ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.28.2003.1
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 15. dubna 2003 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. P., proti rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 3 T 170/2001 a podle §268 ost. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 3 T 170/2001, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6, §36 odst. 4 tr. ř. a §36, §45a odst. 1 tr. zák., v neprospěch obviněného V. P.
Napadený rozsudek, jakož i jemu předcházející řízení, se zrušují .
Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Kolíně se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný V. P. ještě jako mladistvý byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 2 T 346/2001 pro trestný krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil třemi útoky ve dnech 27. 6. a 29. 6. 1999 k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin. Zároveň byly učiněny výroky o náhradě škody. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 17. 12. 2001 a právní moci nabyl dne 28. 12. 2001.
Dalším trestním příkazem téhož soudu ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 2 T 421/2001, byl obviněný V. P. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák., který spáchal jednáním ve dnech 5. 8. a 30. 9. 2001. Za to byl odsouzen k souhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, a zároveň byl zrušen trestní příkaz Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 2 T 346/2001 (správně měl být zrušen pouze jeho výrok o trestu), jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, která touto změnou pozbyla podkladu. Rozhodnuto bylo i o nárocích poškozené na náhradu škody. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 4. 2. 2002 a právní moci nabyl dne 13. 2. 2002.
Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. 2. 2002, sp. zn. 3 T 170/2001, byl obviněný V. P. odsouzen pro trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák., dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jichž se dopustil řadou jednání v době od 4. 7. do 20. 7. 2001. Za to mu byl uložen úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin, dále mu bylo uloženo ambulantní ochranné protitoxikomanické léčení a rozhodnuto bylo i o náhradě škody. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 2. 3. 2002.
Proti posledně citovanému rozsudku Okresního soudu v Kolíně podal ministr spravedlnosti podle §266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného V. P. V této vytýká, že tímto rozsudkem byl porušen zákon v ustanoveních §35 odst. 2, §36, §37a, §45a odst. 1 tr. zák. a §2 odst. 5 a §36 odst. 4 tr. ř. Konkrétně se jedná o to, že obviněnému bylo napadeným rozsudkem mj. uloženo ochranné protitoxikomanické léčení, aniž byl v hlavním líčení zastoupen obhájcem. Dále to, že rozhodnuto bylo samostatným výrokem o vině a trestu, ačkoli obviněnému měl být ve vztahu k jeho odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 2 T 421/2001 uložen společný trest a zároveň bylo třeba aplikovat i ustanovení o uložení souhrnného trestu vůči jeho odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 2 T 346/2001. Taktéž uloženým trestem 400 hodin obecně prospěšných prací došlo k překročení maximální hranice stanovené pro výměru tohoto druhu trestu vzhledem k tomu, že obviněný byl ke stejnému druhu a výměře trestu již dříve odsouzen a dosud z něj nic nevykonal.
V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vytýkané porušení zákona vyslovil, napadený rozsudek podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil a poté postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly stížností pro porušení zákona napadeny, Nejvyšší soud přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž byla podána stížnost pro porušení zákona.
Stížnost pro porušení zákona byla podána důvodně.
V prvé řadě je nutné konstatovat, že ačkoli ve věci byl na obviněného zpracován znalecký psychiatrický posudek, v němž znalci ve svých závěrech doporučili, aby obviněnému bylo soudem uloženo ochranné ambulantní protitoxikomanické léčení, okresní soud v hlavním líčení konaném dne 7. 2. 2002 rozhodl o zrušení ustanoveného obhájce obviněného Mgr. R. B. Hlavní líčení se pak konalo, aniž by obviněný V. P. v něm byl zastoupen obhájcem a vydaným rozsudkem obviněnému bylo uloženo výše uvedené ochranné léčení. Takovýto postup ale byl v příkrém rozporu s ustanovením §36 odst. 4 tr. ř., podle něhož obviněný musí mít obhájce též v hlavním líčení, v němž se rozhoduje o uložení ochranného léčení s výjimkou ochranného léčení protialkoholního.
Další pochybení okresního soudu spočívalo v nevyžádání novějšího opisu rejstříku trestů na obviněného, když ten, který byl založen v trestním spise, pocházel ze září 2001 a tudíž neobsahoval odsouzení obviněného na základě trestního příkazu Okresního soudu v Nymburce ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 2 T 346/2001. Okresní soud též neprověřoval, zda proti obviněnému není paralelně vedeno ještě jiné trestní stíhání. Nezjistil tak, že obviněný V. P. byl odsouzen, byť v té době ještě nepravomocně, trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 2 T 421/2001 pro jednání, které s jednáním, jež bylo předmětem u něj podané obžaloby, tvořilo jediný pokračující skutek naplňující zákonné znaky trestného činu krádeže. Šlo celkově o jednání spáchaná v době od 4. 7. 2001 do 30. 9. 2001, aniž by během této doby bylo pro kterékoli z nich V. P. sděleno obvinění. To se pak stalo až dne 1. 10. 2001. Vzhledem k tomu, že se v daném případě jednalo o pokračující trestný čin krádeže, mělo být Okresním soudem v Kolíně postupováno při respektování ustanovení §12 odst. 12 tr. ř. podle §37a tr. zák., upravujícího ukládání společného trestu za pokračování v trestném činu, to celé ale za předpokladu, že mělo být nejprve vyčkáno nabytí právní moci trestního příkazu Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. 2 T 421/2001, k čemuž došlo až dne 13. 2. 2002.
Kromě uložení společného trestu za pokračující trestný čin zde ale přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu, neboť skutek spáchaný ve dnech 27. 6. a 29. 6. 1999, za nějž byl obviněný V. P. původně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. 2 T 346/2001, tvořil s pokračujícím skutkem spáchaným v období od 4. 7. 2001 do 30. 9. 2001 vícečinný souběh (rozhodující datum zde bylo 17. 12. 2001, kdy byl obviněnému doručen citovaný trestní příkaz Okresního soudu v Nymburce) a za vše tak měl být obviněnému uložen jediný trest ve smyslu §35 odst. 2 tr. zák.
Lze proto uzavřít, že v tomto přezkoumávaném případě Okresní soud v Kolíně nepostupoval v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř., když neprovedl všechny potřebné důkazy a nezjistil tak ani skutkový stav, jenž by mu umožnil správně rozhodnout o vině a trestu. Ačkoliv měl obviněnému V. P. za souběh trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák a trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. dílem dokonaný, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. uložit trest, jenž by byl zároveň trestem společným a souhrnným, rozhodl ve svém rozsudku ze dne 7. 2. 2002 samostatnými výroky o vině a trestu. Uložením trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin pak porušil i ustanovení §36 tr. zák. ve spojení s ustanovením §45a odst. 1 tr. zák. Tato ustanovení upravují nejvyšší možnou výměru trestu, která je u trestu obecně prospěšných prací 400 hodin. Tuto je nutné respektovat i v případech, je-li obviněnému opakovaně ukládán tento druh trestu, ačkoli předchozí uložený trest obecně prospěšných prací dosud nebyl zcela vykonán. V daném případě se ale stalo, že Okresní soud v Kolíně obviněnému uložil 400 hodin trestu obecně prospěšných prací ačkoli stejný druh a výměru tohoto trestu měl uložen trestním příkazem Okresního soudu Nymburce ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 2 T 421/2001, a tento trest neměl ani částečně vykonán.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. výše uvedená porušení zákona, k nimž došlo v neprospěch obviněného, vyslovil. Podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Okresního soudu v Kolíně v celém rozsahu zrušil, včetně předchozího řízení, které se u tohoto soudu konalo. Dále zrušil všechna další rozhodnutí, která na zrušený rozsudek obsahově navazovala, pokud touto změnou pozbyla svého podkladu. Poté podle §270 odst. 1 tr. ř. věc přikázal Okresnímu soudu v Kolíně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. To jinými slovy znamená, že ve věci bude provedeno nové hlavní líčení, ve kterém obviněného V. P. bude zastupovat obhájce. Nově vydaný rozsudek ve svých výrocích o vině a trestu musí respektovat právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto rozhodnutí (viz §270 odst. 4 tr. ř.). Okresní soud musí mít též na paměti, že v novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného, a to včetně druhu ukládaného trestu (viz §273 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec