ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.53.2003.1
sp. zn. 4 Tz 53/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 10. června 2003 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného M. D. a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 13. 10. 2000, sp. zn. 1 T 167/2000, byl obviněný M. D. uznán vinným, že poté, co dne 14. 7. 1999 uzavřel smlouvu o obchodním zastoupení a zprostředkování s V. M., majitelem firmy G. se sídlem H. B., převzal dne 3. 9. 1999 k prodeji lampu v hodnotě nejméně 169,- Kč, 2 kusy per – zapalovačů v hodnotě po 120,- Kč, celkem tedy ve výši 240,- Kč, 10 kusů MC kazet v hodnotě po 169,- Kč, celkem v hodnotě 1 690,- Kč, 2 kusy věšáků v hodnotě po 120,- Kč, v celkové hodnotě nejméně 240,- Kč, 15 kusů nůžek v hodnotě po 79,- Kč, celkem v hodnotě 1 110,- Kč, 8 kusů kleští GUMER v hodnotě po 74,- Kč, v celkové výši nejméně 592,- Kč, to vše v celkové hodnotě 4 116,- Kč, za účelem jejich dalšího prodeje s tím, že bezprostředně po prodeji má hotovost vyúčtovat firmě, převzaté zboží prodal, utrženou hotovost použil pro svoji potřebu a svým jednáním způsobil jmenovanému škodu v citované výši. Tím spáchal trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 1 tr. zák. a byl za to odsouzen podle §248 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 300 hodin. Dále byl obviněný podle §228 odst. 1 tr. ř. zavázán k povinnosti nahradit způsobenou majetkovou újmu V. M., v částce 4 116,- Kč.
Tento trestní příkaz nabyl právní moci dne 27. 10. 2000.
Podle §266 odst. 1 a násl. tr.ř. podal proti tomuto trestnímu příkazu ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného M. D. V této konstatoval, že vydáním předmětného trestního příkazu byl porušen zákon v ustanoveních §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. a §35 odst. 2 tr. zák.
Okresní soud v Havlíčkově Brodě při svém rozhodování věděl z opisu trestního příkazu Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 6. 2000, sp. zn. 13 T 208/2000, ve spise založeném, že obviněný byl odsouzen tímto trestním příkazem pro trestný čin podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., který spáchal dne 5. 4. 2000 společně s T. Š. v obci C., okres J., když vnikli násilím do domu manželů F. a odcizili elektrickou sekačku na trávu, tažné autolano, radiomagnetofon, sadu gola klíčů, několik lahví s alkoholem, vše v celkové hodnotě 2 644,- Kč a způsobili další škodu poškozením vchodových dveří ve výši 1 150,- Kč. Tento trestní příkaz byl obviněnému M. D. doručen dne 7. 7. 2000.
Ačkoli tedy Okresní soud v Havlíčkově Brodě mohl předpokládat, že tato okolnost může s ohledem na datum spáchání trestného činu (3. 9. 1999) v jím projednávané věci zakládat splnění podmínky §35 odst. 2 tr. zák., neověřil si stav řízení ve věci Okresního soudu v Jihlavě a sám pak rozhodl výše citovaným trestním příkazem.
Den 7. 7. 2000 byl přitom z hlediska aplikace §35 odst. 2 tr. zák. rozhodným dnem bez ohledu na to, že v důsledku podaného odporu obviněného byl trestní příkaz Okresního soudu v Jihlavě zrušen a v dalším řízení došlo k pravomocnému odsouzení obviněného až rozsudkem téhož soudu ze dne 11. 12. 2000, sp. zn. 13 T 208/2000. Stěžovatel v této souvislosti poukázal na Rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 29/2000 Sb. soud. rozhod. a stanov.
Protože trestní stíhání obviněného u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 208/2000 skončilo rozsudkem, nebylo možno věc téhož obviněného vedenou u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 1 T 167/2000 skončit vydáním trestního příkazu.
V závěru podané stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 Odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 13. 10. 2000, sp. zn. 1 T 167/2000, byl v neprospěch obviněného M. D. porušen zákon v ustanoveních §314e odst. 1 (správně odst. 4) písm. d) tr. ř. a §35 odst. 2 tr. zák. Poté aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud podle §267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím závěrům.
Podle §35 odst. 2 tr. zák. soud uloží souhrnný trest podle zásad uvedených v odstavci 1 (uložení úhrnného trestu), když odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal dříve, než byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek za jiný jeho trestný čin. Spolu s uložením souhrnného trestu soud zruší výrok o trestu uloženém pachateli rozsudkem dřívějším, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §314e odst. 5 tr. ř. má trestní příkaz povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.
Podle §314e odst. 4 písm. d) tr. ř. nelze trestní příkaz vydat, jestliže má být uložen souhrnný trest a předchozí trest byl uložen rozsudkem.
Z obsahu výše citovaných trestních spisů Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, sp. zn. 1 T 167/2000 a Okresního soudu v Jihlavě, sp. zn. 13 T 208/2000, je zjevné, že trestné činnosti v obou těchto věcech se obviněný M. D. dopustil před dnem 7. 7. 2000, kdy mu byl doručen trestní příkaz Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 6. 2000, sp. zn. 13 T 208/2000, jímž byl odsouzen za část sbíhajících se trestných činů. Tímto dnem (7. 7. 2000), tak skutečně došlo k vytyčení pomyslné hranice oddělující trestné činy spáchané ve vícečinném souběhu, za něž připadalo v úvahu uložení souhrnného trestu, od případných trestných činů spáchaných ve formě recidivy, byť byl v důsledku odporu podaného obviněným zmíněný trestní příkaz zrušen.
Okresní soud v Havlíčkově Brodě si těchto skutečností zřejmě byl vědom, neboť předmětný trestní příkaz s poznámkou, že došlo k jeho zrušení podáním odporu, přičemž k nařízení hlavního líčení dosud nedošlo, je ve spise sp. zn. 1 T 167/2000 založen na č. l. 30 až 32. Tento soud pak v jím projednávané věci rozhodl trestním příkazem ze dne 13. 10. 2000, který nabyl právní moci dne 27. 10. 2000. Je pravdou, že zde přicházelo v úvahu uložení souhrnného trestu obviněnému M. D., ale pouze za současného splnění podmínky, že ve věci téhož obviněného vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 13 T 208/2000 již bylo pravomocně rozhodnuto. K tomu ale, jak vyplývá z předmětného spisu, došlo až rozsudkem tohoto soudu ze dne 11. 12. 2000, který nabyl právní moci dne 17. 2. 2001.
Okresní soud v Havlíčkově Brodě proto zcela důvodně nečekal na rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě, neboť by došlo ke zbytečnému průtahu v řízení z jeho strany, když k uložení souhrnného trestu obviněnému byl v tomto případě nakonec povinen i Okresní soud v Jihlavě, který řízení ve své věci dosud neskončil. Z obsahu spisu sp. zn. 1 T 167/2000 Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pak vyplývá, že dne 9. 11. 2000 byl odeslán na rejstřík trestů v Praze trestní list obviněného M. D. k vyznačení odsouzení. Navzdory tomu v opisu rejstříku trestů, který si na obviněného vyžádal před konáním hlavního líčení Okresní soud v Jihlavě, nebylo ještě ke dni 24. 11. 2000 poslední odsouzení obviněného M. D. trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě vyznačeno. Okresní soud v Jihlavě pak v důsledku této neúplné informace o trestní minulosti obviněného ve věci rozhodl rozsudkem, v němž rozhodl o vině a samostatném trestu, ačkoli objektivně byly splněny veškeré podmínky pro rozhodnutí o případném uložení souhrnného trestu podle §35 odst. 2 tr. zák.
Nebyl to proto Okresní soud v Havlíčkově Brodě, kdo v konečném důsledku porušil posledně uvedené ustanovení trestního zákona. Taktéž jím nemohlo být porušeno ustanovení §314e odst. 4 písm. d) tr. ř., jak na to chybně poukazovala stížnost pro porušení zákona, jelikož v době vydání napadeného trestního příkazu Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ještě rozsudek Okresního soudu v Jihlavě nebyl vydán a tudíž jím ani nebyl uložen trest.
Nejvyšší soud proto z výše uvedených důvodů podanou stížnost pro porušení zákona podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl.
Vzniklé porušení zákona v neprospěch obviněného, které je umocněno i tím, že k trestu obecně prospěšných prací v rozsahu 300 hodin uloženého trestním příkazem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, byl rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě uložen tento druh trestu ve výměře dalších 400 hodin, čímž došlo k překročení nejvyšší přípustné sazby tohoto trestu (viz §36, §45a odst. 1 tr. zák.), pak bude možné napravit pouze podáním stížnosti pro porušení zákona proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Jihlavě.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 10. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. František Hrabec