ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.35.2003.1
sp. zn. 4 Tz 35/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 16. dubna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného J. M., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7, ze dne 18. 6. 1996, čj. 1 T 80/95-52, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §271 odst. 1 tr. ř., takto:
I. Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. 6. 1996, čj. 1 T 80/95-52, byl porušen zákon v ustanovení §156 odst. 3 tr. zák., ve znění účinném do 1. 1. 1998, v neprospěch obviněného J. M.
II. Tento rozsudek se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
III. Podle §226 písm. b) tr. ř. se obviněný J. M. zprošťuje obžaloby Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. 2 Zt 1055/95, že dne 13. 4. 1995 kolem 15.00 hodin v P., u H. tržnice v ul. J., kde byl kontrolován hlídkou Městské policie hl. m. P., protože se dopustil dopravního přestupku, napadl výrazy uvedenými ve spise policisty T. M. a J. B.,
čímž měl spáchat trestný čin útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 3 tr. zák., ve znění účinném do 1. 1. 1998,
protože v žalobním návrhu uvedený skutek není trestným činem.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. 6. 1996, čj. 1 T 80/95-52, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 3 tr. zák., ve znění účinném do 1. 1. 1998, který měl spočívat ve výše uvedeném jednání, v rozsudečném výroku již specifikovaném tak, že zmíněné policisty napadl slovy „kdybych vám chtěl ujet, tak už tady dávno nejsem a vy tady budete stát jako kašpaři“, přičemž podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zák., ve znění účinném do 31. 12. 2001, soud upustil od jeho potrestání. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 12. 7. 1996, když proti němu nebylo podáno odvolání.
Ministr spravedlnosti podal proti tomuto pravomocnému rozsudku stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. M. Obvodnímu soudu pro Prahu 7 vytýká, že provedené důkazy nezhodnotil v souladu s ustanovením §2 odst. 6 tr. ř., když pronesený výrok obviněným na adresu policistů posoudil jako hrubou urážku veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci. Podle názoru ministra spravedlnosti pronesený výrok sice má mírně hanlivý nádech, avšak rozhodně nedosahuje intenzity hrubé urážky, kterou předpokládalo ustanovení §156 odst. 3 tr. zák., ve znění účinném do 1. 1. 1998. Ministr spravedlnosti závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. 6. 1996, čj. 1 T 80/95-52, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §156 odst. 3 tr. zák. v tehdy platném znění, v neprospěch obviněného J. M., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil a dále postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §156 odst. 3 tr. zák., ve znění účinném do 1. 1. 1998, se trestného činu útoku na veřejného činitele dopustil ten, kdo hrubě urazil nebo pomluvil veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon.
Citovaným ustanovením trestního zákona se Obvodní soud pro Prahu 7 při vydání rozsudku ze dne 18. 6. 1996, čj. 1 T 80/95-52, důsledně neřídil. Podle §156 odst. 3 tr. zák., ve znění platném do 1. 1. 1998, když novelou provedenou zákonem č. 253/1997 Sb. byl odstavec 3 z ustanovení §156 tr. zák. vypuštěn, se trestného činu útoku na veřejného činitele dopustil ten, kdo hrubě urazil nebo pomluvil veřejného činitele při výkonu jeho pravomoci nebo pro tento výkon. Hrubou urážkou je myšlen zvlášť urážející útok na čest a vážnost chráněného zájmu. Může jít o útok verbální nebo skutkem, např. fyzickým útokem dotýkajícím se cti a vážnosti, který však nedosahuje intenzity násilí. Obviněný se tohoto trestného činu podle rozsudku dopustil přirovnáním policistů ke kašparům. Pronesený výrok na stranu zakročujících má sice mírně hanlivý nádech, nebylo jej však možno v žádném případě hodnotit jako hrubou urážku, ani kdyby obviněný policisty přímo kašpary nazval, natož, když pouze konstatoval jak by vypadali, kdyby se rozhodl z místa ujet, což neučinil. Za popsané situace jeho výrok, nepochybně nevhodný, nelze hodnotit jako zvláště intenzivní ani vulgární, směřující proti cti veřejného činitele, který by byl srovnatelný s určitým fyzickým útokem nedosahujícím intenzity násilí. Zabývat se otázkou, zda projednávaný skutek je či není přestupkem, bylo vzhledem k době, která uplynula od právní moci rozsudku, z důvodu promlčení nadbytečné.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem, pokud jím byl J. M. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §156 odst. 3 tr. zák., ve znění účinném do 1. 1. 1998, byl porušen zákon v citovaném ustanovení tr. zák. v neprospěch obviněného J. M. Porušení zákona v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. zde Nejvyšší soud zvlášť nevyslovil, i když se tak stalo nedůsledným hodnocením důkazů ve smyslu cit. ustanovení tr. řádu, protože základní pochybení napadeného rozsudku spočívá ve vyslovení viny, ačkoli skutek uvedený v žalobním návrhu, blíže specifikovaný ve spise, zákonné znaky trestného činu útoku na veřejného činitele podle citovaného ustanovení nevykazuje.
V souladu se zněním §269 odst. 2 tr. ř. pak musel Nejvyšší soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušit, a to včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž tímto zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Podle §271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud může při zrušení napadeného rozhodnutí také sám hned rozhodnout ve věci, je-li možno rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozhodnutí správně zjištěn. Nejvyšší soud shledal, že v daném případě je tato podmínka splněna. O spáchaném skutku nejsou nejmenší pochybnosti. Nesprávné jsou toliko právní závěry obvodního soudu, pokud zjištěný skutek hodnotil jako trestný čin, když označení „kašpar“ nebylo možno považovat za hrubou urážku ve smyslu §156 odst. 3 tr. zák., ve znění účinném do 1. 1. 1998. Po zjištění, že skutek uvedený v žalobním návrhu, není trestným činem, rozhodl Nejvyšší soud tak, že obviněného J. M. obžaloby z důvodu uvedeného v §226 písm. b) tr. ř. zprostil.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 16. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k