ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.68.2002.1
sp. zn. 4 Tz 68/2002
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 14. ledna 2003 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Juraje Malika stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného Z. J., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 2 To 260/2002, část I., a podle §268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto:
Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 2 To 260/2002, v části I.
b y l p o r u š e n z á k o n
v ustanoveních §254 odst. 1, 258 odst. 1 písm. a), a §260 tr. ř. ve prospěch obviněného Z. J.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 3 T 18/2002, uznal Z. J. vinným, že
1)dne 3. 10. 2001 v přesně nezjištěné době od 7.00 hod. do 14.45 hod. vnikl do rodinného domku v M., R. ul., po předchozím rozbití dvojité skleněné výplně balkónových dveří v I. poschodí, zde vše prohledal a odcizil hi-fi věž zn. Sharp s reproduktorem, 15 ks CD disků, radiobudík, sportovní tašku zn. Adidas, dvě kožené bundy, videokazety v počtu 10 ks, přímočarou pilu zn. Bosch, aku šroubovák zn. Dewald, holící strojek zn. Philips, sluneční brýle, rifle zn. Lewis, kožený pásek zn. HIS, sportovní bundu zn. NIKE, zlatý přívěšek, 2 snubní prsteny, zlatý prsten se zeleným očkem, další zlaté šperky, vše v celkové hodnotě 53 683,50 Kč, poškozením zařízení způsobil škodu ve výši 3 505,- Kč, přičemž takto jednal ke škodě poškozeného J. H.,
2)dne 5. 10. 2001 v L., na ul. Z., v přesně nezjištěné době od 7.30 hod. do 13.15 hod. vnikl do rodinného domku po rozbití skleněné výplně zadních dveří a odcizil zde 80 US dolarů, 100 DEM, 100 Sk a 20 CHF, zlaté šperky a další věci v celkové hodnotě 15 296,80 Kč ke škodě poškozeného L. K.,
3)dne 16. 10. 2001 v době od 7.15 hod. do 15.45 hod. vnikl do rodinného domku v Z., na ul. P. Z., nedostatečně zajištěným sklepním oknem a odcizil zde videorekordér zn. Sony, mobilní telefon zn. Alcatel, 10 ks CD disků, finanční hotovost 800,- Kč, CD disky do počítače v počtu 15 ks, sportovní tašku a zlaté šperky vše v celkové hodnotě 32 749,80 Kč, poškodil zařízení v ceně 120,- Kč, a takto jednal ke škodě poškozeného R. Ř.,
přičemž obviněný se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 1. 11. 2000, sp. zn. 2 T 153/2000, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou.
Toto jednání bylo kvalifikováno jednak jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., jednak jako trestný čin porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Za to mu byl v sazbě §238 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců. Pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Dále byly učiněny výroky o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný Z. J. odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci v neveřejném zasedání dne 29. 4. 2002, usnesením sp. zn. 2 To 260/2002, tak, že výrokem ad I. z podnětu tohoto odvolání napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. v celém rozsahu zrušil a věc podle §260 tr. ř. vrátil státnímu zástupci k došetření. Výrokem ad II. podle §72 odst. 1 tr. ř. s přihlédnutím k §71 odst. 8, odst. 9 tr. ř. obviněného propustil z vazby na svobodu, neboť lhůta vazby v přípravném řízení uplynula.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, a to části I.), podal ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného Z. J. stížnost pro porušení zákona. Zastává v ní názor, že zákon byl porušen v ustanoveních 260 tr. ř., §254 odst. 1 tr. ř. a §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. ve vztahu k §238 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a §247 odst. 1 písm. b), e) tr. zák. /zřejmě nedopatřením není citován také odstavec 2)/ ve prospěch obviněného.
Podle názoru stěžovatele odvolací soud porušil zákon tím, že podle ustanovení §258 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil rozsudek soudu I. stupně v situaci, kdy je evidentní, že jen v důsledku nerespektování práva obviněného podle §166 odst. 1 tr. ř., nemůže být rozhodnutí shledáno nesprávným a nezákonným. Důvod, pro který rozhodl o zrušení rozsudku nalézacího soudu a následném vrácení věci státnímu zástupci k došetření, je přitom ryze formální povahy. Soud I. stupně provedl hlavní líčení, v rámci kterého měl obviněný, ať sám či prostřednictvím svého obhájce, plnou možnost k uplatnění svých práv, když tento závěr není odvolacím soudem zpochybňován. Úkon podle §166 odst. 1 tr. ř. je třeba považovat za úkon vyšetřování, avšak jde o úkon sui generis, využití jehož obsahu, zachyceného v příslušné formě, nepřichází vůbec v úvahu při dokazování v budoucích fázích řízení, na rozdíl od využití obsahu jiných vyšetřovacích úkonů. V tomto smyslu jde o dílčí úkon realizace práva obviněného na obhajobu v trestním řízení, bez procesních důsledků v oblasti dokazování, bez dopadu na výrok o vině a trestu. Právě proto pak soudem II. stupně namítaná procesní vada nemůže být považována za vadu neodstranitelnou, jak má na mysli ustanovení §260 tr. ř. Ve svém důsledku – z hlediska výroku o vrácení věci státnímu zástupci k došetření podle §260 tr. ř. – pak rozhodnutí odvolacího soudu odporuje duchu a smyslu novely trestního řádu provedené zákonem č. 265/2001 Sb. S účinností od 1. 1. 2002 by měl odvolací soud volit vrácení věci soudu státnímu zástupci k došetření jako krajní možnost. Přitom by měl důsledně zvažovat účelnost takového postupu se zřetelem k rozsahu nezbytného doplnění dokazování, což v dané věci nepřichází v úvahu.
Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením došlo k porušení zákona v namítaném rozsahu ve prospěch obviněného Z. J.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků usnesení, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části usnesení předcházející, a shledal, že zákon byl porušen.
Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci konstatoval v napadeném usnesení, že v řízení, které rozsudku okresního soudu předcházelo, došlo k zásadní procesní vadě, neboť obviněný Z. J. nebyl v souladu s §166 tr. ř. seznámen se spisem. Poukázal na to, že seznámení se se spisem je ryze osobním právem stíhané osoby, což je zřejmé z obsahu ustanovení §166 tr. ř., a nelze je nahradit jiným postupem. Byť obviněný zmíněnou procesní vadu vytýkal již v řízení před soudem I. stupně, ten na uvedenou skutečnost nijak nereagoval. Podle názoru odvolacího soudu šlo o závažnou procesní vadu, na kterou měl okresní soud reagovat postupem podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř. Uvedený nedostatek pak vedl odvolací soud k závěru, že tato procesní vada je neodstranitelná, proto věc vrátil státnímu zástupci k došetření, v jehož rámci budou muset být obviněný i jeho obhájce se spisem řádně seznámeni.
Nejvyšší soud se s tímto právním názorem krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci neztotožnil, a to z těchto důvodů:
Z obsahu trestního spisu vyplývá, že obviněný byl přípisem Policie ČR, OŘ – Služba kriminální policie a vyšetřování v Š. ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. ČTS: OVSU-877/2001, který osobně převzal téhož dne, upozorněn na možnost prostudování spisu dne 18. 2. 2002 v době od 8.00 hod., a to ve vazební věznici v O. nebo v B. Obhájce obviněného využil možnost prostudovat spis již dne 13. 2. 2002 v kanceláři policejního rady v Š., a spis prostudoval v době od 9.45 hod. do 12.00 hod. Záznam, který obhájce Mgr. M. H. podepsal, jednak potvrzuje uvedené časové údaje, jednak okolnost, že obhájce při tomto úkonu netrval na zachování třídenní lhůty a souhlasil s jejím zkrácením podle §166 odst. 1, věta třetí tr. ř., v neposlední řadě i údaj, že neučinil žádný návrh na doplnění dokazování. Z posloupnosti těchto dat plyne, že obhájce obviněného řádně využil možnosti prostudovat spis, a validita tohoto úkonu není ničím zpochybňována. Okolnost, že v průběhu řízení před soudem byl obviněnému ustanoven nový obhájce, když Mgr. H. byl této povinnosti vzhledem k požadavku obviněného zproštěn, nic nemění na závěru, že obhájce byl policejním orgánem řádně na možnost prostudování spisu upozorněn, a tuto možnost samostatně využil. Požadavek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, aby byl obhájce znovu se spisem seznamován, nemá v ničem oporu, a je nadbytečný.
Obhájce Mgr. M. H. byl osobně přítomen dne 18. 2. 2002 ve věznici v O., kde měl obviněný Z. J. možnost prostudovat spis. Obviněný podle protokolace předložil lékařské potvrzení vystavené dne 18. 2. 2002 MUDr. Z. N., lékařem zdravotního střediska vazební věznice v O. Uvedená lékařská zpráva konstatuje, že obviněný v noci předchozího dne onemocněl silným zánětem spojivek a víček obou očí. Lékař vznik tak silného a akutního zánětu z důvodu bakteriálního prostředí vyloučil, a jako nejpravděpodobnější důvod vzniku tohoto zánětu uvedl mechanické podráždění obou očí a víček. Policejní rada plk. JUDr. H. za této situace obviněnému nabídl, že mu spis on nebo jeho obhájce budou předčítat, což obviněný odmítl, nadto začal hrubě fyzicky i slovně napadat svého obhájce a okamžitě požádal, aby mu byl ustanoven obhájce nový, neboť ten dosavadní ho špatně hájí. Je třeba pro úplnost konstatovat, že šlo celkově o třetí pokus provést tento úkon, když předchozí pokusy dne 6. 2. 2002 a 12. 2. 2002 byly rovněž zmařeny.
Ustanovení §166 odst. 1 tr. ř. ve znění novely, která byla provedena zákonem č. 265/2001 Sb., účinné od 1. 1. 2002, stanoví, že uzná-li policejní orgán vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby, umožní obviněnému a obhájci v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Na tuto možnost upozorní obviněného a jeho obhájce nejméně tři dny předem. Uvedenou lhůtu lze zkrátit se souhlasem obviněného a jeho obhájce. nepovažuje-li policejní orgán navrhované doplnění za nutné, odmítne je. O těchto úkonech učiní policejní orgán záznam ve spise a o odmítnutí návrhů na doplnění vyšetřování vyrozumí obviněného a jeho obhájce.
Z doslovné citace zákonného ustanovení je zřejmé, že úkolem policejního orgánu je umožnit obviněnému prostudování spisu, kteréžto povinnosti policejní orgán v posuzované trestní věci dostál. Z citovaného zákonného ustanovení však nevyplývá povinnost obviněného se se spisem seznamovat, neboť je pouze na něm, zda poskytnutou možnost využije či nikoli. Nelze ani souhlasit s kategorickým závěrem odvolacího soudu, že toto „seznámení se se spisem“ jakožto ryze osobnostním právem obviněného nelze nahradit jiným způsobem seznámení. Odvolací soud nevzal v úvahu, že v průběhu trestního řízení mohou obecně nastat situace, kdy obviněný nebude schopen osobně spis prostudovat, neboť např. v důsledku onemocnění ztratí zrak, případně ke ztrátě či zásadnímu poškození zraku dojde v důsledku sebepoškození obviněným, přičemž existence tohoto stavu nebude moci pro orgány činné v trestním řízení tvořit neodstranitelnou překážku, jejímž důsledkem bude neskončitelnost vedeného trestního stíhání. Nelze pominout ani případnou zřetelnou obstrukční činnost obviněného, který by mohl chtít mařením realizace úkonu podle §166 odst. 1 tr. ř. dosáhnout naplnění zákonné vazební lhůty a docílit tak propuštění z vazby na svobodu. V takovýchto případech bude nutné pro realizaci možnosti dané §166 odst. 1 tr. ř., bude-li ji obviněný chtít využít, vytvořit a aplikovat náhradní mechanismy, např. čtení spisu policejním orgánem za přítomnosti obhájce, či přečtení obhájcem, apod. tak, aby byl účel citovaného zákonného ustanovení naplněn.
V posuzované trestní věci je třeba zcela souhlasit s právním názorem, vyjádřeným v podaném mimořádném opravném prostředku, že prostudování spisu obviněným v intencích ustanovení §166 odst. 1 tr. ř. je dílčím úkonem realizace práva obviněného na obhajobu, avšak bez procesních důsledků v oblasti dokazování, a bez vlivu na výrok o vině a trestu. Názor odvolacího soudu, že jím zjištěná a deklarovaná procesní vada je vadou neodstranitelnou a opravňuje tak k aplikaci §260 tr. ř., je nesprávný. Součinnost obviněného na procesní aktivitě nelze zásahy státu vynucovat, je proto přiměřené a spravedlivé, aby řádný výkon spravedlnosti nebyl ohrožován takovými okolnostmi, které přes ono úsilí a prostředky stát sám jako procesní strana, není schopen ovlivnit. Sem spadají i případné zřejmé záměry a snahy obviněného vyhnout se obmyslným jednáním důsledkům spojeným s trestním stíháním, a tedy jednání nesoucí zřetelné znaky procesní obstrukce (blíže viz nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 83/96).
Vzhledem k uvedeným závěrům Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci, ze dne 29. 4. 2002, sp. zn. 2 To 260/2002, v části I. byl porušen zákon v ustanoveních §254 odst. 1, §258 odst. 1 písm. a) a §260 tr. ř. ve prospěch obviněného Z. J., přičemž vzhledem k tomuto zjištění se mohl omezit pouze na tzv. akademický výrok.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. ledna 2003
Předsedkyně senátu:
JUDr. Danuše N o v o t n á