ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.103.2002.1
sp. zn. 4 Tz 103/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. března 2003 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2001, sp. zn. 9 To 69/01, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, sp. zn. 28 T 45/98 a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2001, sp. zn. 9 To 69/01 byl ve výroku pod bodem 2. p o r u š e n z á k o n v neprospěch obviněného P. V. v ustanovení §256 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001 a §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák.
Napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze se zrušuje ve výroku pod bodem 2. pokud jím bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání obviněného P. V., proti výroku o vině pod body III., IV. a V. rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 28 T 45/98, a dále se zrušuje i předcházející rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 28 T 45/98, a to ve výroku o vině pod body III., IV. a V. ohledně obviněného P. V., pokud byl uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. a taktéž ve výroku o trestu ohledně tohoto obviněného.
Zrušují se i všechna další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obviněný P. V.
s e u z n á v á v i n n ý m
A)
nejpozději dne 15. 9. 1997 v H. n. N. se dohodl s F. L., že pro něho za podíl na výtěžku z prodeje odcizí pro P. Č. nákladní automobil AVIA, v důsledku čehož F. L. v noci z 15. 9. na 16. 9. 1997 v J. n. N. odcizil ke škodě R. M. nákladní automobil AVIA A 30 L v hodnotě 156 000,- Kč s 15 litry motorové nafty v nádrži v ceně nejméně 270,- Kč, poškozením spínací skříňky a pryžového těsnění bočního skla způsobil škodu ve výši 430,- Kč, čímž R. M. způsobil škodu v celkové výši nejméně 156 700,- Kč,
tedy navedl jiného k přisvojení si cizí věci tím, že se jí zmocní, čin spáchá vloupáním a způsobí jím škodu nikoli malou
B)
1) v noci ze 16. 9. na 17. 9. 1997 v D., poté, co obviněný P. V. přemluvil V. V., K. V. a F. L. k účasti na odcizení vozidla, V. V. ostatní jmenované odvezl z H. n. N. do D., kde poté co K. V. hlídal a F. L. násilím vnikl do vozidla, které nastartoval a odjel s ním, takto odcizili ke škodě společnosti W., V. o. – z., T., nákladní automobil AVIA A 31 T-L . který měla společnost W., V. o. – z., T., pronajatý od společnosti C., a. s. P. – K., v ceně 693 800,- Kč, přičemž s vozidlem odcizili i rezervní kolo v ceně 4 250,- Kč, 50 litrů motorové nafty v nádrži vozidla v hodnotě 900,- Kč, úplnou základní výbavu v hodnotě 6 000,- Kč, 5 litrů motorového oleje ÖMV za 750,- Kč, ruční vozík zvaný „ryglík“ na bantamových kolech za 2 000,- Kč, přepravku z plastické hmoty s 12 lahvemi bílého vína za 654,40 Kč, 42 kusů pivních sudů – plzeňské celkem za 25 200,- Kč, 1 pivní sud – plzeňské o obsahu 30 litrů za 450,- Kč, 1 pivní sud – krušovické o obsahu 50 litrů za 1 000,- Kč a 30 plastových přepravek s celkem 750 pivními lahvemi v celkové hodnotě 4 750,- Kč a dále odcizili ke škodě L. M., řidiče společnosti W., občanskou radiostanici zn. CB v hodnotě 1 000,- Kč, magnetickou anténu k vysílačce za 850,- Kč, autorádio Thompson za 1 700,- Kč, 2 ks reproduktorů k autorádiu celkem za 450,- Kč, výčepní stolici za 5 400,- Kč, čímž způsobili společnosti C., a. s. . P. – K, škodu ve výši 699 800,- Kč, majiteli společnosti W., V. o. – z., T., J. V., škodu ve výši nejméně 39 954,40 Kč a L. M. škodu ve výši nejméně 9 400,- Kč,
2) dne 31. 10. 1997 v L. po předchozí dohodě V. V. dovezl P. V., K. V. a M. V. z H. n. N. do L., kde M. V. hlídal, a K. V. s pomocí speciálních přípravků otevřel a nastartoval osobní automobil, který s pomocí M. V. odvezli do garáže V. V. v H. n. N. a takto ke škodě občanky SRN A. R., odcizili osobní automobil Volkswagen Passat Variant v obecné ceně 193 900,- Kč spolu s plastickou reklamou umístěnou na obou předních dveřích vozidla v hodnotě nejméně 1 000,- Kč a osobní věci poškozené, a sice dámské boty zn. Mc Kinley za 2 000,- Kč, deštník s dřevěnou rukojetí za 100,- Kč, pár rukavic za 270,- Kč, pánské zimní boty zn. Mc Kinley za 2 000,- Kč, koženou tašku na videokameru zn. Grundig za 1 200,- Kč, 2 ks náhradních nabíjecích baterií zn. Unomet 2400 Mah/6V celkem za 500,- Kč, 10 magnetofonových kazet C 60 celkem za 300,- Kč, dámský deštník bílé barvy s reklamním nápisem za 100,- Kč, pánský svetr zelené barvy za 350,- Kč, pletené dámské kalhoty barvy šedé za 100,- Kč, 6 ks koňakových skleniček za 480,- Kč, mobilní telefon zn. Panasonic G 500 včetně propojovacích kabelů za 7 500,- Kč, poškozením zámků dveří a spínací skříňky způsobili další škodu ve výši 3 871,- Kč, čímž A. R. způsobili celkovou škodu ve výši nejméně 212 871,- Kč,
tedy společným jednáním si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil, čin spáchal vloupáním a způsobil jím značnou škodu,
tím spáchal
ad A. účastenství na trestném činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. b), §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb.
ad B. 1, 2) trestný čin krádeže ve spolupachatelství podle §9 odst. 2, §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb.
a o d s u z u j e s e
ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 28 T 45/98, jímž byl pravomocným výrokem o vině pod bodem I. uznán vinným trestným činem krádeže ve spolupachatelství podle §9 odst. 2, §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2001, podle §247 odst. 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců.
Podle §39a odst. 3 tr. zák. se k výkonu tohoto trestu zařazuje do věznice s dozorem.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 28 T 45/98 byl obviněný P. V. uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. (bod I. výroku o vině) a krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. (body III., IV., V. výroku o vině) a za to byl odsouzen podle §247 odst. 4 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v délce pěti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem.
Trestných činů se podle výroku o vině dopustil tak, že:
I. obvinění P. V., E. K. a F. L., který je stíhán samostatně,
dne 23. 7. 1997 kolem 01.00 hodin v H., poté, co F. L. vylomil zámek dveří zavazadlového prostoru a otevřel boční dveře a obviněný P. V. odpáčil zajišťovací tyč na volantu, odcizili osobní automobil Škoda Forman 135 E v hodnotě 127 300,- Kč s nejméně 8 litry benzinu v nádrži vozidla v minimální ceně 160,- Kč, se kterým po poškození spínací skříňky obviněný E. K. odjel do J. v P., kde předal řízení F. L., který měl vozidlo prodat další osobě, zatímco na něho obvinění P. V. a E. K. s jeho osobním autem čekali v J. v P., kde měli obdržet svůj podíl z odměny za odcizené vozidlo, a tímto jednáním Ing. T. Š. způsobili odcizením automobilu škodu ve výši 137 300,- Kč a poškozením zajišťovací tyče na volant škodu 450,- Kč, jakož i poškozením zámků dveří a spínací skříňky škodu ve výši 3 700,- Kč, tj. celkem škodu ve výši 131 610,- Kč,
III. obviněný P. V.
nejpozději dne 15. 9. 1997 v H. n. N. se dohodl s F. L., že pro něho za podíl na výtěžku z prodeje odcizí pro P. Č. nákladní automobil AVIA, v důsledku čehož F. L. v noci z 15. 9. na 16. 9. 1997 v J. n. N. odcizil ke škodě R. M. nákladní automobil AVIA A 30 L v hodnotě 156 000,- Kč s 15 litry motorové nafty v nádrži v ceně nejméně 270,- Kč, čímž způsobil R. M. škodu v celkové výši nejméně 156 700,- Kč, přičemž poškozením spínací skříňky a pryžového těsnění bočního skla způsobil škodu ve výši 430,- Kč,
IV. obvinění P. V. a K. V. spolu s V. V. a F. L., kteří jsou stíháni samostatně,
v noci ze 16. 9. na 17. 9. 1997 v D., poté, co obviněný P. V. přemluvil V. V., obviněné K. V. a F. L. k účasti na odcizení vozidla, V. V. obviněné a F. L. odvezl z H. n. N. do D. a zatímco obviněný K. V. hlídal, F. L. násilím vnikl do vozidla, které nastartoval a odjel s ním, odcizili ke škodě společnosti W., V. o. – z., T., nákladní automobil AVIA A 31 T-L který měla společnost W., V. o. – z., T., pronajatý od společnosti C., a. s. P. – K., v ceně 693 800,- Kč, přičemž s vozidlem odcizili i rezervní kolo v ceně 4 250,- Kč, 50 litrů motorové nafty v nádrži vozidla v hodnotě 900,- Kč, úplnou základní výbavu v hodnotě 6 000,- Kč, 5 litrů motorového oleje ÖMV za 750,- Kč, ruční vozík zvaný „ryglík“ na bantamových kolech za 2 000,- Kč, přepravku z plastické hmoty s 12 lahvemi bílého vína za 654,40 Kč, 42 kusů pivních sudů – plzeňské celkem za 25 200,- Kč, 1 pivní sud – plzeňské o obsahu 30 litrů za 450,- Kč, 1 pivní sud – krušovické o obsahu 50 litrů za 1 000,- Kč a 30 plastových přepravek s celkem 750 pivními lahvemi v celkové hodnotě 4 750,- Kč a dále odcizili ke škodě L. M., řidiče společnosti W., občanskou radiostanici zn. CB v hodnotě 1 000,- Kč, magnetickou anténu k vysílačce za 850,- Kč, autorádio Thompson za 1 700,- Kč, 2 ks reproduktorů k autorádiu celkem za 450,- Kč, výčepní stolici za 5 400,- Kč, čímž způsobili společnosti C., a. s. P. – K., škodu ve výši 699 800,- Kč, majiteli společnosti W., V.o. – z., T., J. V.i, škodu ve výši nejméně 39 954,40 Kč a L.M. škodu ve výši nejméně 9 400,- Kč,
V. obviněný P. V., obviněný K. V. a obviněný M. V. společně s V. V., který je stíhán samostatně,
dne 31. 10. 1997 v L. po předchozí dohodě V. V. dovezl ostatní z H. n. N. do L. a zatímco obviněný M. V. hlídal, obviněný K. V. s pomocí speciálních přípravků otevřel a nastartoval osobní automobil a s pomocí obviněného M. V., který ho vystřídal za řízením, je odvezli do garáže V. V. v H. n. N., ke škodě občanky SRN A. R., odcizili osobní automobil Volkswagen Passat Variant v obecné ceně 193 900,- Kč spolu s plastickou reklamou umístěnou na obou předních dveřích vozidla v hodnotě nejméně 1 000,- Kč a osobní věci poškozené, a sice dámské boty zn. Mc Kinley za 2 000,- Kč, deštník s dřevěnou rukojetí za 100,- Kč, pár rukavic za 270,- Kč, pánské zimní boty zn. Mc Kinley za 2 000,- Kč, koženou tašku na videokameru zn. Grundig za 1 200,- Kč, 2 ks náhradních nabíjecích baterií zn. Unomet 2400 Mah/6V celkem za 500,-Kč, 10 magnetofonových kazet C 60 celkem za 300 Kč, dámský deštník bílé barvy s reklamním nápisem za 100,- Kč, pánský svetr zelené barvy za 350,- Kč, pletené dámské kalhoty barvy šedé za 100,- Kč, 6 ks koňakových skleniček za 480,- Kč, mobilní telefon zn. Panasonic G 500 včetně propojovacích kabelů za 7 500,- Kč, přičemž odcizením automobilu a uvedených věcí obvinění způsobili A. R. škodu ve výši nejméně 209 000,- Kč a poškozením zámků dveří a spínací skříňky způsobili další škodu ve výši 3 871,- Kč, čímž A. R. způsobili celkem škodu ve výši nejméně 212 871,- Kč,
a takto obviněný P. V. způsobil na cizím majetku celkem škodu:
jednáním pod bodem I. ve výši 127 460,- Kč
jednáním pod bodem III., IV., V. ve výši 1 118 295,- Kč.
Též na základě odvolání obviněného P. V. ve věci jednal Vrchní soud v Praze, který rozsudkem ze dne 5. 9. 2001 pod sp. zn. 9 To 69/01 v části pod bodem 2) rozhodl o zamítnutí odvolání tohoto obviněného podle §256 tr. ř.
Proti posledně citovanému rozsudku vrchního soudu podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného P. V., a to proti jeho výroku pod bodem 2., pokud jím bylo rozhodnuto o odvolání tohoto obviněného podle §256 tr. ř. Tím byl podle stěžovatele porušen zákon v neprospěch jmenovaného obviněného v ustanoveních §254 odst. 1 tr. ř., ve znění před novelou zák. č. 265/2001 Sb. a §256 tr. ř. a v řízení jemu předcházejícím rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec ve výroku o vině pod body III., IV., V., pokud jím byl obviněný P. V. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák., jako spolupachatel podle §9 odst. 2 tr. zák. a rovněž v ustanoveních §2 odst. 6 tr. ř., §9 odst. 2, §89 odst. 3, 11 a §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák., ve znění před novelou zák. č. 265/2001 Sb.
Ministr spravedlnosti nic nenamítl proti řízení, které předcházelo rozsudku krajského soudu ani proti rozsahu jím provedeného dokazování. Vyjádřil i souhlas se skutkovým a právním hodnocením jednání obviněného P. V. pod bodem I. výroku o vině, které bylo posouzeno jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Nesouhlasí ale s právním hodnocením jednání tohoto obviněného pod body III., IV. a V. rozsudečného výroku o vině, v němž je spatřován pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Konkrétně skutková zjištění vyjádřená pod bodem III. výroku o vině nedávají podklad pro závěr o spolupachatelství obviněného P. V. Odcizení vozidla v tomto případě bylo provedeno výhradně F. L. po předchozí objednávce obviněného P. V. Ten se však žádným způsobem na násilném vniknutí do vozidla a na jeho zmocnění nepodílel. Podle stěžovatele se obviněný P. V. jednáním popsaným pod bodem III. výroku o vině dopustil účastenství na trestném činu krádeže ve formě návodu podle §10 odst. 1 písm. b), §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a nikoli spolupachatelství na trestném činu podle §9 odst. 2 tr. zák. Za takové situace jednání pod bodem III. výroku o vině nemělo být posouzeno jako součást pokračujícího trestného činu krádeže spáchaného ve spolupachatelství tvořeného jednáním obsaženým pod body IV. a V. výroku o vině. Tím ani výše škody vyjádřená ve výroku o vině pod bodem III. (156 700,- Kč) nemohla být zahrnuta do celkově způsobené škody pokračujícím jednáním pod body IV. a V. výroku o vině (1 118 295,- Kč). Z toho je zřejmé, že výše škody způsobená pokračujícím trestným činem krádeže nedosáhla hranice škody velkého rozsahu ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák., ve znění před novelou zák. č. 265/2001 Sb. a jednáním obviněného P. V. tak nedošlo ke spáchání trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. a neměl mu v sazbě tohoto trestného činu být ukládán nepodmíněný trest odnětí svobody. Pokud uvedenou chybu nenapravil odvolací soud, nesplnil svoji přezkumnou povinnost.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vytýkané porušení zákona vyslovil, podle §269 odst. 2 tr. ř. aby zrušil příslušné části rozhodnutí soudů obou stupňů, a to včetně rozhodnutí navazujících a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona.
V prvé řadě je třeba konstatovat, že stížnost pro porušení zákona byla podána opodstatněně, a to co do rozsahu i důvodů v ní uvedených. Lze souhlasit se závěry odvolacího soudu v tom, že řízení, které proběhlo před soudem prvního stupně, plně odpovídalo ustanovením trestního řádu, včetně zachování práva obviněného na obhajobu. V hlavním líčení byly též provedeny všechny dostupné důkazy, které byly potřebné pro objasnění věci a zajištění podkladů pro skutková zjištění i jejich právní posouzení. Za správné a zákonné lze spolu s odvolacím soudem označit skutkové a právní závěry soudu prvního stupně týkající se jeho výroku o vině pod bodem I., pokud v jednání obviněného P. V. spatřoval trestný čin krádeže ve spolupachatelství podle §9 odst. 2, §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. Taktéž skutková zjištění popsaná ve výrocích pod body III., IV. a V. rozsudku krajského soudu plně korespondují provedeným důkazům a jejich hodnocení, které tento soud ve vztahu k obviněnému P. V. učinil. Akceptovat ale již nebylo možné právní posouzení tohoto jednání jmenovaného obviněného, jestliže bylo označeno za jediný pokračující skutek, jímž byl spáchán trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák.
Počínání obviněného P. V., které společně s činností spoluobviněných případně dalších osob mělo ve svém souhrnu naplnit znaky výše uvedeného trestného činu krádeže, je ve výroku o vině pod bodem III. popsáno tak: „Že P. V. se dohodl s F. L., že pro něho za podíl na výtěžku z prodeje odcizí pro P. Č. nákladní automobil AVIA“. Pod bodem IV. výroku tak: „Že přemluvil V. V., K. V. a F. L. k účasti na odcizení vozidla, přičemž byl mezi osobami, které odvezl V. V. do D., kde následně došlo k dohodnuté krádeži vozidla“, a pod bodem V. výroku tak: „Že po předchozí dohodě byl P. V. mezi osobami, které V. V. dovezl do L., kde pak došlo ke smluvené krádeži vozidla. Spolupachatelství trestného činu podle §9 odst. 2 tr. zák. předpokládá, že k jeho spáchání dojde společným jednáním a dále úmysl k tomu směřující. Tento úmysl musí zahrnovat jak společné jednání spolupachatelů, tak sledování společného cíle, tj. porušení nebo ohrožení zájmu chráněného trestním zákonem. V konkrétním případě úmysl směřující k odcizení vozidel byl u obviněného P. V. bez jakýchkoli pochybností dán. Poté bylo také třeba zodpovědět otázku, zda jmenovaný v případě všech tří útoků naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže, či zda svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu, jež pak byla naplněna v souhrnu s jednáním dalších spolupachatelů, event. jestli jeho jednání bylo alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti obviněného P. V. a dalších spolupachatelů (články řetězu) směřovaly k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvořily jeho skutkovou podstatu a působily současně.
Soudy obou stupňů se zcela důvodně přiklonily k posledně uvedené variantě spolupachatelství, kterou lze spatřovat v jednání obviněného P. V. popsaném v rozsudku nalézacího soudu pod body IV. a V. výroku o vině. V obou případech po předchozí dohodě s dalšími pachateli obviněný odjel na místo činu ke konkrétnímu vozidlu, jež mělo být odcizeno, kde následně došlo k rozdělení rolí na osobu přímo násilně vnikající do vozidla, osobu hlídající a osoby ve vozidle jistící místo činu s vědomím, že dojde ke zmocnění se vozidla za účelem jeho prodeje další osobě, přičemž k jeho odcizení také došlo.
Naproti tomu skutková zjištění uvedená pod bodem III. výroku o vině podklad pro závěr o spolupachatelství obviněného P. V. na jednání F. L. nedávají. Odcizení vozidla bylo sice provedeno na objednávku obviněného P. V., ale násilné vniknutí do vozidla a jeho zmocnění se bylo výsledkem samostatné činnosti F. L. Obviněný P. V., byť byl s takovýmto způsobem opatření předmětného vozidla minimálně srozuměn, na místě činu v J. n. N. nebyl přítomen a žádným způsobem se na vlastním odcizení vozidla nepodílel. F. L. byl kontaktován teprve v době, kdy již byl trestný čin krádeže dokonán, tedy v době, kdy předmětné vozidlo bylo již neoprávněně odňato z dispozice majitele (resp. osoby, které vozidlo bylo jeho majitelem v kritickou dobu zapůjčeno) a bylo převezeno do G. Teprve v této fázi byl obviněný P. V. kontaktován F. L. a dostavil se k odcizenému vozidlu s potenciálním zájemcem o jeho koupi, P. Č.
Lze tedy souhlasit s právním názorem vyjádřeným ve stížnosti pro porušení zákona, že jednání obviněného P. V. popsané ve výroku o vině pod bodem III. odsuzujícího rozsudku krajského soudu nebylo spolupachatelstvím podle §9 odst. 2 tr. zák., ale naplnilo znaky účastenství na trestném činu ve formě návodu podle §10 odst. 1 písm. b) tr. zák., neboť to byl obviněný, kdo vyvolal v hlavním pachateli trestného činu krádeže F. L. rozhodnutí takový čin spáchat.
Za tohoto stavu ale nebylo opodstatněné jednání obviněného P. V. uvedené pod bodem III. výroku o vině pokládat za součást pokračujícího skutku tvořeného též útoky popsanými pod body IV. a V. téhož rozsudečného výroku o vině. Podle §89 odst. 3 tr. zák. se pokračováním v trestném činu kromě dalších podmínek rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky naplňují stejnou skutkovou podstatu trestného činu. Jak je shora patrné, jednání obviněného P. V. obsažené ve výroku o vině pod bodem III. rozsudku nenaplnilo znaky trestného činu krádeže, nýbrž vykazovalo znaky jiného protiprávního jednání, a to účastenství na trestném činu. Takové jednání obviněného pak mělo být po všech stránkách posouzeno jako samostatný skutek.
V důsledku toho neměla být výše škody způsobená jednáním uvedeným v bodě III. výroku o vině započítána do celkové škody vzniklé pokračujícím jednáním obviněného P. V. popsaným v bodech IV. a V. rozsudku. To jinými slovy znamená, že škoda způsobená pokračujícím skutkem, za níž nese odpovědnost obviněný P. V. nedosáhla částky 1 118 295,- Kč, jak bylo v odsuzujícím rozsudku uvedeno, ale tato suma měla být o částku 156 700,- Kč nižší. V takovém případě výše škody způsobená pokračujícím trestným činem krádeže tvořeným výhradně jednáním pod body IV. a V. rozsudečného výroku o vině nedosáhla hranice škody velkého rozsahu ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2001, neboť taková škoda musela dosáhnout výše alespoň 1 milionu Kč.
Z tohoto důvodu pak nebylo v souladu se zákonem jednání obviněného P. V. obsažené pod body III., IV. a V. právně posoudit jako jediný pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 4 tr. zák., ale jeho jednání pod bodem III. mělo být posouzeno jako samostatný skutek a kvalifikováno jako účastenství na trestném činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. b), §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a jednání popsané pod body IV. a V. tvořící pokračující skutek mělo být kvalifikováno i u tohoto obviněného jako spolupachatelství trestného činu krádeže podle §9 odst. 2, §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., neboť jím byla způsobena značná škoda. V rámci nejpřísnější trestní sazby, kterou tvořil trestný čin krádeže podle §247 odst. 3 tr. zák. pak měl být obviněnému P. V. uložen zákonu odpovídající úhrnný trest.
Protože Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, výše uvedeným způsobem nepostupoval a nerozhodl, porušil zákon v ustanovení §247 odst. 1 písm b), odst. 4 tr. zák. v neprospěch obviněného. Rozsudek, který ve věci soud prvního stupně vydal, byl napaden odvoláním obviněného P. V., a proto byl povinen na zmíněná pochybení reagovat odvolací soud a tato napravit. Protože se tak nestalo a Vrchní soud v Praze důvodně podané odvolání obviněného P. V. zamítl podle §256 tr. ř., porušil tím zákon v neprospěch obviněného v tomto ustanovení i v ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001, když nesplnil svoji revizní povinnost.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. uvedená porušení zákona vyslovil a podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudky odvolacího soudu i soudu prvního stupně v těch jejich částech ohledně obviněného P. V., která odporují zákonu a nemohou obstát. Protože skutková zjištění učiněná krajským soudem v původním řízení jsou správná a k pochybení došlo výhradně v právním posouzení, Nejvyšší soud zvolil další postup ve věci podle §271 odst. 1 tr. ř., tedy že v ní sám rozhodl.
Obviněného P. V. uznal pod bodem A. vinným jednáním, které je totožné s tím, kterým jej krajský soud v původním rozhodnutí uznal vinným pod bodem III. a právně je kvalifikoval jako účastenství na trestném činu krádeže podle §10 odst. 1 písm. b), §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Obviněný navedl jiného ke spáchání trestného činu krádeže, přičemž si byl vědom, že předmětem útoku bude nákladní vozidlo a byl srozuměn i s tím, že k jeho odcizení dojde násilným vniknutím – vloupáním. Odcizením vozidla a dalších věcí byla způsobena škoda nikoli malá ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák., a to i ve znění zák. č. 265/2001 Sb., jímž byla posunuta hranice takové škody z 12 tisíc Kč na 25 tisíc Kč.
Pod body B. 1, 2) pak byl obviněný P. V. uznán vinným jednáním obsahově totožným s jednáním, kterým byl v původním rozsudku soudu prvního stupně uznán vinným pod body IV. a V. Tento pokračující skutek byl právně posouzen jako trestný čin krádeže ve spolupachatelství podle §9 odst. 2, §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Obviněný se prokazatelně zúčastnil společného jednání více osob, které směřovalo k odcizení vozidel za účelem jejich další realizace a na jejich odcizení se podílel a nese tak i odpovědnost za celkově způsobenou škodu, která dosáhla téměř dvojnásobku částky, kdy je ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb., nutné považovat škodu za značnou (500 tisíc Kč). Nejvyšší soud aplikoval na činy obviněného P. V. příslušná ustanovení trestního zákona ve znění zák. č. 265/2001 Sb., proto, že je to pro něho příznivější (viz §16 odst. 1 tr. zák.), právě v důsledku posunu hranic škod v tomto zákoně upravených (viz §89 odst. 11).
Trest, který je podle zákona obviněnému P. V. třeba uložit, byl vyměřen v rámci sazby ustanovení §247 odst. 3 tr. zák., jež činí od dvou do osmi let odnětí svobody, a to jako úhrnný podle §35 odst. 1 tr. zák. Je tomu tak proto, že spolu s trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák., jímž byl pravomocně uznán vinným rozsudkem prvostupňového soudu v jeho výroku o vině pod bodem I., se celkem dopustil tří trestných činů. To mu zároveň ve smyslu §34 písm. i) tr. zák. přitěžuje. Obviněný sice podle opisu rejstříku trestů a svého vyjádření nebyl dosud soudně trestán, ale jeho dosavadní chování nelze označit za pozitivní. Jmenovaný byl v minulosti projednáván za přestupek proti občanskému soužití komisí při MěÚ v H. n. N.a rovněž byl opakovaně postihován Policií ČR za řízení motorového vozidla, ačkoliv není držitelem řidičského oprávnění. To svědčí o jeho sklonu nerespektovat platné právní normy. Přehlédnout také nebylo možné skutečnost, že obviněný se dalších dvou trestných činů dopustil poté, kdy proti němu pro první z nich bylo zahájeno trestní stíhání.
Společenská nebezpečnost jednání obviněného spočívá v porušení zájmu společnosti na ochraně cizího majetku a je do jisté míry zvyšována způsobem provedení spáchaných činů a pohnutkou pachatele. Obviněný P. V. si tímto způsobem opatřoval finanční prostředky ke krytí vlastních potřeb, když v kritické době nikde řádně nepracoval. Samotný způsob provedení pak svědčí o určité zvýšené míře organizovanosti pachatelů trestné činnosti, jejímž nesporným článkem byl i obviněný P. V.
S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti, jakož i ostatní kriteria obsažená v ustanovení §23 odst. 1 a §31 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák. jež jsou rozhodná pro ukládání trestu, byl obviněnému P. V. uložen trest odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců. Tento trest je ze zákona nepodmíněný, jelikož podmíněný odklad výkonu trestu podle §58 odst. 1 tr. zák. přichází v úvahu pouze u trestu odnětí svobody, který svou délkou nepřesáhne 2 roky a podmíněné odsouzení s dohledem podle §60a odst. 1 tr. zák. je přípustné pouze u trestů odnětí svobody nepřevyšující 3 léta. K výkonu uloženého trestu odnětí svobody byl obviněný zařazen podle liberačního ustanovení §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem, když tento způsob jeho výkonu je dostačující k zajištění účinné nápravy obviněného.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec