ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.23.2003.1
sp. zn. 4 Tz 23/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 26. března 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného L. S., proti trestnímu příkazu Okresního soudu v Tachově ze dne 10. 2. 2000, čj. 2 T 287/99-37, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Trestním příkazem Okresního soudu v Tachově ze dne 10. 2. 2000, čj. 2 T 287/99-37, byl v ustanovení §36 tr. zák. a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného L. S.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Tachově se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Tachově ze dne 10. 2. 2000, čj. 2 T 287/99-37, byl obviněný L. S. uznán vinným trestným činem zanedbání povinné výživy podle 213 odst. 1 tr. zák. na tom skutkovém základě, že v období od ledna 1999 do 3. 11. 1999, s výjimkou měsíců března, dubna a května 1999, neplnil řádně svou vyživovací povinnost na nezletilou dceru J. S., bytem u matky J. S. v A., stanovenou mu rozsudkem Okresního soudu v Chebu sp. zn. 10 C 59/96, podle něhož měl platit 1.000,- Kč výživného k rukám matky do každého 15. dne v měsíci předem, přičemž za uvedené období činí jeho dluh na výživném 8.000,- Kč. Za to byl odsouzen podle 213 odst. 1 tr. zák. s použitím §45 odst. 1, odst. 2 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Trestní příkaz nabyl právní moci dne
24. 2. 2000, když proti němu nebyl podán oprávněnými osobami odpor.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného L. S. Okresnímu soudu vytýká, že napadeným trestním příkazem byla překročena maximálně přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací, která je podle §45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin. Uvedenou skutečnost dokládá pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 6. 1999, sp. zn. 2 T 103/99, jímž byl obviněný L. S. uznán vinným trestným činem krádeže ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 a §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 (správně 300) hodin. K tomu dodal, že obviněný nastoupil výkon tohoto trestu až dne 17. 4. 2000 (tedy po vydání napadeného trestního příkazu) a do 31. 4. 2000 (zřejmě do 30. 4. 2000) vykonal jen 93 hodin. Z toho je zřejmé, že obviněný v době právní moci trestního příkazu Okresního soudu v Tachově ze dne 10. 2. 2000 sp. zn. 2 T 103/99 (správně 2 T 287/99) dosud výkon trestu obecně prospěšných prací, uloženého mu samosoudcem Okresního soudu v Příbrami nenastoupil, a tudíž měl vykonat tresty obecně prospěšných prací v úhrnné výměře 550 hodin, když s ohledem na znění ustanovení §§45a odst. 1 a 36 tr. zák. mu bylo uloženo o 150 hodin více než je zákonem dovoleno. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Tachově ze dne 10. 2. 2000, sp. zn. 2 T 287/99, byl v neprospěch obviněného L. S. porušen zákon v ustanovení §36 tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil, včetně všech obsahově navazujících rozhodnutí a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř., účinného do 31. 12. 2001, orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §36 tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu.
Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák., trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Okresní soud v Tachově při vydání trestního příkazu ze dne 10. 2. 2000, čj. 2 T 287/99-37, neřídil. Při jeho vydání již totiž existoval trestní příkaz Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 6. 1999, sp. zn. 2 T 103/99, jímž byl obviněnému L. S. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, což vyplývalo, jak z opisu rejstříku trestů na č. l. 30, tak z podané obžaloby. Pokud by si byl Okresní soud v Tachově vyžádal uvedený trestní spis Okresního soudu v Příbrami, jak byl ostatně povinen, zjistil by, že trest obecně prospěšných prací, uložený mu tímto soudem, nebyl do dne vydání napadeného trestního příkazu ani jen zčásti vykonán. Jak se později ukázalo, obviněný z trestu 300 hodin obecně prospěšných prací, uložených mu Okresním soudem v Příbrami, vůbec vykonal jen 93 hodin, a to až v době od 17. do 30. 4. 2000.
Pokud Okresní soud v Tachově uložil obviněnému L. S. dalších 250 hodin obecně prospěšných prací, bez zjištění, zda dříve uložený trest obecně prospěšných prací byl již vykonán, nesplnil především povinnost vyplývající z ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když požadavek na řádné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, se nepochybně vztahuje i na prověření osoby obviněného, včetně jeho kriminální minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu a překročením povolené výměry trestu přímo porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. Vzhledem k tomu, že takto uložený trest je nutno vždy posuzovat jako trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, byla stížnost pro porušení zákona shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněného L. S. v ustanovení §36 tr. zák., a v řízení, které jeho vydání předcházelo, tj. v činnosti soudce, jenž ve smyslu §314e odst. 1 tr. ř. je povinen zkoumat, zda skutkový stav je spolehlivě prokázán, a to i z hlediska volby a uložení trestu, též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Poté Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz, jakož i na něj všechna obsahově navazující rozhodnutí, zrušil v celém rozsahu. V tomto směru se odkazuje na R 56/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž bylo vysvětleno, že je-li trestní příkaz zatížen vadou, v důsledku níž se jako institut s povahou odsuzujícího rozsudku stal nezákonným a je třeba jej proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit, je nutno v případě, kdy nápravu lze zjednat jen pokračováním v řízení, jej zrušit celý, i když zjištěná vada dopadá pouze na správnost výroku o trestu (v daném případě trest obecně prospěšných prací).
V souladu s tímto výrokem pak Nejvyšší soud Okresnímu soudu v Tachově podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o obžalobě Okresního státního zastupitelství v Tachově ze dne 14. prosince 1999, sp. zn. Zt 1387/99. Při novém rozhodování bude nutno vzít zřetel na citovaný trestní příkaz Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 6. 1999, čj. 2 T 103/99-101, přičemž obviněnému L. S., bude-li opět shledán vinným, bude nutno uložit trest za dodržení zásady uvedené v ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se okresnímu soudu zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 26. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k