ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.19.2003.1
sp. zn. 4 Tz 19/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 2. dubna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného O. K., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1, ze dne 8. 2. 2002, čj. 4 T 26/2002-40, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 2. 2002, čj. 4 T 26/2002-40, byl v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného O. K.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 1 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 2. 2002, čj. 4 T 26/2002-40, byl obviněný O. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 7. 2. 2002 v 19.40 hod. v P., v obchodním domě T. S., odcizil láhev vodky zn. S. v hodnotě 255,- Kč, navzdory tomu, že dne 8. 1. 2002 vykonal trest odnětí svobody, který mu byl uložen za trestný čin krádeže trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 14. 2. 2001, sp. zn. 1 T 8/2001. Trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 1 nabyl právní moci dnem 22. 2. 2002, když proti němu nebyl v zákonné lhůtě podán odpor.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného O. K. Obvodnímu soudu vytýká, že napadeným trestním příkazem byla překročena maximálně přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací, která je podle §45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin. Dokládá to tím, že trestním příkazem Obvodního soudu pro prahu 9 ze dne 16. ledna 2002, čj. 2 T 11/2002-23, jímž byl obviněný O. K. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., byl odsouzen k trestu obecně prospěšných prací rovněž ve výměře 400 hodin. S poukazem na ustanovení §36 věty první tr. zák. uvedl, že tento trest obecně prospěšných prací ke dni vydání napadeného trestního příkazu obviněný ani částečně nevykonal, a tak došlo k překročení maximální výměry pro tento druh trestu a tím k porušení tohoto ustanovení v neprospěch obviněného. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. 2. 2002, čj. 4 T 26/2002-40, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §36 a §45a tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák., trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Obvodní soud pro Prahu 1 při vydání trestního příkazu ze dne 8. 2. 2002, čj. 4 T 26/2002-40, neřídil. Při jeho vydání již existoval trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. ledna 2002, čj. 2 T 11/2002-23, kterým byl obviněnému O. K. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Ze zprávy P. a m. s. ČR pro P. ze dne 4. 7. 2002, která je založena v trestním spise Obvodního soudu pro Prahu 9, sp. zn. 2 T 11/2002 (č. l. 39) vyplývá, že výkon tohoto trestu nebyl obviněnému O. K. ani nařízen. Obvodní soud pro Prahu 1 tudíž nezjistil, což mu nelze vzhledem ke krátkosti doby, která uplynula od vydání trestního příkazu Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. ledna 2002 příliš vytýkat, existenci tohoto odsouzení a při vyměřování trestu k tomuto trestnímu příkazu nepřihlédl. Tím však došlo až k dvojnásobnému překročení nejvyšší výměry, povolené zákonem pro tento druh trestu. V důsledku toho jde o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a stížnost pro porušení zákona byla shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl objektivně porušen zákon v neprospěch obviněného O. K. v ustanovení §36 a §45a tr. zák., a v řízení, které jeho vydání předcházelo, tj. v činnosti soudce, jenž ve smyslu §314e odst. 1 tr. ř. je povinen zkoumat, zda skutkový stav je spolehlivě prokázán, a to i z hlediska volby a uložení trestu, též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Poté Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz, jakož i na něj všechna obsahově navazující rozhodnutí, zrušil v celém rozsahu.
V souladu s tímto výrokem pak Nejvyšší soud Obvodnímu soudu pro Prahu 1 podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o návrhu Obvodní státního zastupitelství pro Prahu 1 ze dne 8. 2. 2002, sp. zn. 2 Zk 46/2002, na potrestání obviněného O. K. Při novém rozhodování bude nutno vzít zřetel na citovaný trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. ledna 2002, čj. 2 T 11/2002-23, přičemž obviněnému O. K., bude-li opět shledán vinným, bude nutno uložit trest za dodržení zásady uvedené v ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se Obvodnímu soudu pro Prahu 1 zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Pro úplnost Nejvyšší soud upozorňuje na další nedostatek napadeného trestního příkazu, který v kontextu vysloveného porušení zákona má již jen okrajový význam, spočívající v tom, že ve výroku o trestu není uvedeno ustanovení §247 odst. 1 tr. zák., podle něhož měl být trest správně uložen (nikoli podle §45 odst. 1 tr. zák.), samozřejmě však s přihlédnutím k ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. (srovnej náležitosti trestního příkazu uvedené v §314f odst. 1 písm. d/ tr. ř. pokud jde o výroky o vině a trestu).
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 2. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj Malik