ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.29.2003.1
sp. zn. 4 Tz 29/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 1. dubna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Juraje Malika a JUDr. Danuše Novotné stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného K. D., t. č. ve výkonu vazby ve Vazební věznici v L., proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 40 Nt 1825/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 40 Nt 1825/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §146a odst. 1 písm. a) a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného K. D.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Krajskému soudu v Ústí nad Labem se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 2 KZv 118/98, bylo podle §71 odst. 4 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný K. D., stíhaný pro trestný čin zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby podle §148 odst. 1, odst. 3 tr. zák. a pro trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák., se z důvodů uvedených v §67 písm. a) tr. ř. ponechává nadále ve vazbě.
Proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 2 KZv 118/98, podal stížnost obviněný K. D. sám i prostřednictvím svého obhájce JUDr. T. Š.
Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 40 Nt 1825/2002, byla stížnost obviněného K. D. podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Proti usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 40 Nt 1825/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného K. D. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §§146a odst. 1 písm. a), §147 odst. 1 a §148 odst. 1 písm. c) tr. ř.
V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti uvádí, že stížnost obviněného do rozhodnutí státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem byla se spisovým materiálem předložena k rozhodnutí Okresnímu soudu v Ústí nad Labem s ohledem na ustanovení §26 odst. 1 tr. ř., podle kterého je k provádění úkonů v přípravném řízení příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Okresní soud v Ústí nad Labem následně o stížnosti věcně rozhodl. Takový postup však v konkrétní věci vycházel z mylného právního názoru a byl v rozporu se zákonem. Z příslušných ustanovení trestního řádu totiž vyplývá, že o dalším trvání vazby v přípravném řízení podle §71 odst. 4 tr. ř. rozhoduje státní zástupce, nikoliv soud, a jedná se proto o úkon státního zástupce a nikoliv soudu; nepřichází proto v úvahu aplikace ustanovení §26 tr. ř., které jinak upravuje příslušnost soudu k provedení úkonů v přípravném řízení. Pro založení příslušnosti soudu k úkonům v přípravném řízení podle §26 tr. ř. je nutnou podmínkou návrh státního zástupce, tedy úkon směřující k vydání budoucího rozhodnutí. Za návrh nelze považovat rozhodnutí státního zástupce, které má být soudem přezkoumáno na podkladě opravného prostředku. Ustanovení §26 tr. ř. lze proto aplikovat jen v případech, kdy státní zástupce v přípravném řízení sám nemůže úkon provést, ale musí jeho provedení navrhnout soudu. Rozhodnutí o dalším trvání vazby v přípravném řízení podle §71 odst. 4 tr. ř. je však v kompetenci státního zástupce; ten proto nemusí vydání takového rozhodnutí navrhovat soudu, a také z toho důvodu se v řízení o stížnosti proti naznačenému usnesení státního zástupce neaplikuje ustanovení §26 tr. ř. Pro určení příslušnosti soudu, který rozhoduje o stížnosti podané proti usnesení, jímž státní zástupce rozhodl podle §71 odst. 4 tr. ř. o dalším trvání vazby, je směrodatné ustanovení §146a tr. ř. Tímto soudem je soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené usnesení vydal. Jde o soud, s jehož obvodem působnosti je totožný obvod působnosti státního zástupce, proti jehož usnesení stížnost směřuje. To znamená, že o stížnosti proti usnesení okresního státního zástupce rozhoduje odpovídající okresní soud a o stížnosti proti usnesení krajského státního zástupce odpovídající krajský soud. Z hlediska ustanovení §146a odst. 1 písm. a) tr. ř. nepřichází v úvahu, aby okresní soud rozhodoval o stížnosti proti usnesení krajského státního zástupce, i když obvod působnosti okresního soudu jinak spadá do obvodu působnosti krajského státního zástupce.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 40 Nt 1825/2002, byl porušen zákon v neprospěch obviněného K. D. ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 nebo podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud České republiky podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.
V případě projednávané trestní věci rozhodl státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 2 KZv 118/98, podle §71 odst. 4 tr. ř. o dalším trvání vazby obviněného K. D. tím způsobem, že jej ponechal nadále ve vazbě.
Podle §73b odst. 2 tr. ř. rozhoduje o dalším trvání vazby obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce. V tomto ustanovení je po novele trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. novým způsobem rozdělena pravomoc k rozhodování o dalším trvání vazby podle §71 tr. ř. V přípravném řízení nyní rozhoduje o dalším trvání vazby státní zástupce, nikoli soud. Proti usnesení státního zástupce o trvání vazby, a to jak proti rozhodnutí o ponechání obviněného ve vazbě, tak i proti rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby na svobodu, lze podat opravný prostředek, kterým je stížnost. O stížnosti proti takovému usnesení rozhoduje soud, jehož příslušnost je vymezena v ustanovení §146a odst. 1 tr. ř., tedy soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který napadené rozhodnutí vydal. Musí přitom jít o soud, jehož obvod působnosti je totožný s obvodem působnosti státního zástupce, o jehož usnesení jde, to znamená, že o stížnosti proti usnesení okresního státního zástupce rozhoduje místně odpovídající okresní soud a že o stížnosti proti usnesení krajského státního zástupce rozhoduje místně odpovídající krajský soud.
V uvedeném případě naopak nepřichází v úvahu postup podle ustanovení §26 tr. ř., ve kterém je stanovena příslušnost soudu k úkonům v přípravném řízení tím způsobem, že k provádění úkonů v přípravném řízení je příslušný okresní soud, v jehož obvodě je činný státní zástupce, který podal příslušný návrh. Za takový návrh (tj. úkon směřující k vydání budoucího rozhodnutí) nelze pochopitelně považovat rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby podle §71 tr. ř., stejně tak nelze považovat rozhodování soudu o stížnosti proti rozhodnutí státního zástupce o dalším trvání vazby za úkon přípravného řízení ve smyslu ustanovení §26 tr. ř.
Uvedené názory a závěry, ke kterým Nejvyšší soud dospěl, jsou v souladu s publikovanou judikaturou (rozhodnutí publikované pod č. 14/1995 Sb. rozh. trest.).
Z výše uvedených skutečností vyplývá, že v případě projednávané trestní věci byl podle §146a odst. 1 tr. ř. k projednání a rozhodnutí o stížnosti obviněného K. D. proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 2 KZv 118/98, příslušný Krajský soud v Ústí nad Labem, nikoli Okresní soud v Ústí nad Labem. Řízení u Okresního soudu v Ústí nad Labem o stížnosti obviněného K. D. proti citovanému usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem proto proběhlo v rozporu se zákonem, v rozporu se zákonem bylo vydáno i usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 40 Nt 1825/2002, kterým byla stížnost obviněného K. D. zamítnuta.
Uvedeným postupem Okresního soudu v Ústí nad Labem bylo současně porušeno i právo obviněného K. D. na zákonného soudce zakotvené v čl. 38. odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které garantuje každému právo, aby jeho věc byla projednána před soudem, jehož příslušnost je stanovena v souladu se zákonem.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 40 Nt 1825/2002, byl porušen zákon v ustanovení §146a odst. 1 a §148 odst. 1. písm. c) tr. ř. v neprospěch obviněného K. D. Nejvyšší soud dále zrušil podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Za takovéto obsahově navazující rozhodnutí nelze považovat rozhodnutí o vazbě obviněného K. D. učiněná po podání obžaloby.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo přikázáno Krajskému soudu v Ústí nad Labem, jako soudu příslušnému podle §146a odst. 1 tr. ř., aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, tedy aby rozhodl o stížnosti obviněného K. D. proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem ze dne 13. 11. 2002, sp. zn. 2 KZv 118/98.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 1. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal