ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.164.2003.1
sp. zn. 4 Tz 164/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2003 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného D. B., t. č. ve výkonu trestu ve věznici v B. – B., proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 12 T 213/2001, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 12 T 213/2001, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36, §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného D. B.
Napadený trestní příkaz se zrušuje v celém rozsahu.
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Městskému soudu v Brně se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný D. B. byl trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 12 T 213/2001, který nabyl právní moci dne 11. 4. 2002, uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil v přesně nezjištěnou dobu od 1. 2. do 16. 2. 2001 v B. na svém pracovišti v H. B. ke škodě svého zaměstnavatele P. B., a. s. tak, že postupně odnesl a odprodal neznámým osobám jemu svěřené pracovní nářadí a inventární majetek, a to bourací kladivo Hillti, barevný televizor Contec, barevný televizor Tensai, dláto do bouracího kladiva, vrták do bouracího kladiva, motorovou pilu Stihl, kotoučovou pilu Black and Decker, pilový list, stolovou brusku, křovinořez, příklepovou vrtačku Narex, úhelník, kufřík na měřící přístroj, horolezeckou soupravu a osoušeč rukou, čímž svému zaměstnavateli P. B., a. s., se sídlem B., způsobil škodu ve výši 12 000,- Kč.
Za to byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin.
Dále byl obviněný zavázán k povinnosti uhradit poškozené společnosti P. B., a. s., B., škodu ve výši 12 000,- Kč a se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla poškozená společnost odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Obviněný D. B. byl dále rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 5 T 331/2000, uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1, 3 tr. zák., trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil tím, že:
1. V období od měsíce června 1999 do měsíce srpna 2000 v B. ani jinde řádně nepřispíval na výživu své nezletilé dcery T. D., ačkoliv na základě zákona o rodině, jakož i na základě pravomocného rozsudku Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 17. 4. 1998, sp. zn. Nc 549/98, je povinen přispívat na její výživu částkou 1 000,- Kč měsíčně k rukám matky Z. D., přičemž na výživném dluží za uvedené období Z. D. částku 9 716,- Kč a dále dluží částku 5 084,- Kč Okresnímu úřadu F. – M., který přispíval na výživu nezletilé T. D. do výše životního minima, neboť příjem rodiny Z. D. se v žalovaném období pohyboval po hranicí životního minima.
2. Dne 4. 10. 2000 v době kolem 20.00 hod. v B. pěstí rozbil skleněnou výplň výlohy herny J. C. a majiteli herny společnosti L., s. r. o. B., tak způsobil škodu ve výši 9 765,- Kč.
Za to byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin.
Podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. podal ministr spravedlnosti k Nejvyššímu soudu České republiky stížnosti pro porušení zákona ve prospěch obviněného D. B., a to proti trestnímu příkazu Městského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 12 T 213/2001. Tímto trestním příkazem byl podle ministra spravedlnosti porušen zákon v neprospěch obviněného D. B. v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. ve vztahu k ustanovením §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
Městskému soudu v Brně bylo totiž v době rozhodování v trestní věci sp. zn. 12 T 213/2001 známo, že obviněnému D. B. byl již rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 3. 2001, sp. zn. 5 T 331/2000, jenž nabyl právní moci dne 26. 3. 2001, uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin, z něhož obviněný vykonal pouze 62 hodin, a přesto uložil obviněnému napadeným trestním příkazem další trest obecně prospěšných prací v rozsahu 400 hodin.
Dále bylo podle názoru stěžovatele nutné, aby trestní věc Městského soudu v Brně sp. zn. 12 T 213/2001 byla řešena uložením souhrnného trestu, neboť trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. byl obviněným spáchán v době od 1. 2. do 16. 2. 2001, tedy ještě před vynesením rozsudku v trestní věci Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 331/2000, tj. před datem 26. 3. 2001. Vzhledem k tomu, že trestní věc sp. zn. 5 T 331/2000 byla rozhodnuta rozsudkem, nebylo možné trestní věc téhož soudu sp. zn. 12 T 213/2001 řešit trestním příkazem. V důsledku shora uvedených pochybení pokládá stěžovatel uložené tresty za ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a ve zřejmém rozporu s účelem trestu.
V závěru podané stížnosti ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 12 T 213/2001 a v řízení, které mu předcházelo, byl porušen zákon v neprospěch obviněného D. B. v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. ve vztahu k ustanovením §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a současně zrušil případná další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž dojde zrušením, pozbudou podkladu a poté aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Podle §314e odst. 5 tr. ř. má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou trestním zákonem pro tento druh trestu. Je-li jedním z těchto trestů výjimečný trest odnětí svobody nad patnáct do dvaceti pěti let, rozumí se takovou nejvyšší výměrou doba dvaceti pěti let.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. věty první může soud uložit trest obecně prospěšných prací pachateli ve výměře od 50 do 400 hodin.
Z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 331/2000 vyplynulo, že tato trestní věc byla po podání obžaloby nejprve městským soudem řešena vydáním trestního příkazu ze dne 24. 1. 2001, který byl obviněnému D. B. doručen dne 6. 2. 2001, s tím, že obviněný D. B. podal proti tomuto trestnímu příkazu odpor. Ve věci posléze proběhlo hlavní líčení, v jehož závěru byl vydán odsuzující rozsudek ze dne 26. 3. 2001, který nabyl právní moci téhož dne. Zjištění této skutečnosti neuvedené ve stížnosti pro porušení zákona mělo zásadní vliv na posouzení vzájemného vztahu trestných činů v trestních věcech sp. zn. 5 T 331/2000 a sp. zn. 12 T 213/2001.
Podle názoru Nejvyššího soudu se u posuzovaných jednání obviněného D. B. nejedná o souběh trestných činů, jak tvrdí stížnost pro porušení zákona, nýbrž o recidivu. To proto, že trestní příkaz má stejnou povahu jako odsuzující rozsudek (viz §314e odst. 5 tr. ř.), přičemž účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému, byť na základě včas podaného odporu došlo k jeho zrušení, pokud v dalším řízení skončila věc pravomocným odsouzením pachatele. Uložení souhrnného trestu, jak požadovala stížnost pro porušení zákona, by připadalo v úvahu pouze u trestného činu, který byl spáchán dříve, než byl v tomto konkrétním případě obviněnému doručen trestní příkaz ve věci sp. zn. 5 T 331/2000. To se v uvedeném případě nestalo, neboť ve věci sp. zn. 12 T 213/2001 obviněný páchal trestnou činnost v období od 1. 2. do 16. 2. 2001 a trestní příkaz v trestní věci sp. zn. 5 T 331/2000 byl obviněnému doručen dne 6. 2. 2001. Jestliže tedy obviněný páchal další trestný čin i po vyhlášení tohoto prvního odsuzujícího rozhodnutí, byť bylo později zrušeno v důsledku podaného odporu, a následně byl v téže věci vyhlášen odsuzující rozsudek, kterému spáchání tohoto dalšího trestného činu předcházelo, nejde o souběh trestných činů, ale o jejich recidivu, a proto je v takovém případě uložení souhrnného trestu vyloučeno. ( Srov. rozhodnutí č. 41/1968, č. 52/1971, č. 29/2000 Sb. rozh. tr., a též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 247/2001). Obviněnému tak byl zcela správně ve věci sp. zn. 12 T 213/2001 uložen samostatný trest.
Vzhledem k výše uvedenému považoval Nejvyšší soud i další související námitku stěžovatele o nutnosti řešit trestní věc sp. zn. 12 T 213/2001 rozsudkem, a nikoli trestním příkazem za bezpředmětnou.
Z opisu rejstříku trestů obviněného D. B. založeného ve spise Městského soudu v Brně, sp. zn. 12 T 213/2001, na č. l. 38 spisu bylo dřívější odsouzení obviněného k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin Městským soudem v Brně pod sp. zn. 5 T 331/2000 zřejmé a rovněž vyplývalo z lustra i z odůvodnění podané obžaloby na č. l. 26 – 28 spisu. Tuto skutečnost však městský soud ponechal bez povšimnutí, když neověřil, kolik hodin z tohoto trestu obecně prospěšných prací má obviněný k datu rozhodování v trestní věci sp. zn. 12 T 213/2001 vykonáno.
Nejvyšší soud zjistil, že výkon trestu obecně prospěšných prací v trestní věci sp. zn. 5 T 331/2000 byl obviněnému nařízen usnesením Městského soudu v Brně ze dne 5. 9. 2001 téže spisové značky. Ze zprávy Probační a mediační služby střediska B. ze dne 2. 1. 2002 na č. l. 76 spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 5 T 331/2000 vyplynulo, že obviněný D. B. měl k tomuto datu vykonáno 50 hodin obecně prospěšných prací s tím, že v posledním sledovaném měsíci trest nevykonával, ačkoliv byl k jeho řádnému výkonu písemně vyzýván. Ze zpráv na č. l. 77 spisu ze dne 4. 4. 2002 a na č. l. 79 spisu ze dne 3. 7. 2002 je zřejmé, že se na výše popsaných skutečnostech k tomuto datu nic nezměnilo. V souhrnné zprávě ze dne 30. 9. 2002 se uvádí, že obviněný z uloženého trestu obecně prospěšných prací celkem vykonal pouze 62 hodin, přičemž další kontakt se s ním nepodařilo navázat. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 24. 4. 2003 sp. zn. 5 T 331/2000 pak bylo rozhodnuto o přeměně zbytku trestu obecně prospěšných prací v trvání 288 hodin na 144 dnů trestu odnětí svobody, k jehož výkonu byl obviněný zařazen do věznice s dozorem.
Je tedy prokazatelné, že v daném případě došlo k porušení ustanovení §36 tr. zák. ve spojení s ustanovením §45a odst. 1 tr. zák., neboť v důsledku postupného uložení dvou trestů obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin a 400 hodin, když z prvního z nich bylo v době ukládání druhého trestu vykonáno pouze 50 hodin, byla překročena nejvyšší dovolená výměra pro tento druh trestu podle §45a odst. 1 tr. zák., jíž je nutné respektovat i tehdy, je-li obviněnému ukládán trest obecně prospěšných prací a předchozí trest tohoto druhu uložený dřívějším rozhodnutím nebyl zčásti nebo zcela vykonán. Na tomto konstatování nemůže nic změnit ani pozdější rozhodnutí o přeměně nevykonané části trestu obecně prospěšných prací na trest odnětí svobody.
K vytýkanému pochybení pak došlo proto, že Městský soud v Brně postupoval při ukládání trestu na základě neúplně zjištěného skutkového stavu a nesprávného hodnocení důkazů (viz §2 odst. 5, 6 tr. ř.).
Nejvyšší soud proto na základě shora uvedených zjištění podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2002, sp. zn. 12 T 213/2001, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo, též v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., v neprospěch obviněného D. B. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud tento trestní příkaz v celém rozsahu zrušil včetně všech dalších rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Městskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To znamená, že tento soud ve věci znovu meritorně rozhodne v intencích rozsudku Nejvyššího soudu. Musí mít přitom na paměti, že podle §273 tr. ř. v novém řízení nemůže dojít ke změně v neprospěch obviněného. Podle §270 odst. 4 tr. ř. je městský soud vázán právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil, a je povinen provést nařízené procesní úkony.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. prosince 2003
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec