ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.182.2003.1
sp. zn. 4 Tz 182/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 9. prosince 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. H., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 4. 2000, sp. zn. 4 T 254/2000, a podle §268 odst. 2, §269 ods. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 4. 2000, sp. zn. 4 T 254/2000, a řízením, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §36 a 45a odst. 1 tr. zák., §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. a §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného K. H.
Napadený trestní příkaz se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Trutnově se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Samosoudkyně Okresního soudu v Trutnově vydala dne 28. 4. 2000, pod sp. zn. 4 T 254/2000, trestní příkaz, jímž byl obviněný K. H. uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 2 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. Uvedených trestných činů se dopustil tím, že dne 20. 10. 1999 kolem 23.30 hod. v T. v klubu O. pod vlivem alkoholu vulgárně napadal servírku Š. S., kterou dále udeřil pěstí do obličeje a způsobil jí těžké zhmoždění hlavy a obličeje vpravo, otřes mozku prvního až druhého stupně s pracovní neschopností do 1. 11. 1999, během níž byla poškozená omezena v obvyklém způsobu života, zejména bolestí hlavy, závratěmi, otokem a hematomem v pravé části obličeje, přičemž poškodil i dvířka baru, čímž majiteli objektu R. S. způsobil škodu ve výši 2.930,- Kč.
Obviněnému byl uložen v sazbě §221 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák, §45 odst. 1, 2 a §45a odst. 1 tr. zák. úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře dvěstě hodin.
Trestní příkaz byl doručen obviněnému dne 9. 5. 2000, státnímu zástupci dne 4. 5. 2000, a protože ani jedna z osob oprávněných podat proti rozhodnutí odpor tak v zákonné osmidenní lhůtě neučinila, nabyl trestní příkaz právní moci dne 18. 5. 2000.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného K. H. stížnost pro porušení zákona. Namítá v ní, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
Ministr spravedlnosti poukázal na trestní příkaz Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 12. 1998, sp. zn. 4 T 684/98, jímž byl obviněnému pro trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestný čin útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře čtyřista hodin. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 1. 1999. V době, kdy samosoudkyně vydala trestní příkaz, který je nyní napadán stížností pro porušení zákona, obviněný předchozí uložený trest obecně prospěšných prací nevykonal. Obviněnému tak byl uložen trest obecně prospěšných prací v celkové výměře šestset hodin, ač zákon připouští maximální výměru pro tento druh trestu čtyřista hodin.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v namítaném rozsahu v neprospěch obviněného K. H., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. toto rozhodnutí zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §45a odst. 1 tr. zák. může soud uložit trest obecně prospěšných prací ve výměře od padesáti do čtyřset hodin.
Ustanovení §36 tr. zák. přikazuje soudu, aby v případě, že odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl dřívějším rozsudkem uložený trest vykonán, a ukládá-li mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Nejvyšší soud zjistil, že těmito zákonnými ustanoveními se samosoudkyně Okresního soudu v Trutnově důsledně neřídila.
Základním pochybením, které zatížilo řízení i správnost výroku o trestu, byl nedostatek zjištění o předchozích odsouzeních obviněného. Samosoudkyně Okresního soudu Trutnov nevyhodnotila poznatek získaný z opisu rejstříku trestů o odsouzení obviněného z roku 1998, a spis Okresního soudu Trutnov, sp. zn. 4 T 684/98, v němž sama rozhodovala, si nevyžádala, aby zjistila, zda trest obecně prospěšných prací ve výměře čtyřista hodin obviněný vykonal zcela či zčásti, a pokud jen částečně, v jakém rozsahu. Pouze od tohoto zjištění se pak mohla odvíjet úvaha o možnosti uložit znovu trest obecně prospěšných prací a jeho výměře. Pokud by samosoudkyně měla spis Okresního soudu Trutnov sp. zn. 4 T 684/98 k dispozici, zjistila by, že v době, kdy hodlala v další trestní věci obviněného uložit opětně tento druh trestu, neměl obviněný K. H. z předchozího trestu odpracovánu ani jednu hodinu (viz čl. 64, 65 spisu Okresního soudu Trutnov sp. zn. 4 T 684/98), ač byl povinen tento trest vykonat nejpozději do 19. 3. 2000. Ostatně jak je zřejmé ze zprávy probační úřednice Probační a mediační služby České republiky, středisko T. ze dne 5. 5. 2002, z tohoto trestu odpracoval obviněný k tomuto datu pouhé 44,5 hodiny.
Je třeba konstatovat, že samosoudkyně Okresního soudu Trutnov nedostála povinnosti, jež jí vyplývala z ustanovení §2 odst. 5 tr. ř., dle něhož je povinna zjistit skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který byl nezbytný pro její rozhodnutí. Pod pojem zjištění skutkového stavu je třeba zahrnout i zjištění o osobě obviněného z hlediska úvah pro stanovení odpovídajícího druhu trestu a stanovení jeho správné výměry. Tento nedostatek byl také zásadní překážkou pro to, aby samosoudkyně ve věci vydala trestní příkaz, když předpokladem pro jeho vydání je právě skutečnost, že skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.
Nejvyšší soud v posuzované trestní věci shledal naplnění zákonných podmínek ve smyslu §266 odst. 2 tr. ř., kdy trest je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, co je nutno konstatovat vždy, je-li trest uložen nad horní hranicí zákonné trestní sazby.
Vzhledem k argumentaci výše uvedené pak Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 4. 2000, sp. zn. 4 T 254/2000, a řízením, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák, §2 odst. 5, odst. 6 a §314e odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného K. H. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil v celém rozsahu, stejně jako i rozhodnutí, která na zrušený trestní příkaz obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Trutnově, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Samosoudkyně Okresního soudu v Trutnově doplní dokazování tak, že si opatří spis téhož soudu sp. zn. 4 T 684/98, a aktuální zprávu Probační a mediační služby České republiky, středisko T., aby zjistila v jakém rozsahu obviněný vykonal trest obecně prospěšných prací uložených trestním příkazem vydaným v této trestní věci. Pokud obviněný vykonal pouze oněch 44,5 hodiny, nemůže znovu tento trest uložit, a to vzhledem k pevně stanovené spodní hranici trestu obecně prospěšných prací uvedené v ustanovení §45a odst. 1 tr. zák., která činí padesát hodin. V případě, že obviněný již vykonal z uloženého trestu alespoň padesát hodin, bude moci nově uložit tento druh trestu v minimální výměře. V každém případě je však významně omezena ustanovením §273 tr. ř., dle něhož nemůže novým rozhodnutím dojít ke zhoršení postavení obviněného – zákaz reformationis in peius.
Podle §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. prosince 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á