ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.104.2003.1
sp. zn. 4 Tz 104/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 15. července 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Šoukala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. J., t. č. Věznice O., objekt D., P., okr. L., proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 6 T 231/2001, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř. a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Výrokem o trestu pravomocného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 6 T 231/2001, a řízením, jež mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. J.
Napadený rozsudek se zrušuje ve výroku o trestu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, na zrušenou část rozsudku obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku rozhodl v hlavním líčení dne 18. 2. 2002, rozsudkem sp. zn. 6 T 231/2001, jímž byl obviněný J. J. uznán vinným trestným činem krádeže dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. Uvedeného trestného činu se dopustil tím,
- že dne 8. 4. 2001 v T., okr. F.-M., v oblasti J. společně s P. J. začali vykopávat elektrický kabel AYKY 4x35 mm, byli však přistiženi policejní hlídkou a k odcizení kabelu nedošlo,
- že v přesně nezjištěný den v měsíci květnu 2001 v T., okr. F.-M., v oblasti J., společně s J. S. vykopali ze země nejméně 20 metrů elektrického kabelu AYKY 4x35 mm, kabel odizolovali a hliníkové dráty odevzdali do sběrny druhotných surovin,
- že ve dnech 29. 5. 2001, 30. 5. 2001 a 3. 6. 2001 v T., okr. F.-M., v oblasti J., společně s J. S., vykopali ze země vždy nejméně 20 metrů elektrického kabelu AYKY 4x35 mm, kabel odizolovali, hliníkový kov odevzdali ve sběrně druhotných surovin, čímž obviněný J. J. poškozené organizaci TJ T.-L. způsobil škodu v celkové výši 7.120,- Kč.
Za to mu byl uložen podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. za použití §45 odst. 1, 2, §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný společně s J. S. a P. J. zavázán k povinnosti zaplatit poškozené organizaci TJ T.-L. náhrady škody částku 7.120,- Kč.
Tento rozsudek nabyl právní moci dne 19. 2. 2002.
Proti citovanému rozsudku podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. J. Namítá v ní, že zákon byl v neprospěch obviněného porušen v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu ve vztahu k ustanovení §35 odst. 2, §36 a k ustanovení §45a odst. 1 tr. zák.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona vytkl, že samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 6 T 231/2001 uložil obviněnému trest obecně prospěšných prací přesto, že tentýž samosoudce uložil obviněnému souhrnný trest stejného druhu rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 6 T 183/2001, a to ve výměře 400 hodin. Uvedený rozsudek nabyl právní moci téhož dne.
Vzhledem k tomu, že podle §45a odst. 1 tr. zák. lze uložit trest obecně prospěšných prací pouze ve výměře od 50 do 400 hodin, došlo v daném případě k porušení zákona v ustanovení §36 tr. zák., když součet postupně uložených a dosud nevykonaných trestů obecně prospěšných prací činí 800 hodin, a je tak v rozporu s citovaným zákonným ustanovením. Ministr spravedlnosti zdůraznil, že na tom nic nemění ani skutečnost, že trest obecně prospěšných prací uložený dřívějším rozsudkem, byl po právní moci nového rozsudku v souladu s §45a odst. 4 tr. ř. přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody, neboť rozhodujícím dnem pro aplikaci §36 tr. zák. je den vyhlášení nového rozsudku, kterým se ukládá trest téhož druhu.
Ministr spravedlnosti ve stížnosti pro porušení zákona dále namítá, že novým rozsudkem měl být uložen souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák., neboť trestný čin krádeže ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 k §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. spáchal obviněný v pěti útocích v období od 8. 4. 2001 do 3. 6. 2001, tedy před datem 14. 11. 2002, kdy byl vynesen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku v trestní věci sp. zn. 6 T 183/2001, přičemž tresty uložené tímto rozsudkem a stížností pro porušení zákona napadeným rozsudkem jsou ve vztahu souhrnnosti.
Závěrem ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného J. J. v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu včetně rozhodnutí obsahově navazujících, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí.
Orgány činné v trestním řízení podle §2 odst. 6 tr. ř. jsou povinny hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí podle §36 tr. zák. tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. stanoví, že trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Z obsahu přezkoumávaného spisu je zřejmé, že se samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku těmito zákonnými ustanoveními důsledně neřídil.
Obžaloba v předmětné trestní věci napadla Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku dne 4. 12. 2001, přičemž státní zástupkyně v odůvodnění obžaloby mimo jiné upozornila na to, že rozsudkem téhož soudu ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 6 T 183/2001, byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle ustanovení §247 odst. 1, 2 tr. zák., a že byl mu uložen souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Z obsahu přezkoumávaného trestního spisu sp. zn. 6 T 231/2001 je zřejmé, že samosoudce tuto zcela skutečnost pominul, přičemž nelze přehlédnout, že trestní věc sp. zn 6 T 183/2001 i trestní věc sp. zn. 6 T 231/2001 posuzoval v rozmezí tří měsíců týž samosoudce. Pokud by samosoudce Okresního soudu ve Frýdku - Místku důsledně postupoval v intencích §2 odst. 5 tr. ř. ve vztahu ke správným skutkovým zjištěním, bylo jeho povinností zjistit spolehlivě skutkový stav i ve vztahu k okolnostem, které mají vzhledem k osobě pachatele význam z hlediska stanovení adekvátního druhu trestu a jeho výměry. Této povinností však nedostál. Především nezjistil, že , obviněnému byl již citovaným rozsudkem ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 6 T 183/2001, uložen trest obecně prospěšných prací v maximální možné výměře stanovené §45a odst. 1 tr. zák., která činí 400 hodin, že takto uložený trest ani částečně nevykonal, a že tudíž uložení stejného druhu trestu již vzhledem k ustanovení §36 tr. zák., jež stanoví limit pro výměru trestu dosud nevykonaného a nově ukládaného, není možné. Nelze než souhlasit s argumentem uvedeným ve stížnosti pro porušení zákona, že na nemožnosti uložit nový trest obecně prospěšných prací nic nemění ani to, že trest obecně prospěšných prací uložený dřívějším rozsudkem, byl po právní moci nového rozsudku přeměněn na nepodmíněný trest odnětí svobody, neboť rozhodujícím dnem pro aplikaci §36 tr. zák. jen den vyhlášení nového rozsudku, kterým se ukládá trest téhož druhu.
Naproti tomu se Nejvyšší soud neztotožnil s tou námitkou ministra spravedlnosti, že samosoudce Okresního soudu ve Frýdku-Místku pochybil, pokud neuložil souhrnný trest při užití ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., neboť trestné činnosti, jíž byl uznán vinným v napadeném rozsudku, se dopustil přede dnem 14. 11. 2001, kdy byl vyhlášen rozsudek Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 6 T 183/2001, a proto tresty z obou rozsudků byly ve vztahu souhrnnosti.
Z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 14. 11. 2001, sp. zn. 6 T 183/2001 je zřejmé, že obviněnému J. jím byl uložen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2, §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. 6 T 45/2001, který nabyl právní moci téhož dne. V posuzované trestní věci sp. zn. 6 T 231/2001 byl obviněný uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. dílem dokonaným a dílem nedokonaným podle §8 odst. 1 a §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil pěti útoky v období od 8. 4. 2001 do 3. 6. 2001. Mezníkem pro určení, zda jde či nejde o vztah souhrnnosti, je vyhlášení rozsudku ze dne 23. 4. 2001, a vzhledem k tomu, že trestná činnost v trestní věci sp. zn. 6 T 231/2001 byla dokonána dne 3. 6. 2001, je zřejmé, že přesáhla rozhodné datum 23. 4. 2001. Uložení souhrnného trestu k souhrnnému trestu v trestní věci sp. zn. 6 T 183/2001 nepřichází v úvahu, neboť nejde o vztah souhrnnosti, ale recidivu trestné činnosti.
Důsledkem uvedených pochybení byl posléze stav, kdy obviněnému byly postupně uloženy tresty obecně prospěšných prací v celkové výměře 800 hodin, a proto stížnost pro porušení zákona byla důvodně podána podle §266 odst. 2 tr. ř., neboť uložený trest v posuzované trestní věci je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost. Tento nepoměr je nutno konstatovat v případě každého trestu, který je uložen nad horní hranicí trestní sazby.
Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že o rozsudku Okresního soudu ve Frýdku –Místku ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 6 T 231/2001, a řízením, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §36, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. J. Podle §269 odst. 2 tr. ř. byl v napadeném rozsudku zrušen výrok o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí, která na zrušenou část rozsudku obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud poté podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Bude na samosoudci Okresního soudu ve Frýdku-Místku, aby v rámci nového rozhodování o trestu především respektoval ustanovení §36 tr. zák., ale především pak limitující ustanovení §273 tr. ř., které mu zakazuje zhoršit postavení obviněného, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného a pro další řízení tak platí zákaz reformationis in peius.
Pro úplnost je nutno připomenout ustanovení §270 odst. 4 tr. ř., podle něhož je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně 15. července 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á