ministra spravedlnosti, že Obvodní soud pro Prahu 5 považoval jednání obviněného V. R. ze dne 30. 12. 2001 v rozporu se zákonem za samostatný trestný čin, přestože se jednalo o dílčí útok pokračujícího trestného činu krádeže, a proto uložil obviněnému V. R. nesprávně trest souhrnný podle §35 odst. 2 tr. zák., namísto trestu společného podle §37a tr. zák.
Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 29 T 187/2002, Nejvyšší soud zjistil, že obviněnému V. R. bylo vyšetřovatelem dne 31. 12. 2001 sděleno obvinění pro jeho jednání ze dne 30. 12. 2001. Podle ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. přitom platí, že pokud pokračuje obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek, jinak řečeno, sdělení obvinění je mezníkem, který odděluje jeden (pokračující) trestný čin od druhého.
K uvedenému Nejvyšší soud dodává, že ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. se po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb., uplatní i ve vztahu k ustanovení §37a tr. zák. o ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu, neboť postup podle §37a tr. zák. přichází v úvahu pouze tehdy, pokud pokračující trestný čin nebyl ukončen sdělením obvinění. Jakmile došlo k zahájení trestního stíhání pro trestný čin a obviněný poté spáchá další útok (či útoky) naplňující znaky téhož trestného činu, přičemž by jinak byly splněny podmínky §89 odst. 3 tr. z., jde již o další skutek – trestný čin, u kterého použití ustanovení §37a tr. zák. nepřichází v úvahu.
Z uvedeného vyplývá, že jednání obviněného V. R. ze dne 30. 12. 2001 je třeba považovat za samostatný skutek a samostatný trestný čin ve vztahu k jednání, kterého se obviněný V. R. dopustil 2.1. a 11. 1. 2002 a které bylo Městským soudem v Brně kvalifikováno jako jeden pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. zák. Obvodní soud pro Prahu 5 tedy nepochybil, pokud při rozhodování nepostupoval podle §37a tr. zák. a neuložil obviněnému za jeho trestnou činnost společný trest, který lze uložit pouze v případě, že soud odsuzuje pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu.
Naproti tomu je plně důvodná námitka ministra spravedlnosti, že Obvodní soud pro Prahu 5 nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí o trestu, když neshromáždil všechny potřebné důkazy týkající se věci, a to zejména spis Městského soudu v Brně, sp. zn. 70 T 7/2002.
V době vydání rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5, sp. zn. 29 T 187/2002, tj. dne 29. 8. 2002, byl obviněnému V. R. pravomocně uložen pouze výše označený společný trest z rozsudku Městského soudu v Brně, trest uložený rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem byl naopak v této době již zrušen, stejně jako byl zrušen výrok o vině obviněného V. R. za trestný čin (resp. dílčí útok pokračujícího trestného činu) spáchaný dne 11. 1. 2002.
Je zřejmé, že Obvodní soud pro Prahu 5 pochybil, když rozsudkem ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 T 187/2002, uložil obviněnému V. R. souhrnný trest na základě již zrušeného výroku o vině i výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem, a naopak nevzal v úvahu pravomocný rozsudek Městského soudu v Brně, jehož výroky byly pro uložení souhrnného trestu relevantní. Obvodní soud pro Prahu 5 měl správně při ukládání souhrnného trestu vycházet z rozsudku Městského soudu v Brně a v souladu s ustanovením §35 odst. 2 tr. zák. měl spolu s uložením souhrnného trestu zrušit výroky o trestech uložených obviněnému V. R. rozsudkem Městského soudu v Brně, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Z uvedeného vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 5 nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.), při chybném zhodnocení důkazů v rozporu s §2 odst. 6 tr. ř. a následně porušil pravidla pro ukládání souhrnného trestu uvedená v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.
Nejvyššímu soudu tedy nezbylo než podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovit, že pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 29 T 187/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §35 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného V. R. S ohledem na skutečnost, že uvedená porušení zákona se vztahují pouze k výrokům napadeného rozhodnutí o trestech, Nejvyšší soud v napadeném rozsudku zrušil podle §269 odst. 2 tr. ř. pouze všechny výroky o trestech, a dále všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr.ř. bylo přikázáno Obvodnímu soudu pro Prahu 5, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby shromáždil všechny podklady potřebné pro další rozhodování ve věci, zejména spis Městského soudu v Brně, sp. zn.70 T 7/2002, a následně při ukládání trestu respektoval ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.
Jelikož Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. ledna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal