ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.33.2003.1
sp. zn. 4 Tz 33/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 25. března 2003 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 8. 2002, sp. zn. 6 To 452/2002, v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 8 T 70/2002 a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost pro porušení zákona z a m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný P. Ch. byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 8 T 17/99, pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu 300 hodin obecně prospěšných prací. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody. Trestní příkaz byl obviněnému doručen 26. 2. 2002, právní moci nabyl 4. 4. 2002. Trestné činnosti se odsouzený dopustil v noci ze 14. na 15. 12. 1998. Dále byl odsouzen trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 5 T 10/2001, pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. k trestu 350 hodin obecně prospěšných prací. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody. Trestní příkaz byl doručen obviněnému 16. 9. 2002, právní moci nabyl 25. 9. 2002. Trestné činnosti se odsouzený dopustil 7. 7. 1999. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 8 T 70/2002, byl obviněný P. Ch. odsouzen pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody na 8 měsíců s výkonem ve věznici s ostrahou, současně byl zrušen podle §35 odst. 2 tr. zák. výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 8 T 17/99. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody. Trestné činnosti se dopustil 26. 9. 1999. Odvolání obviněného bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 8. 2002, sp. zn. 6 To 452/2002.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 8. 2002, sp. zn. 6 To 452/2002, podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného P. Ch. stížnost pro porušení zákona. Vytkl v ní, že zákon byl porušen v ustanovení §256 tr. ř. a v §35 odst. 2 tr. zák. v neprospěch obviněného P. Ch. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona poukázal ministr spravedlnosti na to, že obviněný se trestné činnosti, která byla předmětem jeho postihu v trestních věcech vedených u Okresního soudu v Plzni-městě pod sp. zn. 5 T 10/2001 a 8 T 70/2000 dopustil před 26. 2. 2002, kdy mu byl doručen trestní příkaz Okresního soudu v Plzni-městě ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 8 T 17/99. Měl mu být tedy uložen jediný souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák. Okresní soud v Plzni-městě správně ve výroku o trestu v rozsudku ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 8 T 70/2000, zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Plzni-městě ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 8 T 17/99, protože byly splněny podmínky pro aplikaci §35 odst. 2 tr. zák. Nemohl zahrnout do výroku o vině i trest uložený trestním příkazem tohoto soudu ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 5 T 10/2001, protože o jeho existenci nevěděl. Krajský soud při projednávání odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Plzni-městě ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 8 T 70/2000, však o této skutečnosti věděl. V rámci přípravy odvolacího líčení dne 12. 8. 2002 si vyžádal dodatečné předložení spisů Okresního soudu v Plzni-městě, sp. zn. 3 T 30/96, 8 T 17/99 a 5 T 10/2001 s tím, že v tomto případě, není-li řízení dosud skončeno, postačí zpráva o stavu věci. Okresní soud v Plzni-městě sdělil 5. 8. 2002, že věc sp. zn. 5 T 10/2001 není dosud v právní moci (str. 66 spisu 8 T 70/2000). Krajský soud tedy při veřejném zasedání 12. 8. 2002 věděl, že probíhá proti obviněnému další soudní řízení. Tuto skutečnost nevzal v úvahu při svém rozhodování o správnosti výroku o trestu okresního soudu, výrok o trestu v rozsudku napadeném odvoláním obviněného potvrdil jako zákonný, ačkoliv správně v něm měla být zohledněna skutečnost, že podmínky §35 odst. 2 tr. zák. jsou splněny i v případě odsouzení obviněného trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 5 T 10/2001.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil porušení zákona ve vytýkaném směru, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení, jakož i výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §274 tr. ř. v neveřejném zasedání přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost výroku rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení, které napadené části rozhodnutí předcházelo, a zjistil, že stížnost pro porušení zákona není důvodná.
Nelze přisvědčit názoru vyslovenému ve stížnosti pro porušení zákona, že napadeným usnesením Krajského soudu v Plzni nemělo být zamítnuto odvolání obviněného P. Ch., pokud bylo podáno i proti výroku o trestu rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 8 T 70/2000, a že tímto rozsudkem měl být obviněnému P. Ch. uložen i souhrnný trest podle §35 odst. 2 tr. zák., za současného zrušení výroku o trestu uvedeného v trestním příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 5 T 10/2001, a to včetně dalších rozhodnutí na tento výroku obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný P. Ch. se sice trestné činnosti, za níž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 8 T 70/2000, dopustil 26. 9. 1999, tedy před tím, než mu byl dne 16. 9. 2002 doručen zmíněný trestní příkaz. Krajský soud v Plzni však rozhodoval dne 12. 8. 2002, tedy před doručením trestního příkazu obviněnému dne 16. 9. 2002. Až tímto dnem doručení trestního příkazu Okresního soudu Plzeň-město, sp. zn. 5 T 10/2001, nastávají podle §314e odst. 5 tr. ř. u trestního příkazu účinky spojení s vyhlášením rozsudku (trestní příkaz nabývá povahy odsuzujícího rozsudku). Při rozhodování Krajského soudu v Plzni tedy nebyla splněna zákonná podmínka uvedena v §35 odst. 2 tr. zák. pro ukládání souhrnného trestu – vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudem prvního stupně za jiný trestný čin spáchaný v souběhu. Krajský soud v Plzni proto neporušil zákon, pokud odvolání obviněného P. Ch. podané proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 8 T 70/2000, napadeným usnesením podle §256 tr. ř. zamítl. Mohl sice s rozhodnutím vyčkat do doručení a nabytí právní moci předmětného trestního příkazu a uložit souhrnný trest, takovou povinnost mu však neukládá žádné zákonné ustanovení.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že stížnost pro porušení zákona by mohla být podána proti trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 26. 4. 2002, sp. zn. 5 T 10/2001, který byl obviněnému P. Ch. doručen 16. 9. 2002, neboť po dni vyhlášení napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Plzni 12. 8. 2002 neměl být tento trestní příkaz doručován obviněnému P. Ch., nýbrž mělo být ve věci nařízeno hlavní líčení a ukládán podle §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest při zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 5. 2002, sp. zn. 8 T 70/2000. Při podání takové stížnosti pro porušení zákona by musela být bedlivě vážena její přípustnost podle §266 odst. 2 tr. ř. z pohledu zveřejnění judikatury (č. 22/1998 Sb. rozhod. trest.).
Nejvyšší soud tedy na základě výše uvedených zjištění dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je nedůvodná, a proto ji podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. března 2003
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Pácal