ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.104.2002.1
sp. zn. 4 Tz 104/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 14. ledna 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici ve V., proti bodu 1) pravomocného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 2 T 25/2001, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 2 T 25/2001, v bodě 1), v části týkající se započtení výkonu trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 28. 4. 1994, sp. zn. 1 T 68/94, a řízením, jež mu předcházelo
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §38 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a §334 odst. 1 tr. ř. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného S. V.
Citované usnesení se v bodě 1) zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ústí nad Labem se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením vyšší soudní úřednice Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 2 T 25/2001, bylo rozhodnuto v bodě 1) tak, že podle §38 odst. 2 tr. zák. a §334 odst. 1 tr. ř. se obviněnému S. V. započítává do souhrnného trestu odnětí svobody v trvání tří roků, který mu byl uložen rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 4. 4. 2002, sp. zn. 2 T 25/2001, vazba od 26. 11. 1993 v 11.15 hod. do 24. 6. 1994, a výkon trestu odnětí svobody od 25. 6. 1994 do 23. 10. 1995, kdy byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu uloženého rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 28. 4. 1994, sp. zn. 1 T 68/94 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 6. 1994, sp. zn. 4 To 286/94. V bodě 2) citovaného usnesení bylo podle §152 odst. 1 písm. b) tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného zaplatit státem zálohované náklady trestního řízení, stanovené paušální částkou ve výši 5 500,- Kč. Toto usnesení nabylo právní moci dne 24. 5. 2002 (nikoli dne 17. 5. 2002, jak se uvádí ve stížnosti pro porušení zákona).
Proti bodu 1) citovaného rozhodnutí podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného S. V. stížnost pro porušení zákona, v níž namítá, že zákon byl porušen v ustanoveních §38 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a §334 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Krajským soudem v Ústí nad Labem byl obviněnému S. V. uložen souhrnný trest odnětí svobody rozsudkem ze dne 4. 4. 2002, sp. zn. 2 T 25/2001 pro pokus trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. a §250 odst. 1, odst. 3, písm. b) tr. zák. v trvání tří roků. Souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. byl uložen k rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 28. 4. 1994, sp. zn. 1 T 68/94, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 6. 1994, sp. zn. 4 To 286/94, při současném zrušení výroku o trestu v rozsudku Okresního soudu v Lounech a všech na tento výrok obsahově navazujících rozhodnutí.
Citovaným rozsudkem Okresního soudu v Lounech ve spojení s taktéž citovaným rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem byl obviněný S. V. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců. Výkon trestu nastoupil dne 25. 6. 1994. Z výkonu tohoto trestu byl podmíněně propuštěn na základě usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 10. 1995, sp. zn. 1 PP 146/99, které nabylo právní moci téhož dne. Obviněnému byla stanovena zkušební doba na tři roky. Týž soud rozhodl usnesením dne 22. 1. 1999, sp. zn. 1 PP 146/99, že se obviněný ve lhůtě podmíněného odsouzení osvědčil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 2. 1999.
Pokud Krajský soud v Ústí nad Labem ve stížností pro porušení zákona napadeném usnesení započetl obviněnému do souhrnného trestu pouze dobu faktického výkonu trestu odnětí svobody od 25. 6. 1994 do 23. 10. 1995, tj. necelých šestnáct měsíců, nezohlednil tu okolnost, že se obviněný ve lhůtě podmíněného propuštění z výkonu trestu osvědčil. Důsledkem tohoto osvědčení mělo být započtení celého trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona navrhl ministr spravedlnosti, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl v bodě 1) porušen zákon v neprospěch obviněného S. V. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. v napadeném usnesení zrušil bod 1) a dále aby postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného usnesení, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodu v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §38 odst. 1 tr. zák. jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, započítá se mu doba strávená ve vazbě do uloženého trestu, popřípadě do trestu úhrnného nebo souhrnného, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započtení možné.
Podle §38 odst. 2 tr. ř. jestliže byl pachatel soudem nebo jiným orgánem potrestán a došlo k jeho novému odsouzení pro týž skutek, započítá se mu vykonaný trest do uloženého trestu, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. Obdobně postupuje soud, uloží-li pachateli trest úhrnný nebo souhrnný.
Podle §334 odst. 1 tr. ř. o započítání vazby a trestu rozhodne předseda senátu usnesením, a to zpravidla zároveň s nařízením výkonu trestu. Vazba se započítává podle stavu ke dni nařízení výkonu trestu, a to od doby, kdy byla osobní svoboda obviněného omezena.
Je třeba konstatovat, že citovanými zákonnými ustanoveními se Krajský soud v Ústí nad Labem důsledně neřídil. Z obsahu trestního spisu je zřejmé, že obviněný S. V. byl rozsudkem tohoto soudu dne 4. 4. 2002, sp. zn. 2 T 25/2001, uznán vinným pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1, §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. a odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Pro výkon trestu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu ohledně tohoto obviněného v rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 28. 4. 1994, sp. zn. 1 T 68/94 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 6. 1994, sp. zn. 4 To 286/94, jakož i všechna další rozhodnutí, na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Rozsudek nabyl téhož dne právní moci.
Obviněnému byl ukládán souhrnný trest k rozsudku Okresního soudu v Lounech ze dne 28. 4. 1994, sp. zn. 1 T 68/94, kde byl obviněný uznán vinným trestným činem loupeže a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 1 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. K odvolání obviněného poté Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 24. 6. 1994, sp. zn. 4 To 286/94 učinil nový výrok o způsobu výkonu trestu tak, že obviněného do věznice s ostrahou zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák.
Z obsahu spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 1 PP 146/95 je zřejmé, že tento soud rozhodl usnesením ze dne 23. 10. 1995, které nabylo právní moci téhož dne, tak, že obviněného podle §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. z výkonu trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců podmíněně propustil, a podle §63 odst. 1 tr. zák. stanovil zkušební dobu na tři roky. Týž soud poté usnesením ze dne 22. 1. 1999 rozhodl podle §64 odst. 1 tr. zák., že se obviněný ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2. 2. 1999.
Krajský soud v Ústí nad Labem pochybil, když v usnesení ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 2 T 25/2002 nesprávně započítal lhůtu, kterou obviněný strávil ve vazbě a výkonu trestu než byl z výkonu trestu podmíněně propuštěn (od 26. 11. 1993 do 23. 10. 1995, což je 22 měsíců a 27 dnů, nikoli 16 měsíců, jak vadně konstatuje ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona). Pominul totiž, že se obviněný S. V. ve zkušební době podmíněného odsouzení osvědčil. Vyslovil-li soud, že se podmíněně propuštěný osvědčil, má se podle §64 odst. 2 tr. zák. zato, že celý trest byl vykonán dne, kdy byl podmíněně propuštěn. V posuzované trestní věci tak platí zákonná fikce, že obviněný dnem 23. 10. 1995 vykonal trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, který je proto nutno započíst do souhrnného trestu celý. Opačným postupem došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného S. V.
Vzhledem k výše uvedeným důvodům poté Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. 2 T 25/2001, v bodě l), a řízením, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §38 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a §334 odst. 1 tr. ř. a §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného S. V. Podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném usnesení výrok učiněný pod bodem 1), jakož i všechna další rozhodnutí, jež na zrušenou část usnesení obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V tomto směru nemohl Nejvyšší soud ve věci rozhodovat sám, jak navrhoval stěžovatel v petitu stížnosti pro porušení zákona, neboť by takovýto postup odporoval ustanovení §271 odst. 1 tr. ř. Tento postup je možný pouze v případě, že by Nejvyšší soud mohl učinit rozhodnutí na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. V posuzovaném případě však bude zapotřebí, aby si Krajský soud v Ústí nad Labem opatřil spis Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. 1 PP 146/95, jeho obsah vyhodnotil z pohledu aplikace ustanovení §64 odst. 2 tr. zák. a poté rozhodne v intencích tohoto rozsudku. Z odůvodnění napadeného usnesení je totiž zřejmé, že tento spis v době vydání napadeného rozhodnutí krajský soud k dispozici neměl, když sice konstatuje, že došlo k podmíněnému propuštění obviněného, ale současně uvádí, že o nařízení zbytku trestu rozhodnuto nebylo.
Pro úplnost se připomíná ustanovení §270 odst. 4 tr. ř., dle něhož je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. ledna 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á