ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.56.2003.1
sp. zn. 4 Tz 56/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 6. května 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněné M. P., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. února 2002, čj. 6 T 39/2002-23, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. února 2002, čj. 6 T 39/2002-23, byl v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněné M. P.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 2 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. února 2002, čj. 6 T 39/2002-23, byla obviněná M. P. uznána vinnou dvojnásobným trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustila jednáním popsaným pod body 1) a 2) tohoto trestního příkazu, spočívajícím v neoprávněném pobytu ve dnech 8. 2. – 9. 2. a 18. 2. – 19. 2. 2002 v P., kde měla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 2 T 35/200, zakázaný pobyt na dobu 3 let. Za to byla odsouzena (zřejmě podle §171 odst. 1 tr. zák., byť to ve výroku o trestu není výslovně uvedeno) dále §45 odst. 1, odst. 2, §45a odst. 1 tr. zák., za použití §35 odst. 1 tr. zák., k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 29. 8. 2002, když proti němu nebyl podán oprávněnými osobami odpor.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněné M. P. Obvodnímu soudu vytýká, že napadeným trestním příkazem byla překročena maximálně přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací, která je podle §45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin. Dokládá to trestním příkazem (správně rozsudkem) Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 2 T 35/2001, jímž byla obviněná M. P. uznána vinnou trestným činem krádeže ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a §247 odst. 1 písm. b) tr. zák. a odsouzena podle §247 odst. 1 tr. zák. za použití §45 odst. 1 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, přičemž tato skutečnost byla zřejmá z opisu rejstříku trestů, který je součástí vyšetřovacího spisu. Ze zprávy Probační a mediační služby České republiky, středisko P., pak vyplývá, že tento trest nebyl dosud vykonán. Z toho je zřejmé, že obviněné M. P. byl uložen trest obecně prospěšných prací v úhrnné výměře 500 hodin, čímž došlo k překročení nejvyšší výměry tohoto trestu o 100 hodin. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. února 2002, čj. 6 T 39/2002-23, byl v neprospěch obviněné M. P. porušen zákon v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve veřejném zasedání doplnil tento návrh tím, že navrhl vyslovit porušení zákona též v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v řízení, které předcházelo vydání trestního příkazu a pokud jde o navrhovaný postup podle §270 odst. 1 tr. ř. upřesnil, že věc má být přikázána k novému projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 2.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Podle §36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák., trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Citovanými ustanoveními trestního zákona a trestního řádu se Obvodní soud pro Prahu 2 při vydání trestního příkazu ze dne 28. února 2002, čj. 6 T 39/2002-23, neřídil. Při jeho vydání totiž již existoval, jak správně namítá stížnost pro porušení zákona, rozsudek (nikoli trestní příkaz, jak bylo naopak chybně uvedeno) Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 2 T 35/2001, kterým byl obviněné M. P. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin, přičemž tuto skutečnost mohl obvodní soud zjistit z opisu rejstříku trestů, který byl součástí vlastního trestního spisu (č. l. 17) a nahlédnutím do spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, sp. zn. 6 T 39/2002, by navíc zjistil, že výkon tohoto trestu nebyl obviněné M. P. do dne vydání napadeného trestního příkazu ani nařízen (č. l. 147).
Pokud Obvodní soud pro Prahu 2 uložil obviněné M. P. dalších 300 hodin obecně prospěšných prací, bez zjištění, zda dříve uložený trest obecně prospěšných prací byl již vykonán, nesplnil především povinnost vyplývající z ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., když požadavek na řádné zjištění skutkového stavu a odpovědné zhodnocení důkazů, se nepochybně vztahuje i na prověření osoby obviněné, včetně její kriminální minulosti, neboť poznatky v daném směru přímo ovlivňují druh a výměru trestu a překročením povolené výměry trestu přímo porušil zákon v ustanovení §36 tr. zák. Vzhledem k tomu, že takto uložený trest je nutno vždy posuzovat jako trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost, byla stížnost pro porušení zákona shledána přípustnou podle §266 odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným trestním příkazem byl porušen zákon v neprospěch obviněné M. P. v ustanovení §36 a §45a odst. 1 tr. zák., a v řízení, které jeho vydání předcházelo, tj. v činnosti soudce, jenž ve smyslu §314e odst. 1 tr. ř. je povinen zkoumat, zda skutkový stav je spolehlivě prokázán, a to i z hlediska volby a uložení trestu, též v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř.
Poté Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz, jakož i na něj všechna obsahově navazující rozhodnutí, zrušil v celém rozsahu a podle §270 odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o obžalobě Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 2 Zt 82/2002. Při novém rozhodování bude nutno vzít zřetel na citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 4. 2001, sp. zn. 2 T 35/2001, přičemž obviněné M. P., bude-li opět shledána vinnou, bude možno uložit jen takový trest, který bude v souladu se zásadou uvedenou v ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se obvodnímu soudu zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Pro úplnost Nejvyšší soud upozorňuje na další nedostatek napadeného trestního příkazu, který v kontextu vysloveného porušení zákona má již jen okrajový význam, spočívající v tom, že ve výroku o trestu není uvedeno ustanovení §171 odst. 1 tr. zák., podle něhož měl být trest správně uložen (nikoli podle §45 odst. 1, odst. 2 tr. zák.), samozřejmě však s přihlédnutím k ustanovení §45a odst. 1 tr. zák. (srovnej náležitosti trestního příkazu uvedené v §314f odst. 1 písm. d/ tr. ř. pokud jde o výroky o vině a trestu).
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 6. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k