ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.145.2003.1
sp. zn. 4 Tz 145/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 22. října 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. M., proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 1 T 24/2003, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 1 T 24/2003, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. M.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu Praha-východ se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 6. 8. 2001, sp. zn. 1 T 295/2001, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 22. 6. 2001. Za to byl obviněnému J. M. podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §45 a §45a tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 26. 9. 2001.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 1. 2002, sp. zn. 37 T 197/2001, byl obviněný J. M. uznán vinným dalším trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 1. 8. a 2. 8. 2001. Za to byl obviněnému J. M. uložen podle §247 odst. 1, §35 odst. 2, §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1, odst. 2 tr. zák. souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 6. 8. 2001, sp. zn. 1 T 295/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému J. M. uložena povinnost nahradit škodu poškozenému P. Š. ve výši 3.610,- Kč, podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený P. Š. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Rozsudek nabyl právní moci dne 18. 6. 2002.
Trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 1 T 24/2003, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním ze dne 27. 3. 2003, za což mu byl podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. a §45 a §45a tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 28. 2. 2003.
Proti pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 1 T 24/2003, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. M. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §2 odst. 5 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že si Okresní soud Praha-východ při vydávání napadeného trestního příkazu neověřil, zda již dříve uložený trest obecně prospěšných prací byl vykonán, resp. zda byla vykonána alespoň jeho část. Tím bylo způsobeno, že souhrn trestů obecně prospěšných prací pravomocně nařízených obviněnému J. M. představuje 500 hodin, tedy přesahuje výměru stanovenou zákonem pro tento druh trestu.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. M. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
Podle §36 tr. zák. platí, že pokud soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od 50 do 400 hodin.
Výměra trestu je podle §36 tr. zák. limitována i tehdy, jestliže se postupně uloží více než dva tresty téhož druhu, pokud v době ukládání posledního z nich ještě nebyl zcela vykonán první nebo kterýkoli další z těchto trestů uložených před rozhodováním o posledním z nich. V takovém případě bude nutno přihlédnout k součtu všech předchozích dosud nevykonaných trestů (nebo jejich zbytků) stejného druhu, jaký má být opětovně ukládán.
V případě této trestní věci byl obviněný J. M. odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 1. 2002, sp. zn. 37 T 197/2001, k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, a následně byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 1 T 24/2003, opět k trestu obecně prospěšných prací, tentokrát ve výměře 150 hodin.
Jak vyplývá z vyjádření Probační a mediační služby, střediska P.-v., ze dne 6. 5. 2003, v době, kdy byl vydán napadený trestní příkaz, tj. ke dni 28. 2. 2003, obviněný J. M. ještě nezačal s výkonem trestu obecně prospěšných prací, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 1. 2002, sp. zn. 37 T 197/2001.
Za této situace je zřejmé, že trest obecně prospěšných prací uložený obviněnému J. M. trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 1 T 24/2003, ve výměře 150 hodin spolu s dosud nevykonanou částí dříve uloženého trestu obecně prospěšných prací, která činila 350 hodin, přesahoval o 100 hodin nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro trest obecně prospěšných prací, která je stanovena na 400 hodin.
Z uvedeného vyplývá, že Okresní soud Praha-východ trestním příkazem ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 1 T 24/2003, porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. ve výroku o ukládaném trestu obecně prospěšných prací ve vztahu k obviněnému J. M.
Z obsahu trestního spisu vedeného u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 1 T 24/2003 také vyplývá, že Okresní soud Praha-východ v této trestní věci neshromáždil všechny podklady potřebné pro rozhodnutí ve věci, a to zejména trestní spis Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 37 T 197/2001, týkající se předchozí trestné činnosti obviněného J. M.
Z uvedených skutečností je zřejmé, že Okresní soud Praha-východ nezjistil skutkový stav věci v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, důkazy chybně zhodnotil, v důsledku čehož byl napadeným trestním příkazem porušen zákon i v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v neprospěch obviněného J. M.
Podle §266 odst. 2 tr. ř. lze proti výroku o trestu stížnost pro porušení zákona podat jen tehdy, jestliže trest je ve zřejmém nepoměru k stupni nebezpečnosti činu pro společnost nebo k poměrům pachatele nebo jestliže uložený druh trestu je v zřejmém rozporu s účelem trestu.
Podle názoru Nejvyššího soudu je třeba překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu určitému pachateli zásadně považovat za uložení druhu trestu, který je v zřejmém rozporu s jeho účelem ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř.
Význam zákonných trestních sazeb spočívá mimo jiné v tom, že každá zákonná trestní sazba odpovídá stupni nebezpečnosti pro společnost, který je charakteristický pro trestné činy, pro které lze trest v dané trestní sazbě uložit, její rozmezí je přitom stanoveno tak, aby směřovala k naplnění účelu takto ukládaného trestu. K dosažení účelu trestu stanoveného trestním zákonem tedy musí být správně stanoven nejen druh trestu, ale i jeho výše, pouze správně stanovený trest v otázce druhu i výše vede k naplnění účelu trestu. Překročení horní hranice zákonné sazby některého druhu trestu uložením několika samostatných trestů tohoto druhu má proto za následek, že takto stanovený druh trestu zásadně nemůže splnit účel trestu, k jehož naplnění směřuje zákonem stanovená trestní sazba.
V daném případě je nepochybně trest obecně prospěšných prací, který spolu s dříve uloženým trestem téhož druhu přesahuje horní hranici zákonné trestní sazby o 100 hodin, v zřejmém rozporu s jeho účelem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 2. 2003, sp. zn. 1 T 24/2003, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., §36 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. v neprospěch obviněného J. M., podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, neboť výrok o vině v trestním příkazu nemůže sám o sobě zůstat pravomocný se zřetelem na důsledky případně podaného odporu proti výroku o trestu uvedené v §314g odst. 2 tr. ř. (podáním odporu se ruší celý trestní příkaz). Nejvyšší soud také zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené trestní příkazy obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Okresnímu soudu Praha-východ přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby rozhodl o trestu obviněného J. M. při respektování zákonných ustanovení pro ukládání trestu, včetně ustanovení §36 tr. zák. Nejvyšší soud v této souvislosti zdůrazňuje, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného J. M., a tedy ani k uložení přísnějšího trestu, neboť Nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného (§273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 22. října 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal