ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.34.2003.1
sp. zn. 4 Tz 34/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 17. dubna 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 11 To 375/2002, a podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 11 To 375/2002, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních §254 odst. 1, §256 a §134 odst. 2 tr. ř. a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §125 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného J. M.
Napadené usnesení se zrušuje .
Zrušuje se též rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 2 T 26/2002, jakož i všechna další rozhodnutí, jež na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák., jehož se dopustil tím, že v přesně nezjištěné době od jara 1998 nejméně do měsíce října 2001 v Ch., okres M. B., pohlavně zneužíval nezl. A. Ř., a to tak, že ji osahával na prsou a genitáliích a později s ní měl v několika případech pohlavní styk přesto, že věděl, kolik je poškozené let. Za to mu byl v sazbě §242 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání patnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti měsíců. Podle §72 odst. 1 tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné ambulantní sexuologické léčení.
Proti rozsudku soudu I. stupně podali odvolání obviněný a státní zástupce. Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl usnesením dne 31. 10. 2002, sp. zn. 11 To 375/2002, tak, že obě odvolání jako nedůvodná podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. M. Namítá, že tímto rozhodnutím byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1 a §256 tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. v neprospěch obviněného.
Ministr spravedlnosti v mimořádném opravném prostředku především poukázal na podstatné rozpory ve výpovědích nezl. A. Ř., jimiž se soudy obou stupňů nezabývaly a řádně nevypořádaly. Soud I. stupně v odůvodnění rozsudku neobjasnil z čeho dovodil, že mezi obviněným a nezl. poškozenou došlo k pohlavnímu styku. Není rovněž zřejmé z jakých důkazů vycházel při konstatování, že k pohlavnímu zneužívání nezletilé A. Ř. docházelo i poté, co v lednu 2001 vyšlo vše najevo, a kdy se o tom dověděli rodiče poškozené, přičemž soud I. stupně vzal za prokázáno, že obviněný v pohlavním zneužívání nezletilé měl pokračovat až do října 2001. Mezi výpověďmi nezletilé poškozené a ostatními svědky tak existovaly zásadní rozpory ohledně doby, po níž se měl obviněný trestné činnosti dopouštět, aniž se soudy obou stupňů s těmito rozpory vypořádaly. Nezletilá poškozená nadto v jedné ze svých výpovědí uvedla, že měla být opakovaně znásilněna jistým O., aniž tento údaj byl jakkoli prověřován, dále se svědkyni O. H. svěřila, že měla pohlavní styk s dalším mužem, se kterým se seznámila v plaveckém kroužku. Vzhledem k závěru gynekoložky, která nezletilou poškozenou vyšetřila dne 2. 4. 2002, je zřejmé, že nezl. A. Ř. již měla zřejmě opakovaný pohlavní styk. Obviněný však pohlavní styk s poškozenou popřel, a tak měla být okolnost o možných pohlavních stycích nezl. s jiným mužem řádně a náležitě prošetřena, což se nestalo. Skutková věta výroku o vině ohledně doby páchání trestné činnosti a počtu pohlavních styků nemá oporu v provedeném dokazování a pochybnosti, které v rámci dokazování vznikly, nebyly odstraněny, a to přesto, že skutková věta v rozsudku, která je součástí výroku o vině obviněného, musí být podložena provedenými a soudem zhodnocenými důkazy.
Krajský soud v Praze řádně nesplnil svou přezkumnou povinnosti dle §254 odst. 1 tr. ř., neboť dospěl k nesprávnému závěru, že ve věci byly provedeny všechny důkazy. Dále konstatoval, že byť se soud I. stupně řádně s rozpory ve výpovědích nezl. poškozené nevypořádal, závěr o pohlavním zneužívání nezl. poškozené obviněným je správný. Rozpory ve výpovědích svědků a tím pochybnost o jejich věrohodnosti odvolací soud vůbec nezjistil. I odvolací soud bez dalšího uvěřil tvrzení nezl. poškozené, že byla obviněným pohlavně zneužívána formou soulože, aniž pro tento závěr existovaly jednoznačné důkazy. Z dosud provedených důkazů vyplývá pouze to, že obviněný nejméně v jednom případě pravděpodobně v lednu 2001 jiným způsobem poškozenou pohlavně zneužil. Rozhodnutí soudů obou stupňů jsou nesprávná, neboť při procesu získávání důkazů došlo k porušení zákona v neprospěch obviněného a tento vadný postup řízení měl vliv i na správnost rozhodnutí.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením Krajského soudu v Praze byl zákon v neprospěch obviněného J. M. porušen v namítaném rozsahu, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. toto usnesení, rozsudek soudu I. stupně a na obě rozhodnutí obsahově navazující rozhodnutí zrušil, a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nímž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §254 odst. 1 tr. ř. nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nejsou odvoláním vytýkány, odvolací soud přihlíží, jen pokud mají vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno odvolání.
Podle §256 tr. ř. odvolací soud odvolání zamítne, shledá-li, že není důvodné.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnosti uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Je třeba konstatovat, že uvedenými zákonnými ustanoveními se odvolací soud důsledně neřídil a svým procesním postupem se s nimi dostal do rozporu, zejména pokud jde o aplikaci ustanovení §254 odst. 1 a §256 tr. ř., obdobně tak soud nalézací, pokud jde o splnění povinnosti vyplývající z ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. Písemná rozhodnutí soudů obou stupňů jsou v příkrém rozporu se zákonnými požadavky, jež stanoví co má obsahovat písemně vyhotovený rozsudek a usnesení. Ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. požaduje, aby soud v rozsudku, pokud obsahuje odůvodnění, stručně vyložil, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel, jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Nejvyšší soud zjistil, že rozsudek soudu I. stupně zmíněným zákonným požadavkům nekonvenuje, neboť obsahuje pouze taxativní výčet důkazů, které byly před tímto soudem provedeny, a byť si jednotlivé důkazy vzájemně odporují, případně byť jednotliví svědkové vypovídali o stejných okolnostech v různých fázích řízení zcela odlišně, soud I. stupně tyto rozpory nikterak nehodnotil a blíže se jimi nezabýval. Soud I. stupně rovněž zcela rezignoval na povinnost vyložit své právní úvahy v otázce viny a trestu, takže rozsudek je v tomto ohledu nepřezkoumatelný. Obdobně poté soud odvolací měl povinnost, jež vyplývá z ustanovení §134 odst. 2 tr. ř. uvést skutečnosti, které byly vzaty za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se rozhodující orgán řídil při hodnocení provedených důkazů, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. I písemné vyhotovení usnesení odvolacího soudu je s těmito zákonnými požadavky v kolizi, neboť odvolací soud na jedné straně sice důvodně konstatuje výše popsané nedostatky rozsudku soudu I. stupně, poukazuje na důkazy nepodložené přesvědčení nalézacího soudu o pohlavních stycích obviněného s nezl. poškozenou, konstatuje existenci zásadních rozporů mezi jednotlivými důkazy v obecné poloze, avšak na druhé straně sám tyto nedostatky nejenže neodstranil, ale i jeho rozhodnutí trpí stejnými vadami z hlediska nemožnosti přezkoumat jeho úvahy ve smyslu již citovaného ustanovení §134 odst. 2 tr. ř., neboť je neobsahuje.
Soudy obou stupňů vzaly za prokázané, že obviněný se protiprávního jednání vůči nezl. poškozené Ř. dopouštěl v době od jara 1998 do nejméně měsíce října 2001, když ji jednak osahával na prsou a přirození, jednak s ní měl v několika případech pohlavní styk. Důkazy, které byly provedeny, však dosud jednoznačně umožňují pouze závěr, že obviněný v jednom případě, a to přesně nezjištěného dne v měsíci lednu 2001 poškozenou ohmatával na prsou a přirození. Uvedené datum vyplývá z výpovědí svědků A. Ř. st., a Z. Ř., jakož i svědků J. M. a Z. M. Nezl. poškozená opakovaně uvedla, že poté, co byla pořízena videonahrávka tohoto jednání obviněného vůči ní, obviněný k nim přestal docházet a jeho útoky vůči ní tak ustaly. Není tedy zřejmé, z čeho soudy obou stupňů vyvodily, že obviněný měl v útocích vůči nezl poškozené pokračovat až do října 2001. Pokud jde o časové vymezení skutku a stanovení jeho počátku, není zřejmé, které důkazy a proč vzaly soudy obou stupňů za základ svých zjištění, pokud je počátek stanoven na blíže neurčenou dobu jara 1998. Pokud by vycházely z výpovědi nezl. poškozené, pak by musel být počátek doby stanoven na rok 1999, neboť ve své výpovědi tvrdila, že obviněný ji začal ohmatávat v době, kdy již měla 11 let, přičemž nezl. se narodila 23. 12. 1987. Soudy obou stupňů se nezabývaly bližším vymezením skutku z hlediska frekvence návštěv obviněného a nezl. poškozenou udávané četnosti útoků vůči ní. Podle její výpovědi z 16. 4. 2002 obviněný docházel po celou dobu pravidelně o sobotách a nedělích, poté již obden, přičemž k souložím mělo docházet od jejích 12 let pravidelně 2 – 3x týdně, což také soud I. stupně v odůvodnění rozsudku zmiňuje, aniž hodnotí, zda tento údaj nezl. poškozené věří či nikoli, a proč. Byť byla k důkazu v hlavním líčení přečtena lékařská zpráva MUDr. A. F. z gynekologicko porodnického oddělení K. nemocnice v M. B., kde lékařka uvedla „pohlavní styk pravděpodobný“, nebyla tato lékařka případně jiný lékař v rámci odborného vyjádření, dotázáni na okolnost, zda a jak by z lékařského hlediska byl pravidelný pohlavní styk nezl. poškozené s dospělým mužem v souvislosti s tímto vyšetřením verifikovatelný a jak s frekvencí nezl. poškozenou udávaných pohlavních styků koresponduje vyjádření lékařky o „pravděpodobnosti“ pohlavního styku.
Soudy obou stupňů nehodnotily tvrzení svědkyň A. Ř. st., Mgr. Z. D., Mgr. J. Č., které shodně uvedly, že nezl. poškozená na jejich opakované dotazy výslovně uváděla, že mezi ní a obviněným nikdy k pohlavnímu styku nedošlo. Obdobně nebyly hodnoceny rozpory ve výpovědích nezl. poškozené A. Ř., která ač v přípravném řízení podrobně popisovala opakované pohlavní styky s obviněným, jakož i jeho další sexuální praktiky, v hlavním líčení popřela, že by mezi ní a obviněným k pohlavnímu styku došlo, přičemž na výslovný dotaz soudu uvedla, že pohlavní styky měla s jiným mužem. Byť svědkyně nedosáhla v době výslechu provedeného v přípravném řízení, jakož i v řízení před soudem ještě věku 15 let, i v případě, že šlo o výpověď svědka uvedeného v §102 odst. 1 tr. ř., platí zákonný postup upravený v ustanovení §211 odst. 3 tr. ř., což v posuzované trestní věci soud I. stupně nerespektoval.
Soudy obou stupňů rovněž nehodnotily a neprověřovaly tvrzení svědkyně O. H., jíž měla nezl. poškozená Ř. sdělit, že si v plaveckém kroužku našla kluka, s nímž „to dělala“, což svědkyně vysvětlila, že tento údaj chápala jako informaci o pohlavním styku. Obdobně bez povšimnutí soudů obou stupňů zůstal údaj znalkyně z oboru klinické psychologie PhDr. J. S., že nezl. poškozená měla mít pohlavní styky s jistým asi 45 letým Romem jménem O., který pracuje jako zedník, a současně sdělila přesné údaje o místu jeho bydliště. Provedení důkazů potvrzujících či vyvracejících výše uvedené údaje, bylo významné z hlediska hodnocení hodnověrnosti nezl. poškozené. V této souvislosti je třeba připomenout, že nalézací soud při hodnocení právní otázky, jíž je věrohodnost svědka, v daném případě nezl. poškozené Ř., se ani okrajově v tomto směru nezabýval a nevypořádal se znaleckým posudkem PhDr. S.
Závěrem k této části konstatuje Nejvyšší soud, že provedeným dokazováním nebyl zjištěn skutkový stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., a nedostatečně a neúplně provedené důkazy poté ani nemohly být vyhodnoceny v souladu s požadavky §2 odst. 6 tr. ř. Byť obviněný v podaném opravném prostředku výše uvedené vady rozsudku soudu I. stupně vytkl, odvolací soud se s těmito námitkami nevypořádal, ač tak měl v intencích ustanovení §254 odst. 1 tr. ř. učinit, přičemž výsledkem tohoto vadného procesního postupu bylo posléze zamítnutí odvolání obviněného podle §256 tr. ř. Odvolání není považováno za důvodné tehdy, jestliže napadený rozsudek plně odpovídá ustanovením hmotného i procesního práva. Znamená to zejména, že místně a věcně příslušný soud prvního stupně rozhodoval ve správném obsazení o podané obžalobě po spravedlivém procesu, v němž plně respektoval ta ustanovení trestního řádu, jimiž se má dosáhnout objasnění věci a zároveň dodržoval všechna práva obhajoby. Správně zjištěný skutkový stav podřadil pod příslušná ustanovení trestního zákona, rozhodl o vině, trestu a ochranném opatření a náležitě svůj rozsudek podle §125 odst. 1 tr. ř. odůvodnil. Vzhledem k argumentaci výše uvedené pak v posuzované trestní věci nemohl odvolací soud vzhledem k nesplnění výše citovaných zákonných požadavků považovat odvolání za nedůvodné, a proto užitím tohoto zákonného ustanovení porušil zákon.
Nejvyšší soud po provedeném řízení vzhledem k důvodům výše uvedeným vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 11 To 375/2002, byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §256 a §134 odst. 2 tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanoveních §2 odst. 5, 6 a §125 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného J. M. Podle §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze zrušil, rovněž zrušil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 2 T 26/2002, jakož i všechna další rozhodnutí, jež na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazují, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Věc poté podle §270 odst. 1 tr. ř. vrátil Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Okresní soud v posuzované trestní věci provede v hlavním líčení důkazy způsobem, který bude v souladu s trestním řádem, pokusí se odstranit rozpory ve výpovědích svědkyně A. Ř. ml., vyslechne jako svědkyni MUDr. F. k otázkám, jež jsou rozvedeny výše, vypořádá se tvrzeními svědkyň A. Ř. st., Mgr. Č. a Mgr. D. ve vztahu k svědectví A. Ř. ml., přičemž dokazování zaměření na přesná skutková zjištění ve vztahu k délce doby páchání trestného činu, k jeho přesnému popisu a četnosti útoků, neboť jenom tak bude moci správně vyhodnotit stupeň nebezpečnosti činu pro společnost a s ohledem na přesná a vyčerpávající skutková zjištění bude moci rozhodovat i o adekvátním trestu. Okresní soud by si rovněž měl zjistit okolnosti o trestním stíhání onoho O., o němž se Nejvyšší soud zmiňuje výše, proti němuž mělo být dne 4. 2. 2003 zahájeno trestní stíhání pro trestné činy pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák., jichž se měl dopouštět vůči nezl. poškozené. Vyhodnocení této okolnosti by mělo napomoci k přesným a úplným skutkovým zjištěním. Řádně provedené důkazy poté vyhodnotí v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř.
Nejvyšší soud pro úplnost připomíná, že podle ustanovení §270 odst. 4 tr. ř. je orgán, jemuž byla věc přikázána, vázán právním názorem, který ve věci Nejvyšší soud vyslovil, a je povinen provést procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. dubna 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše Novotná