ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.26.2003.1
sp. zn. 4 Tz 26/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 10. dubna 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného Ing. V. K., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 2. 1999, sp. zn. Nt 5/99, a podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 2. 1999, sp. zn. Nt 5/99, a řízením, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §69 odst. 1 písm. c) a §70 odst. 2, odst. 3 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného Ing. V. K.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 2. 1994, sp. zn. 22 T 103/93, byl Ing. V. K. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., jehož se podle bodu 1) výroku rozsudku dopustil tím, že dne 17. 8. 1993 kolem 22. 05 hod. řídil osobní automobil zn. škoda Forman V. ulicí ve směru z centra města a na křižovatce s ulicí U K. řádně nesledoval situaci v silničním provozu a zachytil zleva přicházejícího chodce V. M., který utrpěl tříštivou dvouetážovou zlomeninu pravého bérce a pohmoždění měkkých tkání s předpokládanou dobou léčení jednoho roku. Dále byl uznán v bodě 2) výroku rozsudku vinným trestným činem neposkytnutí pomoci podle §208 tr. zák., jehož se dopustil tím, že dne 17. 8. 1993 kolem 22. 05 hod. v P. jako řidič osobního automobilu poté, co na křižovatce ulic V. a U K. zachytil chodce V. M., z místa nehody bez zastavení ujel, aniž těžce zraněnému poskytl nebo zajistil potřebnou pomoc nebo událost ohlásil orgánům Policie ČR.
Za to mu byl v sazbě §208 tr. zák. uložen za použití §35 odst. 1 tr. tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm.a) a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let.
Proti tomuto rozsudku podal odvolání obviněný i státní zástupce. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 3. 5. 1994, sp. zn. 6 To 181/94, tak, že z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o vině pod bodem 1) a ve výroku o trestu, a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. sám učinil nové rozhodnutí, jímž jednání obviněného pod bodem 1) při stejném popisu skutku právně kvalifikoval jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1, odst. 2 tr. zák., a vzhledem k nezměněnému výroku o vině pod bodem 2) rozsudku soudu I. stupně obviněnému nově uložil v sazbě §224 odst. 2 tr. zák. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Pro výkon tohoto trestu obviněného zařadil podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §49 odst. 1 tr. zák. uložil také trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti roků. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 1. 1995, sp. zn. Pp 203/94, které nabylo právní moci téhož dne, byl obviněný Ing. V. K. podle §61 odst. 1 písm. a) tr. zák. podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody, který vykonával na základě shora citovaných rozsudků, a podle §63 odst. 1 tr. zák. mu byla stanovena zkušební doba v trvání jednoho roku.
K žádosti obviněného rozhodl Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 1. 11. 1996, sp. zn. Nt 136/96, že se podle §61 odst. 2 tr. zák. podmíněně upouští od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel, a podle §63 odst. 2 tr. zák. byla stanovena zkušební doba v trvání pěti roků. Toto usnesení nabylo právní moci dne 1. 11. 1996.
Poté týž obvodní soud usnesením ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. Nt 136/96, vydal usnesení, jímž podle §64 odst. 1 tr. zák. rozhodl, že obviněný Ing. V. K. vykoná zbytek trestu zákazu činnosti, který mu byl uložen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 2. 1994, sp. zn. 22 T 103/93, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 1994, sp. zn. 6 To 181/94, neboť se ve zkušební době dopustil závažného dopravního přestupku, za který mu byla uložena pokuta ve výši 11 500,- Kč a zákaz řízení motorových vozidel na dobu čtyř měsíců.
Obvodní soud pro Prahu 3 vydal dne 5. 2. 1999 usnesení pod sp. zn. Nt 5/99, jímž k žádosti obviněného rozhodl podle §69 odst. 1 písm. c) tr. zák., že se odsouzení Ing. V. K. z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 17. 2. 1994, sp. zn. 22 T 103/93, zahlazuje. Toto usnesení nabylo právní moci dne 20. 2. 1999.
Proti posledně citovanému rozhodnutí podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného Ing. V. K. Uvádí, že jím byl porušen zákon v ustanoveních §2 odst. 5 tr. ř. a §69 odst. 1 písm. c) a §70 odst. 2 tr. zák. ve prospěch obviněného.
Obvodní soud pro Prahu 3 nemohl rozhodnout o zahlazení odsouzení obviněného, neboť mu v tom bránilo ustanovení §70 odst. 2 tr. zák., podle kterého bylo-li pachateli uloženo více trestů vedle sebe, nelze odsouzení zahladit, dokud neuplyne doba pro zahlazení toho trestu, k jehož zahlazení stanoví dobu nejdelší.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v namítaném rozsahu ve prospěch obviněného Ing. V. K.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Ustanovení §69 odst. 1 písm. c) tr. zák. umožňuje soudu zahladit odsouzení, vedl-li odsouzený po výkonu anebo po promlčení jeho výkonu řádný život nepřetržitě po dobu nejméně tří let, jde-li o odsouzení k trestu odnětí svobody nepřevyšujícímu jeden rok, k trestu propadnutí majetku, k trestu vyhoštění nebo trestu zákazu pobytu, nebo peněžitému trestu za úmyslný trestný čin.
Podle §70 odst. 2 tr. ř. bylo-li pachateli uloženo více trestů vedle sebe, nelze odsouzení zahladit, dokud neuplyne doba pro zahlazení toho trestu, k jehož zahlazení tento zákon stanoví dobu nejdelší. Podle §70 odst. 3 tr. zák. se ustanovení odstavce 2 užije přiměřeně na případ, že pachateli bylo uloženo vedle sebe více trestů, stran kterých může podle tohoto zákona nastat účinek, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.
Nejvyšší soud konstatuje, že těmito zákonnými ustanoveními se Obvodní soud pro Prahu 3 důsledně neřídil. Obviněný Ing. V. K. podal dne 22. 1. 1999 žádost o zahlazení odsouzení. Obvodní soud pro Prahu 3 vyžádal nový opis rejstříků trestů, z něhož zjistil, že obviněný byl odsouzen Obvodním soudem pro Prahu 2 dne 7. 2. 1994, sp. zn. 22 T 103/93 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 3. 5. 1994, sp. zn. 6 To 181/94 k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Z výkonu tohoto trestu byl na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 1. 1995, sp. zn. Pp 203/94, podmíněně propuštěn, přičemž ve zkušební době podmíněného propuštění se podle §64 odst. 3 tr. zák. osvědčil. Podle citovaného ustanovení se má za to, že u podmíněně propuštěného byl trest vykonán dnem, kdy došlo k podmíněnému propuštění, v posuzovaném případě pak dnem 4. 1. 1995. Obvodní soud pro Prahu 3 tak odvíjel své úvahy o tom, zda odsouzení zahladit či nikoli od tohoto data, a v situaci, kdy reference o chování odsouzeného z bydliště byly příznivé, a obviněný nebyl znovu odsouzen pro úmyslnou či nedbalostní trestnou činnost, rozhodl o zahlazení odsouzení podle §69 odst. 1 písm. c) tr. zák. V citovaném rozhodnutí však nebyla zohledněna okolnost, že obviněnému byl mimo trest odnětí svobody uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu pěti roků. V době, kdy Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodoval o zahlazení odsouzení, vyplývalo z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 1. 11. 1996, sp. zn. Nt 136/96, že u obviněného sice bylo od výkonu zbytku trestu zákazu činnosti podle §61 odst. 2 tr. zák. podmíněně upuštěno, avšak byla stanovena zkušební doba v trvání pěti let. Vzhledem k tomu, že usnesení nabylo právní moci téhož dne a stanovená zkušební doba tak trvala do 1. 11. 1002, měl Obvodní soud pro Prahu 3 zkoumat, zda jsou splněny i zákonné podmínky §70 odst. 2, 3 tr. zák. Okolnost, že v tomto směru neučinil žádná skutková zjištění, která by k objasnění existence či neexistence těchto zákonných podmínek vedla, je zřejmá jednak z obsahu vyžádaných zpráv o chování obviněného, z referátu soudce při nařízení veřejného zasedání, z něhož je zřejmé, že spis Obvodního soudu pro Prahu 3 sp. zn. Nt 136/96 nevyžádal a z obsahu protokolu o veřejném zasedání dne 1. 11. 1996, z něhož vyplývá, že důkaz tímto spisem, ale ani přečtením opisu rejstříku trestů, neprovedl. Obvodní soud pro Prahu 2 tak nezjistil skutkový stav v rozsahu, který byl nezbytný pro jeho rozhodnutí, jak je povinen podle §2 odst. 5 tr. ř. a důsledkem tohoto neúplně zjištěného skutkového stavu bylo poté i vadné hodnocení provedených důkazů.
Pro úplnost je třeba konstatovat, že rozhodnutí o zahlazení odsouzení by nebylo možné učinit ani v současné době, neboť jak citováno výše, usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 2. 2002, sp. zn. Nt 136/96, bylo podle §64 odst. 1 tr. zák. rozhodnuto o výkonu zbytku trestu zákazu činnosti, neboť obviněný se ve zkušební době dopustil dne 22. 4. 2001 dopravního přestupku, za který mu byla uložena ve správním řízení pokuta ve výši 11 500,- Kč a zákaz řízení motorových vozidel na dobu čtyř měsíců. Toto usnesení nabylo právní moci dne 30. 3. 2002, a vzhledem k tomu, že v době rozhodování v této věci zbývalo vykonat trest zákazu činnosti ve výměře dva roky, jeden měsíc a devatenáct dní, bude obviněný trest zákazu činnosti vykonávat až do 19. 5. 2004.
Vzhledem k výše uvedeným zjištěním Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 5. 2. 1999, sp. zn. Nt 5/99, a řízením, které mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanoveních §69 odst. 1 písm. c) a §70 odst. 2, 3 tr. zák. a §2 odst. 5, 6 tr. ř. ve prospěch obviněného Ing. V. K. Vzhledem k tomu, že zákon byl porušen ve prospěch obviněného, Nejvyšší soud toto porušení zákona vyslovil pouze tzv. akademickým výrokem.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. dubna 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á