ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.112.2003.1
sp. zn. 4 Tz 112/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 22. července 2003 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnost České republiky ve prospěch obviněného J. A., proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 11 T 122/2002, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 11 T 122/2002, byl obviněný J. A. uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru podle §249a odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že v době od 22. 9. 2001, kdy se měl dle dohody s majitelkou bytu vystěhovat, až do zahájení trestního stíhání dne 24. 4. 2002 v B., užíval podkrovní byt, jehož vlastníkem je jeho matka Bc. V. A., která k dalšímu užívání tohoto bytu nedala obžalovanému souhlas. Za to byl obviněnému J. A. uložen podle §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin, podle §45a odst. 1 tr. zák. byla obžalovanému uložena povinnost, aby během výkonu trestu uvolnil a předal k užívání předmětný podkrovní byt v B. na ul. B. jeho vlastníkovi, poškozené Bc. V. A. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Bc. V. A. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 11 T 122/2002, podala odvolání pouze poškozená Bc. V. A. Ve svém odvolání napadla výrok, kterým byla obžalovanému J. A. uložena povinnost, aby během výkonu trestu uvolnil a předal k užívání předmětný podkrovní byt v B. na ul. B. jeho vlastníkovi, poškozené Bc. V. A.
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2003, sp. zn. 5 To 135/2003, bylo odvolání poškozené Bc. V. A. podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto.
Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 11 T 122/2002, pokud jím byla obviněnému podle §45a odst. 1 tr. zák. uložena povinnost, aby během výkonu trestu uvolnil a předal k užívání předmětný podkrovní byt v B. na ul. B. jeho vlastníkovi, poškozené Bc. V. A., podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. A. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §45a odst. 1 tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti České republiky uvádí, že zákon byl porušen napadeným rozsudkem v ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. Podle tohoto ustanovení může soud uložit pachateli na dobu trestu i přiměřené omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v §26 odst. 4 tr. zák. směřující k tomu, aby vedl řádný život. Uvedená povinnost týkající se vyklizení a předání bytu uložená obviněnému napadeným rozsudkem přesahuje rámec těch omezení, která lze uložit ve smyslu §45a odst. 1 tr. zák. v rámci trestu obecně prospěšných prací i ve vztahu k §26 odst. 4 tr. zák. Omezením, kterému se měl obviněný podle napadeného rozsudku během uloženého trestu podrobit, byl obviněný podle ministra spravedlnosti poškozen.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti České republiky navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadenou částí rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 11 T 122/2002, byl porušen zákon v ustanovení §45a tr. zák. v neprospěch obviněného J. A. a aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadenou část rozsudku zrušil.
Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §274 tr. ř. v neveřejném zasedání přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, které napadené části rozhodnutí předcházelo, a dospěl k závěru, že není důvodná.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud společně s trestem obecně prospěšných prací uložit pachateli na dobu trestu i přiměřená omezení nebo přiměřené povinnosti uvedené v §26 odst. 4 tr. zák. směřující k tomu, aby vedl řádný život. Podstatou přiměřených omezení a přiměřených povinností jsou zásahy do svobody jednání a rozhodování pachatele po dobu výkonu trestu obecně prospěšných prací, omezení mohou mít formu zákazu určitého jednání (tedy formu povinnosti zdržet se určitého nežádoucího konání), povinnosti pak formu příkazu k pozitivnímu konání (tj. formu povinnosti něco vykonat). Pachateli lze zakázat jak konání, které je jinak nedovolené (zakázané právním řádem nebo rozhodnutím příslušného státního orgánu), tak konání, které je jinak právním řádem dovolené. Stejně tak předmětem příkazů může být jednak konání, které je obsahem povinnosti, kterou odsouzený již má (na základě právní normy rozhodnutí státního orgánu nebo jiné právní skutečnosti), a jednak konání, k němuž pachatel jinak povinen není.
Základním kriteriem, které omezuje možnost ukládání omezení nebo povinností směřujících k tomu, aby pachatel vedl řádný život, je kriterium jejich přiměřenosti. Přiměřenost se musí vztahovat především k zákonnému účelu takových omezení a povinností, tj. musí směřovat k tomu, aby odsouzený vedl řádný život. Půjde především o taková opatření, která umožní odstranění příčin, podmínek nebo příležitostí k opětovnému spáchání trestného činu, jehož se obviněný dopustil, působí tedy na odstranění kriminogenních faktorů ze života pachatele. Omezení a povinnosti musí být také přiměřené trestnému činu, jímž byl pachatel uznán vinným. Omezení a povinnosti, které nemají žádný vztah ke spáchanému trestnému činu, nelze uložit, ani kdyby jinak mohly přispět k převýchově odsouzeného.
V případě projednávané trestní věci byla obviněnému J. A. rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 11 T 122/2002, kterým byl uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru podle §249a odst. 1 tr. zák., uložena povinnost, aby během výkonu trestu uvolnil a předal k užívání předmětný podkrovní byt v B. na ul. B. jeho vlastníkovi, poškozené Bc. V. A.
Podle názoru Nejvyššího soudu nelze přisvědčit námitce ministra spravedlnosti, že by uložení takové povinnosti obviněnému J. A. přesahovalo rámec těch omezení, které lze uložit ve smyslu §45a odst. 1 tr. zák. v rámci trestu obecně prospěšných prací.
Povinnost uvolnit a předat podkrovní byt v B. na ul. B.jeho vlastníkovi, poškozené Bc. V. A., v daném případě směřuje k tomu, aby obviněný vedl řádný život, neboť směřuje k odstranění podmínek a příležitosti k opětovnému spáchání trestného činu, jehož se obviněný dopustil. Uložená povinnosti je také přiměřená trestnému činu, jímž byl obviněný J. A. uznán vinným, neboť jejím předmětem je uvolnění a předání právě toho bytu, jehož nezákonným užíváním obviněný J. A. spáchal trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytového prostoru podle §249a odst. 1 tr. zák.
Skutečnost, že se v daném případě jedná o povinnost, kterou by jinak byl obviněnému oprávněn uložit pouze soud v občanskoprávním řízení, nebrání uložení takové povinnosti podle §45a odst. 1 tr. zák. vedle trestu obecně prospěšných prací jako povinnosti směřující k tomu, aby obviněný vedl řádný život. Je třeba uvést, že uložení této povinnosti podle §45a odst. 1 tr. zák. má jinou funkci než uložení takové povinnosti v občanskoprávním řízení. Zatímco primárním účelem rozhodnutí v občanskoprávním řízení je jednoznačně formulovat a autoritativně stanovit povinnost obviněného podle předpisů občanského práva s možností vynutit takovou povinnost v rámci řízení o výkon rozhodnutí, má výrok podle §45a odst. 1 tr. zák. v první řadě zesílit výchovný účinek ukládaného trestu obecně prospěšných prací tím, že pod pohrůžkou přeměny trestu na trest odnětí svobody podněcuje pachatele ke splnění uložené povinnosti a vede jej tak k uznání a respektování zájmů trestných činem dotčených. Z uvedeného také vyplývá, že výrok podle §45a odst. 1 tr. zák. nenahrazuje rozhodnutí soudu v občanskoprávním řízení, sankcí, která hrozí za nesplnění uložené povinnosti je – jak již bylo uvedeno – možnost přeměny trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody.
V této souvislosti Nejvyšší soud dále uvádí, že jako přiměřená omezení směřující k tomu, aby obviněný vedl řádný život, bývají ukládány obdobné povinnosti, např. povinnost obviněného podle svých sil nahradit škodu způsobenou trestným činem či povinnost platit výživné, aniž by byla zpochybňována možnost uložení takových povinností podle §45a odst. 1 či §59 odst. 2 tr. zák.
Nejvyšší soud konečně dodává, že výrok rozsudku Městského soudu v Brně, kterým byla obviněnému J. A. uložena povinnost, aby během výkonu trestu uvolnil a předal k užívání předmětný podkrovní byt v B. na ul. B. jeho vlastníkovi, poškozené Bc. V. A., není na újmu této poškozené, stanovení takové povinnosti naopak posiluje právní postavení poškozené, neboť obviněného nutí k jednání v souladu s touto povinností pod sankcí možnosti přeměny trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody. Právo poškozené domáhat se vyklizení předmětného bytu v občanskoprávním řízení zůstává rozsudkem Městského soudu v Brně vydaným v trestním řízení nedotčena.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnost proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 11 T 122/2002, není důvodná, a proto ji podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. července 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří P á c a l