ECLI:CZ:NS:2003:4.TZ.69.2003.1
sp. zn. 4 Tz 69/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 28. května 2003 v senátě složeném z předsedy JUDr. Juraje Malika a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného Z. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici S. p. R., proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. února 2002, čj. 44 T 24/2002-52, a rozhodl podle §268 odst. 2, §269 odst. 2 a §270 odst. 1 tr. ř., takto:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. února 2002, čj. 44 T 24/2002-52, byl v ustanoveních §36 a §45a odst. 1 tr. zák., porušen zákon v neprospěch obviněného Z. S.
Tento trestní příkaz se v celém rozsahu zrušuje. Dále se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 se přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. února 2002, čj. 44 T 24/2002-52, byl obviněný Z. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. ve formě spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. na tom skutkovém základě, že dne 6. 2. 2002 okolo 19.30 hod. v supermarketu O. se sídlem P., společně s druhou obviněnou po předchozí dohodě odcizili 2 ks zářivek Luministra 8 W v hodnotě 2.380,- Kč, 2 ks zářivek Luminstick 8W v hodnotě 3.300, Kč, a to tím způsobem, že vybrané zboží uschovali pod oblečení a prošli prostorem pokladen bez zaplacení, čímž poškozené společnosti O. M. Š., P., způsobili škodu v celkové výši 5.680,-Kč, přičemž byli následně zadrženi ostrahou objektu a zboží bylo vráceno do prodeje a obviněný S. se tohoto jednání dopustil, přestože byl rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 15. 7. 2001, sp. zn. 16 T 71/2001, odsouzen pro trestný čin podle §247 odst. 1 písm. a) tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců. Za to mu byl uložen podle §247 odst. 1 tr. zák. s přihlédnutím k §314e odst. 2 tr. ř. za použití §45 odst. 1 a §45a odst. 1 tr. zák. trest obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Tento trestní příkaz, doručený obviněnému dne 20. 8. 2002, nabyl právní moci dnem 29. 8. 2002, když proti němu nebyl v zákonné lhůtě podán odpor.
Proti tomuto trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného Z. S. Obvodnímu soudu pro Prahu 10 vytýká, že napadeným trestním příkazem byla překročena maximálně přípustná výměra trestu obecně prospěšných prací, která je podle §45a odst. 1 tr. zák. 400 hodin. Dokládá to tím, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. prosince 2001, čj. 37 T 235/2001-76, jenž nabyl právní moci 12. 1. 2002 (nikoli jak je na originálu trestního příkazu vyznačeno), byl obviněný Z. S. uznán vinným pokusem trestného činu krádeže podle §8 odst. 1, §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. spáchaným formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a byl za to odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, přičemž s výkonem tohoto trestu obviněný Z. S. doposud ani nezačal. S poukazem na ustanovení §36 věty první tr. zák. uvedl, že trest obecně prospěšných prací, který byl obviněnému Z. S. Obvodním soudem pro Prahu 10 ve výměře 400 hodin uložen, přesahuje o 300 hodin maximální hranici, kterou lze u tohoto druhu trestu vykonat, a tak došlo k porušení citovaného ustanovení tr. zák. v neprospěch obviněného. Ministr spravedlnosti závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil podle §268 odst. 2 tr. ř., že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 19. 9. 2002 (správně ze dne 28.února 2002), čj. 44 T 24/2002-52 , byl porušen zákon v ustanovení §36 tr. zák., aby podle §269 odst. 2 tr. ř. napadený trestní příkaz zrušil a dále postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve veřejném zasedání naproti tomu navrhl zamítnutí stížnosti pro porušení zákona pro její nepřípustnost, protože směřuje proti rozhodnutí, které nenabylo právní moci, protože nebylo doručeno též obhájci obviněného, který se v době doručení trestního příkazu nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody.
Dříve než Nejvyšší soud přistoupil k přezkoumání stížnosti pro porušení zákona podle §267 odst. 3 tr. ř. v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, musel se nejdříve zabývat její přípustností ve smyslu §268 odst. 1 tr. ř., a to vzhledem ke skutečnosti, že obviněnému byl napadený trestní příkaz doručen v době jeho pobytu ve věznici a nebyl doručen obhájci, který v této věci nebyl ani zvolen ani ustanoven a vyvstala tudíž otázka zda vůbec nabyl právní moci.
Podle §266 odst. 1, věty první, tr. ř., může ministr spravedlnosti podat u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému rozhodnutí soudu nebo státního zástupce, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení.
Podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. obviněný musí mít obhájce už v přípravném řízení, je-li ve vazbě, ve výkonu trestu odnětí svobody nebo na pozorování ve zdravotnickém ústavu.
Podle §314f odst. 2 tr. ř. trestní příkaz se doručuje obviněnému, státnímu zástupci a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody. Obviněnému se doručuje do vlastních rukou. Má-li obviněný obhájce, doručí se trestní příkaz též jemu.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že napadený trestní příkaz je pravomocný, přestože nebyl doručen též obhájci, ačkoli obviněný se v době doručování trestního příkazu nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody a podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. měl mít i v tomto zkráceném trestním řízení obhájce. Tento závěr vyplývá z cit. poslední věty §314f odst. 2 tr. ř. \"má-li obviněný obhájce, doručí se trestní příkaz též jemu\". V tomto případě obviněný obhájce neměl (ačkoli ho podle §36 odst. 1 písm. a/ tr. ř. mít měl a došlo tím k porušení práva obviněného na obhajobu), proto mu trestní příkaz nemohl být doručen (správný by byl ten postup, že by mu byla dána možnost si jej zvolit, a nevyužil-li by tohoto práva, byl by mu ustanoven). Bez ohledu na nezákonný postup obvodního soudu je však v zájmu právní jistoty nutno trvat na tom, že trestní příkaz nabyl právní moci a nápravu uvedeného nezákonného stavu lze dosáhnout jen v řízení o mimořádném opravném prostředku. Případným zamítnutím stížnosti pro porušení zákona pro její nepřípustnost by se totiž nic nevyřešilo. Chyběl by zde závazný pokyn ze strany procesně nadřízeného soudu, aby Obvodní soud pokračoval v řízení, které podle jeho názoru pravomocně skončilo.
Vycházeje ze shora uvedeného pak Nejvyšší soud přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného trestního příkazu v intencích ustanovení §267 odst. 3 tr. ř. a shledal, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného i ve vytýkaném směru.
Podle §36 věty první tr. zák. jestliže soud odsuzuje pachatele za trestný čin, který spáchal před tím, než byl trest uložený dřívějším rozsudkem vykonán, a ukládá mu trest stejného druhu, nesmí tento trest spolu s dosud nevykonanou částí trestu uloženého dřívějším rozsudkem přesahovat nejvyšší výměru dovolenou tímto zákonem pro tento druh trestu. Podle §45a odst. 1, věty prvé, tr. zák. trest obecně prospěšných prací může soud uložit ve výměře od 50 do 400 hodin.
Citovaná ustanovení trestního zákona a trestního řádu nebyla Obvodním soudem pro Prahu 10 při vydání trestního příkazu ze dne 28. února 2002, čj. 44 T 24/2002-52, dodržena. Při jeho vydání totiž již existoval pravomocný trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. prosince 2001, čj. 37 T 235/2001-76, kterým byl obviněnému Z. S. uložen trest obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin, přičemž z následné zprávy Probační a mediační služby ČR středisko K. H. ze dne 20. 1. 2003 (č. l. 129 výše cit. trestního spisu) vyplývá, že výkon tohoto trestu nebyl obviněným Z. S. do uvedené doby ani započat.
Tím došlo k překročení nejvyšší přípustné výměry trestu obecně prospěšných prací o 300 hodin, povolené zákonem pro tento druh trestu se zřetelem k ustanovením §§36 a 45a odst. 1 tr. zák. Jde tudíž o trest, který je ve zřejmém nepoměru ke stupni nebezpečnosti činu pro společnost a stížnost pro porušení zákona byla proto shledána přípustnou i podle §266 odst. 2 tr. ř.
Obvodnímu soudu pro Prahu 10 vzhledem ke krátkosti doby, která uplynula od vydání napadeného trestního příkazu a výše citovaným trestním příkazem, nelze prakticky nic vytknout, protože při svém rozhodování měl k dispozici jen 21 dní starý opis rejstříku trestů, v němž odsouzení obviněného Z. S. trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. prosince 2001, čj. 37 T 235/2001-76, ještě nebylo uvedeno. Za této situace by nebylo spravedlivé od rozhodujícího soudce chtít, aby před vydáním trestního příkazu vyžádal nový opis rejstříku trestů, když není jisté, že by pro uvedenou krátkost doby mezi oběma odsouzeními v novém opisu již toto odsouzení bylo zaznamenáno. Nic to však nemění na skutečnosti, že napadeným trestním příkazem byl objektivně porušen zákon v neprospěch obviněného Z. S. v ustanovení §36 a §45a tr. zák.
Po tomto výroku podle §268 odst. 2 tr. ř. musel pak Nejvyšší soud napadený trestní příkaz v celém rozsahu podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušit, a to včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž zrušením došlo, pozbyla podkladu.
Nejvyšší soud poté Obvodnímu soudu pro Prahu 10 podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V konkrétním případě to znamená znovu rozhodnout o návrhu státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 20. 2. 2002, sp. zn. Zk 44/2002 na potrestání obviněného Z. S. Při novém rozhodování bude nutno vzít zřetel na výše citovaný trestní příkaz Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. prosince, čj. 37 T 235/2001-76, přičemž obviněnému Z. S., bude-li opět shledán vinným, bude nutno uložit trest za dodržení zásady uvedené v ustanovení §36 tr. zák. V této souvislosti se Obvodnímu soudu pro Prahu 10 zároveň připomíná, že je vázán právním názorem zde Nejvyšším soudem vysloveným (§270 odst. 4 tr. ř.), jakož i zásadou vyplývající z ustanovení §273 věty první tr. ř., tj. vyslovil-li Nejvyšší soud, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.
Poučení: Proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, nestanoví-li zákon jinak, není stížnost pro porušení zákona přípustná (§266 odst. 1, věta druhá, tr. ř.).
V Brně dne 28. května 2003
Předseda senátu:
JUDr. Juraj M a l i k