ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.48.2003.1
sp. zn. 4 Tz 48/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. dubna 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněné Z. K., proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 4. 2001, čj. 6 T 1/2001-101 a pravomocnému trestnímu příkazu Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 3. 2002, čj. 5 T 178/2001-74, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
I. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 4. 2001, čj. 6 T 1/2001-101, byl výrokem o trestu v ustanoveních §35 odst. 2, §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, porušen zákon v neprospěch obviněné Z. K.
Tento rozsudek se v části týkající se Z. K. zrušuje ve výroku o trestu.
Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Karlových Varech se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
II. Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 3. 2002, čj. 5 T 178/2001-74, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 12. 2002, čj. 5 T 178/2001-79, byl v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněné Z. K.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje.
Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v Karlových Varech se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. 5. 2000, čj. 6 T 61/2000?25, byla obviněná Z. K., uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., za což ji byl podle §250 odst. 1, §35 odst. 1, §45a odst. 1, §45 odst. 1 tr. zák. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin.
Dalším rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 4. 2001, čj. 6 T 1/2001-101, byla obviněná Z. K. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 tr. zák., spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., na tom skutkovém základě, že společně s dalšími dvěma obviněnými ve dnech 5. 1. - 6. 1. 2000 v K. V. z oploceného pozemku odcizili majiteli Z. H. celkem 380 ks hliníkové střešní krytiny v hodnotě 24.700,- Kč, kterou prodali ve sběrně surovin za částku 2.185,-Kč. Za to byla odsouzena podle §247 odst. 2 tr. zák., §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 350 hodin. Současně byla spolu s ostatními spoluobžalovanými podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázána k částečné náhradě škody, přičemž poškozený Z. H. byl podle §229 odst. 2 tr. ř. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 23. 4. 2001, když proti němu nebylo podáno odvolání.
Konečně trestním příkazem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 21. 3. 2002, čj. 5 T 178/2001-74, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 12. 2002, čj. 5 T 178/2001-79, byla obviněná Z. K. uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák., kterého se dopustila tím, že společně s druhým obviněným v září 2001 odcizili minimálně ve třech případech hliníkovou folii z budovy teletníku v B., kterou následně prodali ve sběrně surovin a způsobili poškozenému podniku A. P., s. r. o., škodu ve výši 9 940,- Kč, ačkoli byla za trestný čin krádeže v posledních třech letech odsouzena rozsudky Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. 5. 2000, čj. 6 T 61/2000-25 a ze dne 23. 4. 2001, čj. 6 T 1/2001-101. Za to jí byl podle §247 odst. 1, §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák., vyměřen další trest obecně prospěšných prací 400 hodin. Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 30. 4. 2002, když proti němu nebyl oprávněnými osobami podán odpor.
Proti pravomocnému rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 4. 2001, čj. 6 T 1/2001-101 a proti pravomocnému trestnímu příkazu téhož soudu ze dne 21. 3. 2002, čj. 5 T 178/2001-74, podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné Z. K. Okresnímu soudu v Karlových Varech vytýká, že výrokem o trestu z rozsudku ze dne 23. 4. 2001, čj. 6 T 1/2001-101, byl porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2 tr. zák., protože trestná činnost v této věci byla spáchána dne 5. 1. 2000, tedy dříve než byl vyhlášen rozsudek téhož soudu v jiné trestní věci ze dne 22. 5. 2000, čj. 6 T 61/2000-25 a obviněné měl být tudíž uložen souhrnný trest. Současně však uvedeným rozhodnutím byl porušen zákon i v ustanovení §36 tr. zák., neboť Okresní soud v Karlových Varech překročil nejvyšší možnou výměru trestu obecně prospěšných prací, která je stanovena v §45a odst. 1 tr. zák. v maximální výměře 400 hodin. Tomuto soudu stížnost pro porušení zákona rovněž vytýká, že uložením dalších 400 hodin obecně prospěšných prací obviněné Z. K. trestním příkazem ze dne 21. 3. 2002, čj. 5 T 178/2001-74, opětně porušil zákon v neprospěch jmenované v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že výrokem o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 23. 4. 2001, sp. zn. 6 T 1/2001 a trestním příkazem téhož soudu ze dne 21. 3. 2002, sp. zn. 5 T 178/2001-74, byl v neprospěch obviněné Z. K. porušen zákon v ustanovení §35 odst. 2 a §36 tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. v napadeném rozsahu obě uvedená rozhodnutí zrušil a spolu s nimi všechna rozhodnutí na ně obsahově navazující a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2001, byly orgány činné v trestním řízení povinny postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňovaly stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavovalo orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu. Tyto povinnosti zůstaly s nepatrnou změnou zachovány i po novele provedené zákonem č. 265/2001 Sb.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §35 odst. 1 tr. zák. odsuzuje-li soud pachatele za dva nebo více trestných činů, uloží mu úhrnný trest podle toho zákonného ustanovení, které se vztahuje na trestný čin z nich nejpřísněji trestný; vedle trestu přípustného podle takového zákonného ustanovení lze v rámci úhrnného trestu uložit i jiný druh trestu, jestliže jeho uložení by bylo odůvodněno některým ze souzených trestných činů. Jsou-li dolní hranice trestních sazeb odnětí svobody různé, je dolní hranicí úhrnného trestu nejvyšší z nich. Neumožňuje-li tento zákon za některý z takových trestných činů uložit jiný trest, než je trest odnětí svobody, nemůže být úhrnným trestem jiný z trestů uvedených v §27 jako trest samostatný.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1, když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Souhrnný trest nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším. V rámci souhrnného trestu musí soud vyslovit trest ztráty čestných titulů a vyznamenání, ztráty vojenské hodnosti, propadnutí majetku nebo propadnutí věci, jestliže takový trest byl vysloven již rozsudkem dřívějším.
Podle §36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že Okresní soud v Karlových Varech se citovanými ustanoveními trestního řádu a trestního zákona při vydání napadeného rozsudku a trestního příkazu neřídil. Při vyhlášení rozsudku ze dne 23. 4. 2001, čj. 6 T 1/2001-101, kterým soud ukládal trest za trestnou činnost spáchanou ve dnech 5. 1. - 6. 1. 2000, totiž již existoval rozsudek téhož soudu ze dne 22. 5. 2000, čj. 6 T 61/2000-25, kterým byl obviněné Z. K. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, což bylo zřejmé z opisu rejstříku trestů založeného pod č. l. 53 (ve spise zn. 6 T 1/2001). Výrokem o trestu v rozsudku ze dne 23. 4. 2001, čj. 6 T 1/2001-101, jímž byl obviněné Z. K. vyměřen trest obecně prospěšných prací ve výměře dalších 350 hodin, bez přihlédnutí k výše uvedeným skutečnostem, byl porušen zákon v neprospěch obviněné Z. K. nejen v tom smyslu, že ji nebyl uložen souhrnný trest, ačkoli k tomu byly splněny zákonné podmínky (viz cit. znění ustanovení §35 odst. 2 tr. zák.), nýbrž navíc tak, že celkovým součtem hodin obecně prospěšných prací došlo k překročení maximálně přípustné výměry, vyplývající z ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák.
Při vydání trestního příkazu ze dne 21. 3. 2002, čj. 5 T 178/2001-74, pochybil Okresní soud v Karlových Varech stejným způsobem, když bez zřetele na výše citovaná rozhodnutí, na něž navíc výslovně ve výroku poukazuje, vyměřil obviněné Z. K. dalších 400 hodin obecně prospěšných prací, ačkoli pouhým nahlédnutím do těchto trestních spisů, což soudce měl před vydáním trestního příkazu učinit, mohl zjistit, že s výkonem trestu obecně prospěšných prací nebylo vůbec započato. Povinnost vyplývající z ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. na řádné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, se totiž nepochybně vztahuje i na prověření osoby obviněného, včetně jeho kriminální minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu.
Nerespektování uvedeného mělo za následek více než dvojnásobné překročení nejvyšší výměry, povolené zákonem pro tento druh trestu se zřetelem k ustanovením §§36 a 45a odst. 1 tr. zák. Jde tudíž o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a stížnost pro porušení zákona byla proto shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozsudkem a napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněné Z. K. v ustanoveních uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku. Podle §269 odst. 2 tr. ř. pak zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu ohledně obviněné Z. K. a napadený trestní příkaz v celém rozsahu, v obou případech včetně všech dalších rozhodnutí, na zrušená rozhodnutí (jejich části) obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a Okresnímu soudu v Karlových Varech podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby obě věci v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V trestní věci sp. zn. 6 T 1/2001 to znamená uložit obviněné Z. K. s použitím §35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře odpovídající ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. V trestní věci sp. zn. 5 T 178/2001 pak okresní soud znovu rozhodne o obžalobě Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech ze dne 11. 12. 2001, čj. 3 Zt 1009/2001-7. Shledá-li Z. K. opět vinnou zažalovaným trestným činem uloží ji trest za dodržení zásady uvedené v ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se okresnímu soudu zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vyjádřeným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 29. dubna 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k