ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.15.2003.1
sp. zn. 4 Tz 15/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. března 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného J. Z., proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 2. 2002, čj. 3 T 65/2000-193, a rozhodl podle §268 odst. 2 a §270 odst. 2 tr. ř., takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 6. 2. 2002, čj. 3 T 65/2000-193, pokud jím nebyl zrušen výrok o trestu uloženém obviněnému rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2001, čj. 6 To 444/2001-165, a neobsahuje výrok o zrušení všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, ani odkaz na pravomocný výrok o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. obsažený v rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 13. 3. 2001, čj. 3 T 65/2000-123, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2001, čj. 6 To 444/2001-165, byl v ustanovení §35 odst. 1, odst. 2 tr. zák., porušen zákon v neprospěch obviněného J. Z.
Okresnímu soudu Plzeň-město se přikazuje, aby o chybějících výrocích rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 3. 2001, čj. 3 T 65/2000-123, byl obviněný J. Z. uznán vinným trestnými činy omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 16. 9. 2000 v době kolem 2.30 hod. v P., u domu přepadl M. Č., kterou chytil zezadu za vlasy a za pas a tahal ji k zemi, zakrýval ji rukou ústa a fyzicky ji bránil vstoupit do domu, kde přechodně bydlí, když v dalším jednání mu svým příchodem zabránil přítel M. Č. Mgr. D. N., (skutek ad 1.) a že dne 24. 6. 2000 v přesně nezjištěné době v P., v bytě při návštěvě V. K., odcizil ke škodě J. K., dámský prsten v hodnotě 4.500,- Kč, dámský prsten v hodnotě 1.425,- Kč, dámský prsten v hodnotě 1.710,- Kč, dámský prsten v hodnotě 1.325,- Kč, dámský prsten v hodnotě 1.040,- Kč a řetízek v hodnotě 3.600,- Kč, vše v celkové hodnotě 13.510,- Kč, kteréžto věci později prodal neznámé osobě a takto získané peníze použil pro svoji potřebu (skutek ad 2.). Za to byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu 18 měsíců odnětí svobody, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. za použití §58 odst. 1 tr. zák., za současného stanovení dohledu, podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Podle §60a odst. 3 tr. zák. bylo vedle toho obviněnému uloženo, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán nahradit J. K. způsobenou škodu ve výši 13.510,- Kč, když se zbytkem jejího nároku ji soud podle 229 odst. 2 tr. ř. odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Uvedený rozsudek však nenabyl právní moci v důsledku odvolání státního zástupce. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 17. října 2001, čj. 6 To 444/2001-165, z podnětu tohoto odvolání napadený rozsudek zrušil ve výroku pod bodem 1) a ve výroku o trestu. Poté 1. podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného J. Z., při nedotčeném výroku o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. odsoudil podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu 10 měsíců odnětí svobody, jehož výkon podle §58 odst. 1 písm. a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu 2 let.
2. Ohledně skutku pod bodem 1) výroku o vině napadeného rozsudku věc podle §259 odst. 1 tr. ř. vrátil soudu I. stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Na základě tohoto rozhodnutí ad 2. Okresní soud Plzeň-město projednal v potřebném rozsahu věc znovu v hlavním líčení a rozsudkem ze dne 6. 2. 2002, čj. 3 T 65/2000-193, uznal obviněného J. Z. vinným trestným činem omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák., spočívajícího v tom, že dne 16. 9. 2000 v době kolem 2.30 hod. v P., u domu přepadl M. Č., kterou chytil zezadu za vlasy a za pas a tahal ji k zemi, zakrýval ji rukou ústa a fyzicky ji tak bránil v samostatném pohybu a snažil se ji vtlačit do domu, kde poškozená bydlí, zabránit ji, aby za pomoci zvonků přivolala pomoc, když v dalším jednání mu svým příchodem zabránil přítel M. Č. Mgr. D. N. Za to jej pak podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. odsoudil k souhrnnému trestu 18 měsíců odnětí svobody, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, odst. 2 tr. zák. za použití §58 odst. 1 tr. zák. a za současného stanovení dohledu, podmíněně odložen na zkušební dobu tři a půl roku. Tento rozsudek nabyl právní moci dnem 28. 8. 2002.
Proti posledně uvedenému pravomocnému rozsudku Okresního soudu Plzeň – město podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. Z. stížnost pro porušení zákona. S odkazem na ustanovení §35 odst. 2 tr. zák. napadenému rozsudku vytýká, že při ukládání souhrnného trestu nezrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. 10. 2001, sp. zn. 6 To 444/2001, ve vztahu k němuž souhrnný trest ukládal. Byl tím v uvedeném ustanovení porušen zákon v neprospěch obviněného, neboť zůstal v platnosti výrok o trestu z citovaného rozsudku krajského soudu vedle nově uloženého souhrnného trestu. Navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu Plzeň – město ze dne 6. 2. 2002, sp. zn. 3 T 65/2000, byl porušen zákon v neprospěch obviněného J. Z. v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., aby napadený rozsudek podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o trestu a dále postupoval podle §270 odst. 1, popř. podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl ve vytýkaném směru porušen v neprospěch obviněného J. Z.
Podle §35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v §27 jako trest samostatný.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Uvedenými ustanoveními zákona se Okresní soud Plzeň- město při vydání napadeného rozsudku neřídil. V důsledku jeho pochybení, spočívajícího v tom, že podle §35 odst. 2, věty druhé, tr. zák. nezrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2001, čj. 6 To 444/2001-165, ve vztahu k němuž souhrnný trest ukládal a současně nezrušil i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, výrazně poškodil obviněného J. Z., protože ten by, při stávajícím znění zmíněných rozsudků, musel vykonat nejen nově uložený souhrnný trest, ale i krajským soudem dříve uložený samostatný trest za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 13. 3. 2001, čj. 3 T 65/2000-123, když tento výrok o vině zůstal rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2001, čj. 6 To 444/2001-165, nedotčen. V té souvislosti Nejvyšší soud poukazuje i na další nedostatek výroku o trestu napadeného rozsudku spočívající v tom, že v něm chybí jakýkoli odkaz na tento nedotčený výrok o vině, ačkoli právě podle něj byl souhrnný trest (správně) ukládán, když napadeným rozsudkem byl uznán vinným jenom trestným činem omezování osobní svobody podle §231 odst. 1 tr. zák., takže uložení trestu podle §247 odst. 2 tr. zák. (bez odkazu na rozsudek, jímž byl uznán vinným tímto trestným činem) postrádá logiku a činí výrok o trestu nesrozumitelným. Povinnost uvádět ve výroku o úhrnném či souhrnném trestu výrok o vině nenacházející se ve stejném rozsudku, podle něhož se však trest ukládá, vyplývá ze zásad o ukládání trestu za více trestných činů, obsažených v ustanovení §35 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
S poukazem na tato zjištění vyslovil Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem, pokud jím nebyl zrušen výrok o trestu uloženém obviněnému rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2001, čj. 6 To 444/2001-165, a neobsahuje výrok o zrušení všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, ani odkaz na pravomocný výrok o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, odst. 2 tr. zák. obsažený v rozsudku Okresního soudu Plzeň – město ze dne 13. 3. 2001, čj. 3 T 65/2000-123, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 17. října 2001, čj. 6 To 444/2001-165, byl v ustanovení §35 odst. 1, odst. 2 tr. zák., porušen zákon v neprospěch obviněného J. Z. Na rozdíl od návrhu obsaženého ve stížnosti pro porušení zákona však Nejvyšší soud nepovažoval za nutné zrušit výrok o trestu napadeného rozsudku, neboť ten v zásadě, pokud jde o jeho obsah, není nesprávný, nýbrž toliko neúplný. Právu bude učiněno zadost, jestliže Okresní soud Plzeň – město v souladu s pokyny obsaženými v tomto rozsudku doplní svůj rozsudek ze dne 6. 2. 2002 o chybějící výroky, což se mu tímto podle §270 odst. 3 tr. ř. přikazuje. Dále se okresnímu soudu připomíná, že je vázán právním názorem, který vyslovil ve věci Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 19. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k