ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.44.2003.1
sp. zn. 4 Tz 44/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného M. S., proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 11. prosince 2000, čj. Nt 1006/2000-10, a rozhodl podle §268 odst. 2 a §269 odst. 2 tr. ř., takto:
Napadeným usnesením, pokud jím bylo rozhodnuto tak, že se rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 11. 1999, čj. 1 T 106/99-113, zrušuje též v celém výroku o trestu, byl v ustanovení §284 odst. 1 tr. ř. porušen zákon v neprospěch obviněného M. S.
Toto usnesení se v citovaném výroku zrušuje.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 11. 1999, čj. 1 T 106/99-113, byl obviněný, tehdy ještě mladistvý, M. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., jehož se dopustil dne 30. 6. 1999 jednáním popsaným pod bodem 1) tohoto rozsudku, a pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., kterého se dopustil dne 9. 8. 1999, 23. 8. 1999, 24. 8. 1999 a 28. 8. 1999 jednáním popsaným pod body 2-5 tohoto rozsudku. Za to mu byl uložen podle §247 odst. 2, §35 odst. 1, §79 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 měsíců s podmíněným odkladem na dobu 18 měsíců. Dále mu byl uložen podle §55 odst. 1 písm. d) tr. zák. trest propadnutí věci a podle §228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému J. H. částku 562,- Kč, poškozené C. S. částku 800,- Kč a poškozenému Z. B. částku 9 935,- Kč, když tento poškozený byl odkázán se zbytkem svých nároků podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 16. listopadu 1999, když proti němu nebylo podáno odvolání.
Dalším rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 1. 2000, čj. 1 T 129/99-74, byl stále ještě mladistvý obviněný M. S. uznán vinným trestnými činy porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák. a krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák., kterých se dopustil v jednočinném souběhu dne 13. 10. 1999 jednáním popsaným pod bodem 1 tohoto rozsudku a trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., kterých se dopustil v jednočinném souběhu jednáním popsaným pod bodem 2 tohoto rozsudku. Za to byl odsouzen podle §238 odst. 2, §35 odst. 2, §79 odst. 1 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle §55 odst. 1 písm. d) tr. zák. mu dále byl uložen trest propadnutí věcí. Zároveň byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 11. 1999, čj. 1 T 106/99-113, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně k níž došlo zrušením pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému M. S. uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému ing. L. M. částku 1 021,- Kč, poškozenému J. M. částku 8 742,50 Kč a poškozené organizaci K.L.C. e., a. s. částku 951,20 Kč. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 1. 2. 2000, když proti němu nebylo podáno odvolání.
Usnesením ze dne 11. prosince 2000, čj. Nt 1006/2000-10, Okresní soud v Opavě k návrhu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Opavě povolil podle §278 odst. 1 tr. ř. obnovu řízení v trestní věci 1 T 106/99 a podle §284 odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 11. 1999, čj. 1 T 106/99-113, ve výroku o vině ad 2-5) trestným činem krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody učiněném podle §228 odst. 1 tr. ř. ve vztahu k poškozeným C. S. a Z. B. a ve výroku podle §229 odst. 2 tr. ř. Toto rozhodnutí učinil okresní soud na základě skutečnosti, že byly zjištěny další 4 útoky trestného činu podle §247 odst. 1, 2 tr. zák., které byly spáchané v době od 24. 7. 1999 do 13. 8. 1999, což bylo přibližně ve stejné době, kdy se obviněný dopustil 4 útoků (v době od 9. 8. do 28. 8. 1999), za které byl již potrestán rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 11. 1999, čj. 1 T 106/99-113. Toto usnesení nabylo právní moci dne 16. ledna 2001.
Pro úplnost je třeba ještě dodat, že ml. M. S. byl v návaznosti na posledně citované usnesení dalším rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 20. 11. 2001, čj. 1 T 105/2000-33, uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a odsouzen podle §247 odst. 2, §79 odst. 1 a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 1 roku s podmíněným odkladem na zkušební dobu 2 roku, za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 8. 8. 2000, čj. 1 T 102/2000-362, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 8. 1. 2002, když proti němu nebylo podáno odvolání.
Proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Opavě ze dne 11. prosince 2000, čj. Nt 1006/2000-10, jímž byla povolena obnova řízení v trestní věci 1 T 106/99, podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného M. S. stížnost pro porušení zákona, v jejímž odůvodnění namítal, že Okresní soud v Opavě tímto usnesením porušil zákon v ustanovení §284 odst. 1 tr. ř., když povolil obnovu řízení v trestní věci téhož soudu, který rozhodl rozsudkem ze dne 1. 11. 1999, čj. 1 T 106/99-113, a kromě výroku o vině pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. (ad 2-5 výrokové části rozsudku) zrušil i celý výrok o trestu včetně výroků o náhradě škody. Ministr spravedlnosti vytýká okresnímu soudu, že výrok o trestu z tohoto rozsudku byl již zrušen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 1. 2000, čj. 1 T 129/99-74, v rámci uložení souhrnného trestu. Tímto postupem Okresního soudu v Opavě pak došlo k situaci, že zůstal v platnosti výrok o uloženém souhrnném trestu z tohoto rozsudku, zahrnující i trest za útoky pokračujícího trestného činu krádeže podle §247 odst. 1, 2 tr. zák. (skutek ad 2-5 výrokové části rozsudku), za které byl obviněný znovu odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 20. 11. 2001, čj. 1 T 105/2000-33. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 11. prosince 2000, čj. Nt 1006/2000-10, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §284 odst. 1 tr. ř., v neprospěch obviněného M. S., aby na základě toho podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil a zrušil i další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušení, pozbyla podkladu a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v průběhu veřejného zasedání upozornila na skutečnost, že rozsudek 1 T 129/99, který měl být podle názoru ministra spravedlnosti usnesením o povolení obnovy správně zrušen, nabyl právní moci dne 1. 2. 2000. Zkušební doba dvou let jím stanovena uplynula tudíž 1. 2. 2002 a vzhledem k ustanovení §60 odst. 2, odst. 4 tr. zák., když soud neučinil do roka od uplynutí zkušební doby rozhodnutí o neosvědčení se, aniž na tom měl podmíněně odsouzený vinu, má se za to, že se podmíněně odsouzený osvědčil a hledí se na něj, jako by nebyl odsouzen. Na základě toho sama navrhla, aby Nejvyšší soud učinil jen tzv. akademický výrok o porušení zákona v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 a §284 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §284 odst. 1 tr. ř. vyhoví-li soud návrhu na povolení obnovy, zruší napadené rozhodnutí zcela nebo v části, v níž je návrh důvodný. Zruší-li, byť i jen zčásti výrok o vině, zruší vždy zároveň celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají ve výroku o vině svůj podklad. Zruší také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Okresní soud v Opavě se citovaným ustanovením při rozhodování o podaném návrhu na obnovu řízení důsledně neřídil. Přitom již v rozhodnutí R 31/1989 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek bylo vysvětleno, že jestliže soud povolí obnovu řízení a zruší výrok o vině, musí vždy podle §284 odst. 1 tr. ř. zrušit i výrok o trestu, který má ve výroku o vině svůj podklad, a to i tehdy, jde-li o trest, který byl jako souhrnný uložen v jiné trestní věci. Není přitom rozhodné, kterým soudem byl souhrnný trest uložen (v daném případě to byl souhrnný trest 11 měsíců odnětí svobody podmíněně na dva roky, uložený rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 5. 1. 2000, čj. 1 T 129/99-74). Správně měl být tudíž zrušen tento výrok o souhrnném trestu, nikoliv neexistující výrok o trestu, který byl v rámci ukládání tohoto souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák. již dříve zrušen.
V souladu s uvedeným Nejvyšší soud vyslovil, že pokud usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 12. 2000, čj. Nt 1006/2000-10, bylo rozhodnuto tak, že se zrušuje celý výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 1. 11. 1999, čj. 1 T 106/99-113, byl porušen zákon v ustanovení §284 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného ml. M. S. V neprospěch proto, že byl zrušen neexistující výrok o trestu, naproti tomu zůstal nedotčen pozdější výrok o souhrnném trestu odnětí svobody, jímž byl potrestán i za trestný čin, ohledně něhož byl usnesením o povolení obnovy zrušen výrok o vině.
Na základě toho pak Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil uvedený vadný výrok ohledně trestu, který je od výroků o povolení obnovy, zrušení části výroku o vině a o náhradě škody oddělitelný.
Na rozdíl od návrhu ministra spravedlnosti na další postup ve věci Nejvyšší soud ve smyslu §270 odst. 1 tr. ř. dospěl k závěru, že po zrušení uvedené části napadeného usnesení není nutno ve věci učinit nové rozhodnutí. To proto, že v současné době je již třeba na obviněného M. S. hledět, jako by v trestních věcech 1 T 106/99 a 1 T 129/99 nebyl odsouzen. Rozsudek ve věci 1 T 129/99, jímž byl obviněnému M. S. uložen souhrnný trest i za trestné činy uvedené v rozsudku 1 T 106/99, nabyl právní moci dnem 1. 2. 2000. Vzhledem k délce stanovené zkušební doby (dva roky) by další roční lhůta, uvedená v ustanovení §60 odst. 2 tr. zák., uplynula nejpozději 1. 2. 2003 (když vzhledem k zápočtu dřívější zkušební doby provedenému usnesením Okresního soudu v Opavě ze dne 11. 2. 2000, sp. zn. 1 T 129/99 se tak stalo zjevně již dříve, a to dnem 16. 11. 2001). Byť tedy došlo k porušení zákona v uvedeném směru v neprospěch obviněného M. S. a vadný výrok byl proto podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušen, za současné procesní situace jakékoli další nové rozhodování ve věci není možné ani přípustné a ve vztahu k obviněnému by se tím nic nenapravilo ani ničeho pozitivního nedosáhlo.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 29. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k