ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.64.2003.1
sp. zn. 4 Tz 64/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 11. června 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného H. J., proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. prosince 2002, čj. 21 T 187/2002-46, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. prosince 2002, čj. 21 T 187/2002-46, byl v ustanoveních §187a odst. 1, odst. 2 tr. zák., a v řízení, které mu předcházelo v ustanoveních §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., porušen zákon v neprospěch obviněného H. J.
Tento rozsudek se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 9 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 13. prosince 2002, čj. 21 T 187/2002-46, byl obviněný H. J. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1, odst. 2 tr. zák. na tom skutkovém základě, že v době od roku 1990 do 25. 7. 2002 v P. – P., ve svém bytě přechovával pro svoji potřebu 4.950 g rtuti, uložené v plastové láhvi, přičemž rtuť je označena jako jed ve smyslu nařízení vlády č. 114/1999 Sb., ve znění nařízení vlády č. 40/2002 Sb., a je uvedena v příloze č. 1 tohoto nařízení. Za to mu byl uložen podle §187a odst. 2 tr. zák a §45 odst. 1, 2 tr. zák. a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 200 hodin. Dále mu byl podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. uložen trest propadnutí věci, a to 4.950 g rtuti v plastové láhvi, uložené u Státního ústavu jaderné, chemické a biologické ochrany K. Tento rozsudek nabyl právní moci dnem 13. 12. 2002, když státní zástupce i obviněný se po vyhlášení rozsudku vzdali odvolání. Z toho důvodu byl ve smyslu §314d odst. 3 tr. ř. vyhotoven zjednodušený písemný rozsudek, který neobsahuje odůvodnění.
Proti tomuto rozsudku podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného H. J. V jejím písemném odůvodnění uvádí, že nelze souhlasit s právním závěrem soudu, že byly naplněny zákonné znaky trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák., neboť z nařízení vlády č. 114/1999 Sb., ve znění novely č. 40/2002 Sb., vydaného na základě ustanovení §195 odst. 2 tr. zák., kterým se pro účely trestního zákona stanoví, co se považuje za jedy, nakažlivé choroby a škůdce, a z jeho přílohy č. 1 plyne, které chemické látky se považují za jedy ve smyslu §187, §187a a §188 tr. zák. Příloha č. 1 ve vztahu ke rtuti obsahuje pojem „Rtuť, anorganické sloučeniny (s uvedenými výjimkami) – Indexové číslo ES 080-002-00-6“ a „Rtuť, organické sloučeniny (s uvedenou výjimkou) – Indexové číslo ES 080-004-00-7“. Čistá kovová rtuť, která má Indexové číslo ES 080-001-00-0, zde však uvedena není. Na základě těchto skutečností pak ministr spravedlnosti dovozuje, že držení čisté rtuti obviněným samo o sobě nemohlo naplnit zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. Ministerská stížnost dále uvádí, že není pochyb o tom, že rtuť je látkou toxickou a nebezpečnou, nakládání s ní je omezeno a případné nakládání s ní může být sankcionováno příslušnými orgány podle §30 zákona č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, nebo při splnění dalších zákonných podmínek může takové jednání naplnit skutkovou podstatu trestných činů např. podle §§179, 180, 181a, 181b, 181e tr. zák. Pokud však byl obviněný H. J. uznán vinným shora citovaným trestným činem, došlo k porušení zákona v jeho neprospěch.
Závěrem své stížnosti proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadený rozsudkem byl v neprospěch obviněného H. J. porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. v souvislosti s ustanoveními §187a odst. 1, odst. 2 a §195 odst. 2 tr. zák, aby podle §269 odst. 2 tr. ř. tento rozsudek zrušil včetně rozhodnutí na ně obsahově navazujících a dále postupoval podle §271 odst. 1 tr. ř. Tento posledně uvedený návrh státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství přítomna u veřejného zasedání modifikovala tak, že navrhla, aby podle §270 odst. 1 tr. ř. bylo Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že zákon byl porušen.
Podle §187a odst. 1 tr. zák. se trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů dopustí ten, kdo bez povolení přechovává omamnou nebo psychotropní látku nebo jed v množství větším než malém. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 ve větším rozsahu.
Podle §195 odst. 2 tr. zák. vláda nařízením stanoví, co se považuje za jedy ve smyslu §187, 187a a 188, které choroby se považují za nakažlivé ve smyslu §189 až 192 a na které škůdce se vztahuje ustanovení §192.
Podle §2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu. V přípravném řízení orgány činné v trestním řízení objasňují způsobem uvedeným v tomto zákoně i bez návrhu stran stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch osoby, proti níž se řízení vede. V řízení před soudem státní zástupce a obviněný mohou na podporu svých stanovisek navrhovat a provádět důkazy. Státní zástupce je povinen dokazovat vinu obžalovaného. To nezbavuje soud povinnosti, aby sám doplnil dokazování v rozsahu potřebném pro své rozhodnutí.
Podle §2 odst. 6 tr. ř. orgány činné v trestním řízení hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.
Je třeba přisvědčit stížnosti pro porušení zákona, že shora popsaným jednáním obviněného H. J. nebyly naplněny zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1 tr. zák. Obvodní soud plně převzal názor znalce z vyžádaného posudku ze dne 19. září 2002 (č. l. 16), který identifikoval zkoumanou látku jako elementární prvek, rtuť, sice znečištěnou oxidačními produkty. Přestože znalec ve svém posudku výslovně uvedl, že se nejedná o žádnou sloučeninu, uzavřel, že tato látka je označena jako jed ve smyslu trestního zákona nařízením vlády č. 114/1999 Sb., ve znění nařízení vlády č. 40/2002 Sb., a je uvedena v příloze č. 1 tohoto nařízení. Toto tvrzení však nelze považovat za správné, neboť ze zmiňované přílohy č. 1 je zřejmé, že čistá elementární rtuť jako prvek zde uvedena není. V této příloze jsou pouze obsaženy rtuť, anorganické sloučeniny (s uvedenými výjimkami) a rtuť, organické sloučeniny (s uvedenou výjimkou). Lze přitom důvodně předpokládat, že elementární rtuť, jako prvek, zde není uvedena záměrně, když na jiném místě přílohy jsou jinak samostatně uvedeny i prvky jako např. Brom, Fluor a Uran. Tímto je pak rozhodnutí soudu, kterým rtuť jako prvek zařadil mezi jedy uvedené v příloze 1, bez toho aniž by tento svůj závěr v rozsudku odůvodnil, nutno považovat za pochybné.
Se zřetelem na shora uvedené lze konstatovat, že v projednávaném případě byl porušen zákon v neprospěch obviněného H. J. především v řízení, které napadenému rozsudku předcházelo, tím, že nebyl řádně zjištěn skutkový stav ohledně toxicity (ve smyslu trestního zákona) látky, kterou obviněný přechovával (§2 odst. 5 tr. ř.) a nebyly zhodnoceny shromážděné důkazy podle §2 odst. 6 tr. ř. V důsledku toho nelze považovat výrok o vině trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187a odst. 1, odst. 2 tr. zák. za dostatečně přesvědčivý a tím, že rozsudek není odůvodněn, nelze závěry soudu ani přezkoumat. Po vyslovení porušení zákona ve výše uvedených ustanoveních v neprospěch obviněného Nejvyšší soud podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil jak napadený rozsudek, tak všechna další rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §270 odst. 1 tr. ř. pak Obvodnímu soudu pro Prahu 9 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu projednat obžalobu Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 9 ze dne 30. 9. 2002, sp. zn. Zt 676/2002. Při novém rozhodování bude nutno vyslechnout znalce a požádat ho o vysvětlení rozporu mezi jeho závěrem, kterým zařadil elementární rtuť mezi jedy a skutečným zněním nařízení vlády č. 114/1999 Sb., ve znění nařízení vlády č. 40/2002 Sb., se zřetelem k jeho příloze č. 1, a teprve poté bude možno spolehlivě rozhodnout o vině obviněného. V této souvislosti se Obvodnímu soudu pro Prahu 9 zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 11. června 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k